Článek
Ida Rapaičová se narodila 22. srpna 1943 v Bratislavě do rodiny, kde umění mělo své pevné místo. Její cesta k herectví ale nebyla úplně přímočará. Původně vystudovala hru na klavír na konzervatoři a hudba ji naučila neuvěřitelné disciplíně, rytmu a citu pro detail – vlastnostem, které později bravurně zužitkovala na jevišti.
Tvář emancipovaných dívek
Když se následně rozhodla pro studium herectví na VŠMU v Bratislavě, bylo jasné, že se zrodil velký talent. Po absolutoriu v roce 1967 spojila svůj profesní život s legendárním divadlem Nová scéna v Bratislavě. Na dlouhých třicet let se stala jeho pilířem a ztvárnila desítky dramatických, komediálních i muzikálových postav. Nejlépe se cítila v rolích všelijakých intelektuálek.
Diváci milovali její energii, eleganci a neopakovatelnou barvu hlasu. Její podmanivý alt se stal jejím poznávacím znamením – v rozhlase, dabingu i na recitačních večerech, kde s neuvěřitelným citem interpretovala poezii, zejména slovenské klasiky.
Kromě divadla si Idu Rapaičovou zamilovala i kamera. Nebyla sice klasickou kráskou typu Božidary Turzonovové či Soni Valentové, dokonale ale zapadala do rolí moderních emancipovaných dívek či rázných žen, které se jen tak ničeho nezaleknou. Filmaři ji objevili již jako studentku. Dominovat plátnu kin začala již v šesté dekádě minulého století. Do divácké paměti se zapsala především rolí grófky ve slovenské komedii Pacho, hybský zbojník, v níž hlavní postavu ztvárnil populární Jozef Kroner. Neopomíjeli ji ani čeští filmaři. Připomenout lze její Sašu v psychologickém dramatu Stud z roku 1968, nebo o rok mladší úlohu studentky Evy v dalším psychologicky laděném snímku Ta třetí.
Vedle Vosky obstála
Novinářka Helena Dvořáková o ní před časem naspala: „Bydleli jsme tehdy nedaleko divadla, a tak jsem často potkávala herce. I mladou Idu Rapaičovou, která se vždy usmívala. Když jsme se na ulici míjeli, měla jsem pocit, že i na mě. Její úsměv nebyl levný, vyjadřoval dobrosrdečnost a naději. Ida Rapaičová byla už tehdy známá tvář, a tak její optimismus všeobecnou dobrou náladu umocňoval. … Když jsem ji viděla hrát v pozoruhodném filmu Ta třetí s významným českým hercem Václavem Voskou, působila stejně přirozeně jako na té ulici.“ Voskova postava čtyřicátníka se tam rozhodovala mezi mladou a starší ženou, a tu mladou ztvárňovala právě Ida Rapaičová. Film byl natočen podle románu Jaroslava Havlíčka, zdatného autora psychologické prózy, který napsal mimo jiné i Petrolejové lampy.
V sedmdesátých letech se divákům západní části federace Ida Rapaičová připomněla výraznou postavou autoopravářky Vlasty ve filmu, jak jinak než psychologickém, V každém pokoji žena. V roce 1984 si její herecké umění mohli diváci vychutnat ještě v Atomové katedrále.
Idu Rapaičovou nazývali krátkovlasou ikonou, neboť pro ni byl typickým chlapecký účes.
Valova seriálová partnerka
Mnoho prostoru jí samozřejmě poskytovala i Slovenská televize. Zahrála si například v populárním seriálu Leto s Katkou. Rodinný příběh vypravuje o desetileté Katce, která odjíždí z Bratislavy na prázdniny ke své tetě na venkov. Nikdo ji ale nečeká, protože tetička skončila nečekaně v nemocnici. Domů se vrátit nemůže, neboť rodiče objeli do zahraničí. Nakonec se jí tedy ujímá další příbuzný, strýček Jožo. Netrvá to dlouho a malá dívenka mu převrátí jeho staromládeneckou domácnost vzhůru nohama. Seznámí se s místními dětmi, ale i dospělými, mezi nimiž je i prodavačka ze samoobsluhy Vierka. Katka se záhy dozví, že bývala snoubenkou jejího strýčka, před svatbou se s ním ale rozhádala. Rozhodne se vzít věci do vlastních rukou a bývalý pár dát znovu dohromady. Pozve proto Vierku na nedělní oběd.
Hlavní úlohy Katky se zhostila Katka Zatovičová, Joža hrál Jiří Vala a Vierce propůjčila svoji tvář právě Ida Rapaičová.
Ida se v televizi nesoustředila pouze na hereckou tvorbu, moderovala také například program pro mládež Lastovička a především recitovala. Tuto disciplínu vždy nadevše zbožňovala. K poezii ji od malička vedla maminka, která, jak herečka před časem sama řekla, v ní zasela semínko, které zůstalo hluboko. Byla tak jedním z nejčastějších interpretů tehdejších Nedělních chvilek poezie.
V osobním životě se Idě dařilo, provdala se za lékaře Jozefa Zajaca a měla s ním dvě děti.
Touha po samostatnosti ji přivedla do vrcholné politiky
Čeští diváci tehdy zřejmě ani netušili, že Ida Rapaičová je velká slovenská nacionalistka a k stoupencům společného státu rozhodně nepatří. Ostatně takových herců bylo více. Patřili mezi ně Štefan Kvietik či Gustáv Valach. Ida Rapaičová se tak po sametové revoluci v roce 1989 stala jednou z těch, kdo začali usilovat o rozdělení federace. Vstoupila proto do politiky a zamířila do řad Mečirovy HZDS. Rozpadu státu nikdy nelitovala. V roce 2018 kupříkladu řekla: „Strašně si přeji, aby toto naše Slovensko mělo smysl. Šíří se totiž myšlenka, že nebylo vůbec dobré, že jsme se osamostatnili… Roky nám dokonce tvrdili, že slovenština je jen nářečí. Přitom je to přesně naopak, neboť slovenština je ústřední jazyk všech slovanských jazyků. Nebudeme to mít lehké, no to jsme neměli nikdy a já zkrátka v tento národ věřím. Možná jsem směšná a naivní, ale tak jsem byla vychovaná.“
Ida Rapaičová recituje v roce 2016 na Devíně
Politika přivedla Idu Rapaičovou do Národní rady Slovenské republiky, kde působila jako poslankyně v letech 1994 až 1998, pracovala rovněž jako členka Výboru NR SR pro vzdělání, vědu, kulturu a sport. Ve světě politiky nezapřela svůj herecký původ – byla rétoricky zdatná, emotivní, vážná a bezvýhradně oddaná své vizi národně orientovaného Slovenska. Později ovšem připustila, že svého angažmá v politice lituje. Po odchodu z ní se vrátila k herectví. V rozhlase moderovala relaci pro seniory, začala hostovat v divadle ve Zvoleně, v Nitře a ve Spišské Nové Vsi. Na Akademii umění v Banské Bystrici vyučovala umělecký přednes, recitaci a rozhlasové herectví. V roce 2013 převzala z rukou slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče Pribinův kříž II. třídy za mimořádný přínos v oblasti kultury.
Dnes již není aktivní herečkou. Role přijímá jen zcela sporadicky. Naposledy se objevila v Kriminálce Kraj v roce 2024. Stále ale ráda recituje na různých kulturních akcích a těší ji zájem publika. Dodnes všechny verše zná nazpaměť. Recituje také jako jediná ve staré slovenštině. Ve volných chvílích se věnuje vaření, vyšívání a dalším ručním pracím.
Zdroje:
