Článek
Narodila se jako Žofie Veselá dne 31. října 1949 ve Vsetíně. Dětství prožívala v Praze. Milovala film. Již na základní škole vyrážela každé úterý na Václavské náměstí do sídla Polské kultury a kupovala si časopis Ekran. Vystřihovala si z něj fotografie herců a lepila je do sešitů.
O vysoké dívky na akademii nestáli
Když jí bylo patnáct let, zemřel jí otec. Na nějakou dobu proto odešla k babičce do Hořic v Podkrkonoší. Babička, povoláním učitelka, si ji vzala do parády a vycepovala z ní výbornou žákyni. Žofie vyhrávala školní olympiády a učení ji bavilo, nejvíce ale toužila stát se herečkou. Po návratu do Prahy se přihlásila na DAMU. Narazila bohužel na problém, který představovala její výška. Měřila sto osmdesát centimetrů, což v té době bylo v herectví považováno za handicap. „Profesor Sklenčka mi tenkrát řekl, že se svou výškou budu mít problém uplatnit se i někde na oblasti, natož ve filmu. Příliš vysoká jsem byla i pro paní Stránskou, maminku Kláry Jernekové, která mě na přijímačky připravovala, takže mě verdikt ani nepřekvapil,“ vzpomínala před časem v jednom z rozhovorů.
Měla ráda zvířata, usmyslila si proto, že se stane veterinářkou. Nejprve chtěla tři roky studovat na Vysoké škole zemědělské v pražském Suchdole a teprve pak chtěla přestoupit na brněnskou fakultu veterinárního lékařství. Nakonec školy ale zanechala po jednom jediném semestru. Přemýšlela ještě nad medicínou či nad studiem práv, nakonec se ale rozhodla pro loutkoherectví. Její strýc Jindřich Veselý byl významný loutkář, zakladatel prvního loutkového časopisu na světě a předseda mezinárodní organizace loutkářů Unima. Sama ve volném čase hrála s bratrem v loutkovém divadle Kováček na Smíchově. Přihlásila se znovu na DAMU, a tentokráte uspěla. Školu zdárně ukončila a dostala nabídku ze Studia Jiřího Trnky. Podílela se tu například na oživení Kluka z plakátu, v té době velmi populárního večerníčku.
Největší role v krimifilmu
Nakonec se dostala i na vysněné filmové plátno, byť jen do vedlejších rolí. Debutovala rolí pumpařky v seriálu Pan Tau. Objevila se i ve filmech Lásky mezi kapkami deště, Den pro mou lásku, Což takhle dát si špenát, Stín létajícího ptáčka či Bouřlivé víno. Svoji patrně nejznámější roli sehrála ve krimifilmu Holka na zabití. Zavraždili ji sice hned na začátku, ale celý děj filmu se točil právě okolo toho, že ji její kamarádka v podání Dagmar Veškrnové hledá. Později by již jistě její výška nebyla takovou překážkou, ale narodila se jí dcera Barbora, začala se věnovat rodině a film ustoupil do pozadí.
Žofiiným manželem se stal o dva roky starší herec Jan Kanyza. Jejich seznámení bylo kuriózní. Potkali se na večírku v Rubínu, který se ukázal být jakousi seznamovací akcí pro homosexuály. Žofie si proto myslela, že i přítomný herec je součástí této komunity. Situace ji rozladila a chtěla místo opustit. K jejímu překvapení ji ale herec došel a poprosil ji, zda by mu nedělala společnost, neboť se cítí osamocený. Další den již měli rande a od té chvíle spolu zůstali napořád.
V roce 1990 začala Žofie Kanyzová podnikat. Nejprve ji nadchla kosmetika, spolupracovala s řadou firem. O sedm let později vydala první Lunární kalendář Krásné paní a založila stejnojmenné vydavatelství. Základem se staly tlusté desky s radami a recepty, které zdědila po své babičce. Kalendáře jsou stále velmi oblíbené u čtenářů. Dnes je Žofie Kanyzová již také babičkou. Její dcera Barbora se provdala za amerického mariňáka a žije v Americe.
Zdroje:
