Článek
O svatební noci se krásná šlechtična Eugenia, vychovaná jeptiškami v klášteře, a Raimondo dozvídají, že jsou sourozenci. Neblahou zprávu zjišťují z dopisu jejich společného otce, sukničkáře, ukrytého kdesi v Paříži. Odhalené tajemství fatálně zasáhne do jejich manželství. Ve snaze předejít skandálu, se rozhodnou podřídit konvencím, ve vztahu spolu ale žijí jako bratr a sestra. Raimondo nakonec svoji manželku-sestru opouští, odjíždí pryč, a ona se snaží najít útěchu v náručí fešného šoféra. Film z roku 1974 patřil v osmdesátých letech k nejúspěšnějším titulům v československých kinech. Kromě lechtivého a na svou dobu odvážného tématu na tom zajisté mělo zásluhu i skvělé herecké obsazení. Překrásnou, ale značně naivní Eugenii, ztvárnila Laura Antonelli, šoféra mladý Michele Placido a Raimonda Corraa, markýze di Maqueda, Alberto Lionello.
Mladý Alberto Lionello (první zleva)
K herectví jej přivedla láska k baletce
Lionello se narodil dne 12. července roku 1930 v centru Milána, nedaleko náměstí Piazza San Babila. Otec Luigi, povoláním krejčí, a matka Giuditta Bruneri, byli rodilí Benátčané. Alberto jednoho dne v divadle spatřil slavného herce a režiséra Vittoria De Sicu, který mu velmi připomínal jeho otce. Byl jeho uměním doslova fascinován, a to byl první podnět k tomu, aby se i on sám stal hercem. Ten druhý přišel v jeho dvaceti letech, když se zamiloval do studentky baletní školy La Scala. Amorův šíp definitivně rozhodl o jeho dalším profesním směřování. Rozhodl se herectví vystudovat. Otec na jeho vzdělání nikdy nešetřil, a tak bez problémů v roce 1948 nastoupil na milánskou hereckou akademii. Opustil ji ale již po pouhém jednom jediném roce, neboť začal hrát s divadelní společností Antonia Gandusia, což bylo v rozporu se školním řádem. Prošel několika dalšími divadelními společnostmi a záhy neunikl bedlivému oku filmařů. Debutoval v roce 1954 ve filmu Takový je život a od té chvíle filmové plátno již neopustil. Ve filmu a posléze i televizi ztvárnil více než čtyřicet rolí. Aktivním ale zároveň zůstával i na divadle.
Herec v roce 1966
Ve filmu spolupracoval s takovými režiséry, jako byli Sergio Corbucci či Pietro Germi. S druhým jmenovaným natočil v roce 1966 komedii Dámy a pánové. Snímek byl nominován na Zlatý Glóbus jako nejlepší cizojazyčný film a také získal v Cannes Zlatou palmu. V samotné Itálii obdržel ještě Donatellova Davida a Stříbrnou stuhu. Pro Alberta nebyl problém ztvárnit i dramatické role, stalo se tak například v Pasoliniho Vepřinci, kde hrál Klotze. U nás se stal ale známým především díky další ze svých komických úloh, a sice již zmíněného markýze Raimonda ve filmu Bože, jak hluboko jsem klesla!. V roce 1980 se tento snímek stal druhým s Albertovou účastí, který byl nominován na Zlatý glóbus. V druhé polovině sedmdesátých let se Alberto objevil v dalších lechtivých komediích, jako například v povídkovém filmu Sex s úsměvem. Prosadil se rovněž v dabingu, v němž se stal hlasem Henryho Fondy a animovaných postaviček.
Nečekaný odchod manželky
Alberto patřil mezi ty umělce, jejichž osobní život neprovázely žádné velké skandály. Poprvé se oženil s anglickou balerínou Margaret Axon. Svatba se konala dne 30. října 1959. Manželství předčasně ukončila Margaretina smrt. Zemřela jen několik týdnů po porodu syna Luca dne 26. února 1962. Druhou Albertovou vyvolenou se stala Gabriella Vanotti. Za manželku ji pojal dne 6. září 1964. Ze svazku vzešla dcera, dnes také herečka Gea Lionello, v roce 1977 se ale rozpadl. Od roku 1978 až do své smrti žil Alberto po boku herečky Eriky Blanc, která byla jeho častou filmovou i divadelní partnerkou.
Alberto Lionello
V roce 1991 po vleklých zdravotních potížích podstoupil Alberto transplantaci ledvin. Na počátku roku 1994 bohužel onemocněl rakovinou, které podlehl ještě téhož roku. Stalo se tak pouhé dva dny po jeho šedesátých čtvrtých narozeninách v jeho domě ve Fiumicinu. Až do posledních chvil u něj setrvala jak dcera Gea, tak i syn Luca a partnerka Erica. Po jeho smrti noviny napsaly: „Zemřel jeden z největších italských buržoazních herců dvacátého století.“
Zdroje:
