Článek
Malé americké město Natchez byste našli ve státě Mississippi. Dnes má pouhých čtrnáct a půl tisíce obyvatel. Kdysi však bývalo bohatým centrem pěstitelů bavlny a obchodu na řece Mississippi. K pozoruhodným památkám patří zdejší hřbitov. Jeho bílé náhrobky jsou úhledně uspořádány na zelené trávě. Nalézt tu můžete třípatrovou hrobku Rufuse E. Casea, ve které se nachází nejen sám Case, ale také jeho oblíbené houpací křeslo. Pozornost poutá rovněž tak zvaný Otáčející se anděl, který střeží pět hrobů a zdá se, že se otáčí, aby se podíval na lidi, kteří k němu směřují. Hrobem, který je ze všech nejzvláštnější a zároveň se k němu váže i ten nejdojemnější příběh, je hrob Florence Irene Ford.
Hřbitov v Natchezu
Dívenka zemřela na žlutou zimnici
Florence Irene Ford přišla na svět dne 3. září 1861 a byla dcerou bohatého plantážníka Washingtona Forda. S její matkou Ellen to bylo trochu komplikovanější. Pocházela z rodiny George Winna, plantážníka s černošskými nebo indiánskými kořeny. Ellen se za Washingtona provdala v roce 1840 ve svých čtrnácti letech. Trvalo ale neuvěřitelných dvacet jedna let, než se pár dočkal dítěte. Není divu, že Ellen Florence nade vše milovala. Poté, co Washington Ford zemřel, k dceři se o to více upnula a udělala by pro ni vše na světě.
Dům bohatého plantážníka v Natchezu
Malá Florence se neskutečně bála bouřky. Měla z ní až panickou hrůzu. Jakmile se přihnala, utíkala se schoulit k matce a ta ji utěšovala, jak jen mohla, dokud se příroda neutišila. Charakteristickým rysem devatenáctého století byla bohužel mimořádně vysoká dětská úmrtnost. A smrtka si opravdu nevybírala, nedělala rozdíl mezi dětmi bohatými a chudými. Tak se jednoho dne roku 1871 stalo, že si přišla i pro desetiletou Florence Irene Ford. Dívka podlehla žluté zimnici.
K rakvi sestupovala za bouře
Ellen to neskutečně zasáhlo, nedokázala si představit, že dítě pohřbí a již jej nikdy neuvidí. Nejvíc ji děsila představa, že Florence bude za bouře na hřbitově sama. Vznesla proto velice zvláštní požadavek. Nechala hrobku v části za pomníkem vybavit schodištěm a samotnou rakev pak malým okénkem. Místo posledního odpočinku Florence tak zepředu vypadá jako kterékoliv jiné, zezadu se však nacházejí tajemné dlouhé sklopné kovové dveře, které skrývají tajné schodiště. Po něm sestupovala matka vždy, když vypukla bouřka, aby svoji dceru mohla v rakvi utěšit. Četla jí, zpívala nebo s ní prostě jen rozmlouvala. Dveře za sebou vždy zavřela, což ji chránilo před větrem a deštěm. Na ponurém nehostinném místě setrvala tak dlouho, dokud bouře neustala.
Hrob se od roku 1871 změnil jen velmi málo. Epitaf na náhrobku je stále snadno čitelný: „Tak jasná a milující dcera, jakou kdy Bůh se svým obrazem požehnal.“ Jediná skutečná změna přišla v padesátých letech minulého století, kdy byla vybudována ve spodní části schodiště betonová zeď, která měla zakrýt prostor s rakví tak, aby zabránila případným vandalským činům.
Místo, které kdysi navštěvovali pouze ti, kteří byli k rodině Fordů nejblíže, je dnes oblíbenou a vyhledávanou turistickou atrakcí. Hrobem, který je v rámci hřbitova tou nejnavštěvovanější památkou.
Zdroj:
