Článek
Ivana Velichová se narodila dne 12. srpna 1959 v Domažlicích. Od dětství dělala balet, gymnastiku a rytmiku. Jejím největším přáním bylo věnovat se modernímu baletu. Několik let navštěvovala experimentální skupinu slavného tanečníka a choreografa Franka Towena. Na DAMU ji ale dvakrát po sobě nepřijali. Z existenčních důvodů dělala nějaký čas vychovatelku a učila děti angličtinu, rok strávila s baletem v Itálii.
Magda z Domu pro dva
Po návratu do Československa působila krátce v příbramském divadle, odkud na dvě sezóny odešla do souboru Pražského klasického divadla, kde mimo jiné hrála v představení Ztracené iluze. Od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se začala objevovat také před objektivy kamer. První malou roli dívky Jany získala v kriminálním dramatu Dušana Kleina Kam nikdo nesmí, které bylo uvedeno do kin v listopadu roku 1979. O pět let později ztvárnila mladou Němku v Kachlíkově dramatu Kouzelníkův návrat. Významným se v její kariéře stal ale až rok 1987, kdy se objevila rovnou ve dvou snímcích. V kriminální komedii Zuřivý reportér si zahrála pod režijním vedením Martina Hollého mladšího prostitutku. Především se ale stala Magdou Koulovou, hlavní ženskou hrdinkou ve filmu Miloše Zábranského Dům pro dva. Snímek zaměřující se na komplikovaný vztah dvou mužů a ženy v prostředí pražského Žižkova patřil k nejpozoruhodnějším snímkům osmdesátých let. Ivana vyhrála kamerové zkoušky, část filmového štábu v její schopnosti však nevěřila a v roli Magdy by ráda viděla někoho zkušenějšího. Mladá herečka ale svým výkonem o hereckých kvalitách nakonec přesvědčila i ty největší pochybovače.
Na konci osmdesátých let ji začala vyhledávat i televize. V dobově poplatné sérii Roky prelomu si zahrála sekretářku a milenku Petra Zenkla. Nespoléhala se ale jen na herectví. Dálkově studovala divadelní a filmovou vědu, působila také jako fotomodelka a chtěla dělat státnice z italštiny.
Zůstala navždy mladá
Ivana nikdy neměla problém s nahotou, což ji činilo atraktivní v očích filmových tvůrců. V devadesátých letech na ni čekaly dvě velké filmové příležitosti. Vít Olmer ji nejprve obsadil do svého filmu Tankový prapor. Tento satirický snímek, natočený podle románu Josefa Škvoreckého, se odehrává v prostředí československé armády v padesátých letech minulého století a na Ivanu v něm připadla role Lizetky Neumanové. Olmer na Ivanu pamatoval i ve filmu Nahota na prodej. Tentokráte ji obsadil do role psycholožky Evy, manželky hlavního hrdiny Egona. Film se zabývá tématy prostituce a organizovaného zločinu v porevolučním Československu.
V roce 1995 se Ivana Velichová divákům představila v roli Marty v dramatu Cesta peklem. Opět se tak po delší době pracovně sešla se slovenským režisérem Hollým. Poté se již před kamerou objevila ale pouze jednou jedinkrát a to ještě po dlouhé desetileté přestávce. V sérii Oběti si v epizodě Hadí tanec zahrála postavu Italky. Seriál o lidech postižených zločinem se natáčel v roce 2005 a to je také poslední datum, kdy o sobě půvabná Ivana dala vědět. Poté z veřejného prostoru zmizela a veškeré stopy po jejím dalším životě chybí. Ve vzpomínkách diváků tak zůstává navždy mladá a krásná.
Zdroje:
