Článek
Díky jedinečnému zjevu a projevu se zařadil mezi nejpopulárnější francouzské komiky. Ve vedlejších úlohách sekundoval největším hvězdám své doby. Vytvářel především typy pomatených, šibalsky připitomělých až zcela dementních, často podnapilých jedinců.
Předurčen k dostihovému závodění
Paul Préboist se narodil dne 21. února 1927 v jihofrancouzském přístavním městě Marseille jako druhorozený syn majitele dostihových stájí. Po matce byl Angličan. Společně se starším bratrem Jacquesem byli předurčeni stát se překážkovými jezdci. S dostihovými koňmi pracovali od malička a Paul se ve čtrnácti žokejem skutečně stal. Ani on, ani jeho bratr, u koní však nakonec nezůstali. Paul si našel práci za přepážkou sociální pojišťovny. V průběhu války vystřídal ještě několik dalších zaměstnání a zároveň vystupoval i jako zpěvák v marseillských pivnicích a nemocnicích s repertoárem svého oblíbence Fernandela. Jednoho dne si jej povšiml herec Henri Crémieux a doporučil mu studium herectví v hlavním městě. Paul jeho rady uposlechl a v roce 1945 do Paříže skutečně odešel. Průpravu získal na Národní škole divadelního umění a záhy začal vystupovat v různých divadlech a kabaretech. Objevil se také v rozhlase.
Paul Préboist
Před filmovou kameru se poprvé postavil v roce 1948, častěji začal hrát až v polovině páté dekády. Zprvu se objevoval jako bezejmenný statista nebo jezdecký kaskadér. Trvalo ještě nějakou dobu, než jeho role začaly dostávat jméno. Jeho doménou se staly komedie, byť se příležitostně objevoval i v dílech dramatických. Zahrál si v takových filmech jako Kapitán Fracasse, Cartouche, Muž z Honkongu či Bídníci.
Hlavní role neutáhnul
Počátek Préboistovy divadelní a filmové kariéry se časově a místně shoduje s počátky popularity Louise de Funėse, kterého popisoval jako ohromně talentovaného a ohromně nesnesitelného. Přesto své nejzásadnější role vytvořil právě s ním. V menších úlohách jej tak diváci mohou vidět v komediích Grand restaurant pana Septima, Oskar, Hibernatus, Četník ve výslužbě, Pit Piti Pa, Pošetilost mocných, Na stromě či Jo.
Sekundoval také dalším významným osobnostem, hrál například s Pierrem Richardem ve filmu Roztržitý nebo s populární čtveřicí Les Charlots v komedii Blázni ze stadionu.
V sedmdesátých letech se objevoval jak v dobrých filmech, tak i komediích pochybné kvality, kterých v té době vzniklo ve Francii nespočet. Během své kariéry vytvořil i několik hlavních rolí, opět samozřejmě komických. Stalo se tak ale ve filmech, které jsou u nás prakticky neznámé. Prvním z těchto snímků byla prázdninová veselohra Letní hosté, z těch pozdějších lze jmenovat například Emír má rád blondýnky nebo Listonoš ze Saint-Tropez. V osmdesátých letech začal těchto příležitostí dostávat více, bohužel se stále jednalo o role v pochybných komediích. Brzy se také ukázalo, že zatímco je Préboist vynikající ve vedlejším úlohách, v hlavních rolích je méně přesvědčivý a děj nedokáže utáhnout. Od poloviny osmdesátých let začal žánr populární komedie upadat a filmová kariéra našeho herce se začala zpomalovat. Objevoval se v té době často ale v zábavných televizních pořadech. S filmovou kamerou se pak definitivně rozloučil v roce 1992 rolí profesora pletení v dobrodružném filmu Krásný příběh.
Koně byli jeho osudem
V závěru života se vrátil k chovu koní. „Jsem v důchodu, šťastném důchodu. Starám se o koně. Teď mě zajímají jen oni,“ řekl ke konci života v jednom z rozhovorů. Žil sám, svobodný a bezdětný, v jednom z televizních pořadů dokonce prohlásil, že je stále panic.
Hrob Paula Préboista na hřbitově Couilly-Pont-aux-Dames (Seine-et-Marne)
Zemřel po dlouhé nemoci dne 4. března 1997 v Paříži. Zpopelněn byl v krematoriu hřbitova Pėre-Lachaise. Dlouho panoval zmatek ohledně místa jeho posledního odpočinku. Posléze se ukázalo, že se nechal uložit rovnou na třech místech. Třetina jeho popela se nachází na hřbitově Seine-et-Marne, třetina na venkovském hřbitůvku ve středomořské Occitánii a třetina v rodinné hrobce jeho blízké přítelkyně, klavíristky Marie-Thérèse Turquet.
Zdroje:
