Článek
István Bujtor se narodil 5. května 1942 v Budapešti jako István Frenreisz do významné rodiny. Matka se jmenovala Katalin Gundel a byla nejstarší dcerou slavného budapešťského restauratéra Károlye Gundela. Díky ní měl István nevlastního bratra Zoltána Latinovitse, pozdějšího proslulého herce. Otec, István Frenreisz starší, byl internista a kardiolog a mladší bratr, Károly Frenreisz, byl rockový hudebník.
Chtěl být lékařem, stal se hercem a ředitelem divadla
Z počátku nic nenasvědčovalo tomu, že se István vydá na uměleckou dráhu. Chtěl pokračovat ve šlépějích svého otce. S vynikajícím prospěchem absolvoval gymnázium, na lékařskou fakultu ho ale nepřijali. Rok pracoval jako dělník a číšník, poté začal studovat zahraniční obchod. Promoval v roce 1966, ale oboru se nakonec nevěnoval. Jako student se totiž účastnil všech univerzitních básnických a dalších soutěží, a tak se stalo, že ho již ve druhém obsadil Félix Máriássy do hlavní role svého filmu Karambol. Právě tehdy přijal Na radu filmového režiséra Mártona Keletiho jméno Bujtor po své prababičce z otcovy strany.
István Bujtor
Po studiích tak namísto do zahraničního obchodu zamířil na divadelní scénu. Prošel divadly v Győru i Budapešti, až v roce 1978 nastoupil na jedenáct let do filmového studia Mafilmu. Po roce 1989 působil v Székesfehérváru a od roku 1993 byl vedoucím společnosti Mahir Film Kft. V lednu 2008 se stal ředitelem divadla Petőfi v Veszprému, kde působil až do své smrti.
Hrabětem z Verneovky i ranařem Csöpim
Během své dlouhé čtyřicetileté divadelní kariéry ztvárnil celou řadu zajímavých rolí. Nadále pravidelně i filmoval. Objevil se ve více než stovce maďarských filmů.
Čeští diváci si jej ovšem patrně nejvíce pamatují díky koprodukčnímu televiznímu seriálu Matyáš Sándor, který vznikl v roce 1979 na motivy Verneova románu. Bujtor v něm ztvárnil titulní roli sedmihradského hraběte, který v roce 1859 připravuje ozbrojené povstání za nezávislost země. Spiknutí je ale prozrazeno a Matyáš jen zázrakem unikne smrti a je nucen žít řadu let pod skrytou identitou.
Na počátku osmdesátých let se Bujtor proslavil jako dabér italského herce Buda Spencera, jehož filmy byly v té době i v Maďarsku velmi populární. V roce 1978 se s Budem Spencerem dokonce osobně setkal v Římě. Stalo se tak právě v době, kdy natáčel seriál o Matyáši Sándorovi. Italský herec mu tehdy poradil, aby natočil vlastní podobné filmy. Na základě své fyzické podobnosti se Spencerem později Bujtor skutečně vytvořil sérii maďarských akčních komedií ve stylu filmů Buda Spencera a Terence Hilla, ve kterých hrál tvrdého detektiva Csöpiho Ötvöse, který řeší případy svéráznými metodami, miluje jachting a problémy řeší pravým hákem. Jeho partnerem byl maďarský herec András Kern.
Miloval jachting
První film z této série vznikl v roce 1980 a jmenuje se Pohanská madona. Bujtor si zahrál nejenom hlavní roli, ale byl rovněž spoluautorem scénáře a podílel se i na režii. „Natáčel jsem zrovna kriminální film, jehož scénář psal filmový produkční a samotný materiál nebyl nijak zvlášť rozsáhlý. Řekl jsem režisérovi: ‚Něco takového můžu napsat taky.‘ ‚Tak piš,‘ zněla odpověď. Tak jsem se pustil do Pohanské Madony.“
Film se odehrával u Balatonu a ústřední zápletkou byla krádež zlaté řecké sochy, nazývané Pohanskou madonou.
Následovaly filmy Jen žádnou paniku, Honba za dolary a další. Tyto filmy se staly v Maďarsku nesmírně populárními a jsou dodnes považovány za kultovní.
István Bujtor nebyl „maďarským Budem Spencerem“ jen na plátně. Stejně jako jeho italský vzor byl všestranně talentovaným sportovcem. V mládí hrál profesionálně basketbal. Byl také nadšeným jachtařem a vyhrál šest maďarských šampionátů se svou jachtou Rabonbán, postavenou v roce 1936, která měla být údajně jednou z nejkrásnějších na Balatonu. V roce 1972 byl István Bujtor dokonce nominován do maďarského olympijského jachtařského týmu.
Zemřel nečekaně
Oženit se herec stačil dvakrát. Poprvé s houslistkou Eszter Perényi, jež mu dala syna Balázse, rovněž houslistu, a dceru Annu, pozdější právničku. Druhá Bujtorova žena se jmenovala Judit.
Herec v roce 2009
István Bujtor se bohužel nedožil příliš vysokého věku. Dne 31. července 2009 musel být převezen do nemocnice ve Veszprému, kde upadl do kómatu. Když se jeho zdravotní stav zdánlivě stabilizoval, byl převezen do Budapešti na rehabilitaci, kde ale o den později, dne 25. září 2009, ve věku šedesáti sedmi let zemřel. Podle ředitele ústavu, v němž byl hospitalizován, byla příčinou jeho smrti plicní embolie. Jeho vdova však později bulvárnímu deníku sdělila, že smrt Istvána Bujtora byla způsobena kandidózní infekcí. Pohřben byl 1. října 2009 v Balatonszemesu.
Dnes připomíná jeho památku bronzová socha v nadživotní velikosti v přístavu v Balatonfüredu. Zobrazuje ho tak, jak ho fanoušci milovali nejvíce – u kormidla jeho plachetnice, s klidným výrazem hromotluka, který ví, že když nastane komplikace, jeho pěsti to vždycky vyřeší.
Zdroje:
