Článek
Ita Rina, vlastním jménem Ida Kravanja, se narodila dne 7. července 1907 ve slovinské Divače. Po vzniku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců se se svou rodinou přestěhovala do Lublaně, kde vystudovala střední škola a poté nastoupila do banky. Stejně jako mnoho mladých dívek té doby i ona snila o dráze herečky nebo baletky. Kromě přirozeného talentu měla ale také něco, co jí druzí záviděli. Byla to neobvyklá, zasněná kráska. Již během středoškolských studií na podzim roku 1926 byla zvolena Miss Slovinska. Na první volbu královny krásy celé Jugoslávie, která se konala koncem roku v Záhřebu, přišla příliš pozdě, ve chvíli, kdy již byla vybrána jiná vítězka. Její snímky ale zaujali místního podnikatele ve filmovém průmyslu Adolfa Müllera, který jí sjednal smlouvu s německým producentem Peterem Ostermayerem. Zpočátku přijala pseudonym Italina Kravajna, to následně změnila na lépe znějící Ita Rina. V roce 1927 debutovala v němém filmu Franze Ostena Was die Kinder ihren Eltern verschweigen.
Ita Rina v roce 1928
Představitelka osudových krásek zaujala Machatého
Sen se mladé ženě tedy splnil, ona ale rozhodně dále nezahálela. Učila se herectví, zpěvu, jezdeckým a dalším dovednostem. Zahrála si řadu dalších menších rolí. Její vrozená krása, noblesa, vyvinutá postava a oduševnělý projev jí přihrávaly do cesty především role různých osudových krásek, žen z vyšší i nižší společnosti, které zažívají velké citové vzplanutí.
Ita Rina
Po úspěchu v Německu se záhy prosadila také v české kinematografii. Díky berlínským snímkům si ji vybral český režisér Gustav Machatý a na podzim roku 1929 ji pozval do Prahy, aby se ujala titulní role svedené a mezi dva muže rozpolcené dcery starého drážního hlídače Andrey ve světově proslulém němém dramatu Eroticon. Film z doposud celkem neznámé Ity Riny udělal doslova přes noc světovou hvězdu. Dobová kritika psala: „Ita Rina je událost. Je okouzlující ve své dívčí věrnosti a nezakrytě pobuřující, když se spojuje s ďáblem, když se převaluje ve snové vizi na posteli, když popadá svého milence za vlasy… .“ Časopisy jí předvídaly skvělou budoucnost.
První Tonka Šibenice
Ještě tentýž rok si jugoslávskou krásku vyžádal režisér Josef Medeotti – Boháč pro postavu ženy Marty Holanové v částečně zachovaném snímku Hanba. Ke konci roku 1929 začal režisér Karel Anton natáčet v ateliérech Na Kavalírce drama Tonka Šibenice, podle povídky Egona Erwina Kische o osudech údajné pražské prostitutky. Itě Rině připadla právě role tragické titulní hrdinky. Film se natáčel jako němý, do jeho výroby ale zasáhl osud. Filmové ateliéry Vyhořely. Dobový tisk k tomu psal mimo jiné toto: „Přirozeně vzala za své celá garderoba, takže bude nyní nutno pořídit tytéž kostýmy, v nichž herci, mezi nimi Ita Rina a Baranovskaja, hráli, neboť v nich musí ještě vystoupiti před objektiv. Shořely všechny lampy, Höschovy přijímací aparáty jsou poškozené, ale prý schopné opravy. Z motocyklu režiséra Antona nalezeno bylo malé zhroucené kolečko, po jeho ruční kameře a klavíru není ani stopy.“ Velký problém pak představovalo především to, kde film dokončit. Ateliéry A-B byly tou dobou obsazeny. V úvahu tak připadla Vídeň nebo Berlín.
Ita Rina
Nakonec byl film dokončen a rovněž dodatečně ozvučen v joinvillských ateliérech Gaumont u Paříže. Byla to tak právě Ita, jejíž hrdinka na českého diváka v kině v roce 1930 poprvé promluvila. Snímek doznal mezinárodního uznání. Tonku si tak Ita následně zahrála i ve francouzské a německé verzi. Úspěšné filmy se v této době totiž nedabovaly, ale pro uvedení v zahraničí se rovnou natočily znovu v příslušném jazyce. Do dnešních dnů se zachovala pouze francouzská verze, z české se bohužel dochovalo jen několik málo metrů.
Ita Rina
S velkými potížemi vznikal hereččin poslední český film …a život jde dál…, kde si zahrála Marii Krajlovou. Natáčet se sice začalo již v roce 1935, ale po odstoupení Carla Junghanse, snímek, který vznikal v koprodukci s Jugoslávií, dokončil až v roce 1935 F. W. Kraemer a české scény pak Václav Kubásek.
Kariéru přerušila kvůli mateřství a také kvůli německému nacismu
V té době již herecká sláva Ity Riny pohasínala. Nestalo se tak pouze kvůli nástupu zvuku, který mnoho hereckých hvězd němé éry uvrhl do zapomnění, ale také proto, že herečka se již v roce 1932 provdala za srbského inženýra Miodraga Dordeviče, přestěhovala se s ním do Bělehradu, konvertovala k pravoslaví a přijala nové jméno Tamara. Naposledy si zahrála v německé detektivce Ústředna Rio z roku 1939. Během filmování se ale herečka již setkávala s řadou negativních momentů ze strany německých, nacismem již ovlivněných filmařů. Do Bělehradu se vrátila zahořklá. Její kariéru pak na dlouhou dobu ukončila druhá světová válka a mateřské povinnosti.
Ita Rina v roce 1956
Na konci války plna nadějí nabídla svůj talent nové lidové vládě. Setkala se ale jen s podezřením. Začala tak působit jako produkční ve studiu Avala film. Několik filmů, kde měla slíbenou roli, se nakonec nerealizovalo. V roce 1960 si ale přece ještě jednou zahrála, získala malou, ovšem působivou, roličku matky ve sci-fi filmu Válka.
Herečka v roce 1960
V polovině šedesátých let se z veřejného života zcela stáhla a společně s manželem se usadila v černohorské Budvě. Ke konci života trpěla astmatem a na jeden ze záchvatů, během katastrofálního zemětřesení v květnu roku 1979, zemřela. Stalo se tak konkrétně 10. května. Je pohřbena na hřbitově Novo Groblje v Bělehradě.
Zdroje:
