Článek
Ivana se narodila 17. srpna 1944. O jejím mládí a studiu nic nevíme. Nebyla patrně profesionální herečkou. Stejně jako Jitku Cerhovou si ji jednoho dne vybrala režisérka Věra Chytilová do svého filmu Sedmikrásky. Svěřila jí roli jedné ze zkažených dívek stejného jména, Marii II.
Zkažená Marie ze slavného filmu
Provokativní moralistní groteska Sedmikrásky byla druhým celovečerním filmem Věry Chytilové a publikum, kritiku i oficiální kruhy překvapila svou silnou stylizací, která ji odlišovala od všech filmů tehdejší produkce. Ivana Karbanová v Sedmikráskách vytvořila ústřední dvojici s již zmiňovanou Jitkou Cerhovou. Jejich Marie se jednoho dne rozhodnou, že se zkazí, neboť i svět kolem nich je zkažený. Předsevzetí vede k sérii anarchistických a provokativních situací. Dívky vyhledávají jakoukoliv legraci. Zamotají hlavu několika postarším pánům, které pak nechají zaplatit velkou útratu a nakonec je posadí do vlaku. Okradou toaletářku, zahrávají si se zamilovaným mladíkem. Stále jim to ale nestačí, protože chtějí být ještě zkaženější. A také si uvědomují, že si jich okolí nevšímá. Jednoho dne se dostanou do luxusního hotelu, kde je v sále připravena opulentní hostina. To je teprve ta pravá příležitost pořádně se vyřádit.
Film získal Velkou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Bergamu a BBC jej před časem zařadila mezi stovku nejlepších komedií všech dob. Samotné Ivaně Karbanové to pak otevřelo dveře do světa filmu. Po úspěchu v Sedmikráskách se nejprve objevila v menší roli rozpustilé dívky v poetickém povídkovém filmu Jana Němce Mučedníci lásky. Opětovně se tu před kamerou potkala i s Jitkou Cerhovou. Následovala další drobná úložka dívky v kavárně v komedii Miroslava Hubáčka Flám. Oba tyto filmy vznikly v roce 1966, tedy jen krátce po dotočení Sedmikrásek.
Půjčili si ji Slováci
Daleko zajímavější nabídky na Ivanu čekaly v roce 1967. Měla to být přímo Věra Chytilová, kdo ji doporučil slovenskému režisérovi Jozefu Zacharovi, který hledal vhodné představitelky studentek do svého komediálního dramatu Zmluva s diablom. Jedna z dívek měla být totiž podle scénáře Češka. Snímek vypráví o pětici středoškolaček, které se stanou terčem hloupého žertu. Někdo do jejich lavic nastraží umělecké akty a také listinu obsahující přísahu, že dotyčné dívky se zbaví panenství ještě před maturitou. Fotografie i přísaha se dostanou do rukou pedagogického sboru, který chce nastolit pořádek, předvolá rodiče a s přestupkem je seznámí. Nikdo dívkám nevěří, že s tím nemají nic společného. Když se ukáže, že okolí o své nevinně nepřesvědčí, rozhodnou se udělat přesně to, z čeho jsou obviňovány. Každá na to jde po svém, což přinese řadu absurdních situací.
Ivana ve filmu představuje českou dívku Marcelu Pavelkovou, která se na Slovensko přistěhovala teprve před nedávnem, kvůli práci svých rodičů. Její maminku hraje Stella Zázvorková a otce ztvárnil slovenský herec Martin Gregor. Marcela se rozhodne, že si potencionálního milence stopne. Nejprve se jí podaří zastavit dvojici závozníků, nakonec z nákladního vozu ale raději při první příležitosti prchne. Napodruhé zastaví českého řidiče, který se na Slovensko vydal vypůjčeným vozem pro manželku do lázní. Marcela se mu snaží namluvit, že je Slovenka. Čech v podání Vladimíra Menšíka její hru ale prohlédne, nakonec ji ovšem začne hrát spolu s ní a pozve ji na večeři do luxusní restaurace, kde dívka předstírá protřelou dámu. Vše se samozřejmě nakonec zvrtne. Film je zajímavý svým obsazením. Objevila se v něm celá řada českých herců, z nichž jsou někteří dabováni do slovenštiny, tak jako například Josef Hlinomaz. Jiní představují Čechy, kromě těch již zmiňovaných se jedná o Jaromíra Hanzlíka, který si zahrál jednoho z Marceliných spolužáků. Slovák Martin Gregor pro změnu představoval Čecha. Dále zde byli k vidění Marián Labuda, Ivan Mistrík, Dušan Blaškovič, Zuzana Kocúriková či Sylvie Turbová. Film byl zakoupen do italské distribuční sítě Carla Pontiho a pro potřeby tamního publika byl černobílý snímek doplněn o barevné snové erotické scény, které náš divák nikdy neměl možnost spatřit.
Zářila i u Krejčíka
Další, kdo Ivanu Karbanovou oslovil, byl režisér Jiří Krejčík. Ten ji nejprve obsadil do role Máni, dcery tety Růži, opilé účastnice svatebního obřadu v komedii Svatba jako řemen. S jejím výkonem byl patrně spokojen, a tak ji záhy svěřil úlohu jedné ze slečen v další ze svých komedií, tentokráte v Penzionu pro svobodné pány. Film šel do kin koncem dubna roku 1968 a diváci tehdy měli možnost spatřit Ivanu Karbanovou na stříbrném plátně úplně naposledy. Nikdy více se již před kameru nepostavila a z veřejného života zcela zmizela. Zda za tím stála změněná politická situace či její osobní rozhodnutí, nevíme. V divácké paměti tak navěky zůstala jako rozpustilá půvabná slečna z filmových hitů šedesátých let.
Zdroje:
