Článek
Tento moment z ní sice přes noc udělal globální sex-symbol, ale redukovat její kariéru jen na ikonický vzhled by byl obrovský omyl. Jacqueline Bisset je totiž především symbolem emancipace, inteligence a umělecké integrity. V Hollywoodu, který často škatulkoval ženy do rolí pasivních krásek, si dokázala vybojovat respekt a uznání.
Zrada otce ji poznamenala na zbytek života
Jacqueline se narodila 13. září 1944 v anglickém městě Weybridge, v hrabství Surrey, skotskému lékaři Maxwellu Fraserovi a francouzské advokátce Arlettě Alexandře Bisset, z níž se po svatbě stala žena v domácnosti. Arletta pocházela z Francie, odkud v roce 1940 uprchla před německou armádou. Manželé spolu měli dvě děti, prvorozeného Maxe a o dva roky mladší Jacqueline. Dětství prožila budoucí herečka v Tilehurst, předměstí Readingu, v hrabství Berkshire. Společně s rodiči a bratrem žila ve starobylé venkovské usedlosti ze sedmnáctého století, kde dodnes tráví část roku.
Herečka na snímku z roku 1974 čeká na podpis petice proti těžbě ropy u pobřeží jižní Kalifornie.
Když bylo Jacqueline dvacet čtyři let, Arlette onemocněla roztroušenou sklerózou a Maxwell ji opustil. „Nemohla jsem tomu uvěřit. Pro mě to byl velký šok, že svět se netočí kolem romantické lásky,“ řekla o této životní zkušenosti Jacqueline Bisset. Později prý pochopila, že muži netouží po inteligentní ženě, ale po ženě spořádané, bezproblémové. Vzala si z toho ponaučení, odmítala se vdát a přivést na svět děti. „Neviděla jsem mnoho šťastných manželství. Ideálně páry potřebují tři životy: jeden pro něj, jeden pro ni a jeden pro ně společně. Ale obvykle vidím dost zmatený život, kde nikdo není šťastný. Myslím, že situace manželství možná postrádá tajemství, což všichni trochu potřebujeme,“ vysvětlila své postoje při jedné z příležitostí.
Roli podědila
Díky své matce již v dětství mluvila plynnou francouzštinou a v Londýně studovala francouzské lyceum. Zároveň ale navštěvovala lekce baletu a herectví. Aby si je mohla dovolit, přivydělávala si modelingem. Její nepopiratelný talent a fotogeničnost ji však rychle z přehlídkových mol zavedly před filmové kamery. Svůj debut na stříbrném plátně si odbyla v roce 1965 ve filmu Fortel, a jak ho získat. Jednalo se ovšem o zcela bezvýznamný štěk a herečka nebyla ani uvedena v titulcích. Věší úlohu získala až o rok později ve filmu Romana Polanského Ve slepé uličce. V roce 1967 získala první výraznou roli v Donenově romantické komedii Dva na cestě. Jejími hereckými partnery byli Albert Finney a Audrey Hepburn. Film vyrobila společnost 20th Century Fox, jež s herečkou následně uzavřela smlouvu. Ještě v témže roce si stačila zahrát Miss Goodthighs v parodii na bondovky Casino Royale, kde se ocitla po boku Davida Nivena v roli Bonda. Během natáčení dalšího filmu, a sice Sladké jízdy, se seznámila s kanadským hercem Michaelem Sarrazinem, se kterým navázala milostný vztah. Rázem se stali jedním z nejvýraznějších párů filmového průmyslu. Byť se nikdy nevzali, Sarrazin vždy oceňoval, že mu Bisset pomohla nastartovat kariéru.
Michael Sarazzin
Rok 1968 byl pro Jacqueline přelomový, a to rovnou z několika důvodů. Za výše zmíněný film Sladká jízda obdržela nominaci na Zlatý glóbus za nejslibnějšího nováčka. Do hlubšího povědomí diváků se následně zapsala rolí v americkém kriminálním dramatu Detektiv. Pod režijní taktovkou Gordona Douglase a po boku hvězdného Franka Sinatry se ocitla neplánovaně. Role byla původně určena pro již dobře známou Miu Farrow, tehdejší Sinatrovu manželku. Ta ji však odmítla, neboť v té době natáčela snímek Rosemary má děťátko. Stálo ji to manželství a Jacqueline Bisset to přineslo roli. Úspěšný rok své kariéry herečka následně završila jako přítelkyně Steva McQueena v policejním dramatu Bullittův případ. Toto mysteriózní krimi se zařadilo mezi pět nejvýdělečnějších filmů roku.
Češi vymysleli stát Marina Veneta
V osobním životě se ale Jacqueline nedařilo nejlépe. Zůstala sama na péči o nemocnou matku. Otce to nadále nezajímalo a bratr působil jako obchodní poradce na Floridě. Starost o matku se tak stala hlavní součástí hereččina života. Filmovou kariéru měla naštěstí již skvěle rozjetou a peníze jí nechyběly. V roce 1969 si například zahrála v americké komedii Poprvé. O rok později přišel na svět skutečný hit. Ve slavném katastrofickém snímku Letiště, který vznikl na motivy knihy Arthura Haileyho, s Burtem Lancasterem a Deanem Martinem v hlavních rolích, si zahrála Martinovu těhotnou přítelkyni, letušku, která musí spolu s ním udržet kontrolu nad boeingem 707, na jehož palubě vyhrožuje šílenec bombou.
Se svým partnerem Sarrazinem se opětovně sešla před filmovou kamerou v dramatu Believe in Me, v němž ztvárnila narkomanku. V roce 1972 odcestovala do Francie, aby se zúčastnila natáčení filmu Americká noc. Během natáčení měla mít aféru s režisérem snímku Françoisem Truffautem. Jejich nezávazný vztah pokračoval i po konci natáčení, až do léta roku 1973. Právě v tomto roce se herečka stala součástí dalšího skvělého filmu. Po boku Jeana-Paula Belmonda se převtělila v agentku a zároveň i studentku v komedii Muž z Acapulca. Natáčení probíhalo v Paříži a v mexických městech Puerto Vallarta a Aguacate. Původní český dabing výrazně pozměnil vyznění filmu. Zatímco Jacquelinina postava se v originále jmenuje Tatiana, v češtině se z ní stala Ariana. Pochybný fiktivní stát Marina Veneta byl pro změnu v originále skutečnou socialistickou Albánií. Zjevně tak zasáhla cenzura.
O rok později se nakrátko vrátila do Británie, aby si zahrála ve skvělé kriminálce Vražda v Orient expresu. Poté odjela pro změnu do Německa, kde se zaskvěla v dramatu Soudce a jeho kat. Odtud se přesunula do Itálie na natáčení krimikomedie Paní z neděle. V roce 1976 už byla zase v Hollywoodu, aby se objevila po boku Charlese Bronsona v krimi snímku Nedokončená novela.
Mokré tričko ji zradilo
V roce 1977 vystoupala na americké filmové nebe díky kasovnímu trháku Hlubina. V tomto mysteriózním snímku předvedla svoji bezchybnou postavu v podvodních scénách pouze v bílém tričku namísto svrchního dílu plavek. Nesmírně tím zpopularizovala soutěže „miss mokrých triček“, které se v té době ve Spojených státech dostávaly do značné obliby. Vedoucí producent Jon Peters později prohlásil: „Díky tomuto tričku jsem zbohatl.“ Herečku následně týdeník Newsweek označil za „nejkrásnější filmovou herečku všech dob“. Samotná Jacqueline byla naštvaná, cítila se podvedená, neboť ji filmaři údajně nepřipravili na to, že ji budou natáčet v této provokativní poloze. Když spatřila plakáty k filmu, snímky ji zděsily. „Snažila jsem se to zastavit. Snažila jsem se na ně získat soudní zákaz,“ přiznala v roce 2021. Nic jí to ale nebylo platné. Ve Spojených státech byl navíc právě v té době znovu uveden nepříliš známý snímek z nizozemské produkce Secrets, který byl natočen už v roce 1971 a obsahoval jediné hereččiny obsáhlejší nahé scény, na čemž si producenti následně také pořádně namastili kapsy.
Jacqueline Bisset
Jinak ale na Hlubinu vzpomínala v dobrém. Natáčení bylo sportovním zážitkem. Natáčení nebylo vůbec jednoduché a bezpečné, všichni zúčastnění se tak museli navzájem podporovat a důvěřovat si.
Na konci sedmého desetiletí si Jacqueline stačila zahrát ještě ve filmech Řecký magnát a Kdo zabíjí nejlepší evropské šéfkuchaře?. Za druhý jmenovaný obdržela nominaci na Zlatý glóbus pro nejlepší herečku v komedii či muzikálu. Počátkem osmdesátých let její honorář za jediný snímek již činil neskutečný jeden milion dolarů. Diváci ji mohli spatřit mimo jiné ve filmu Bohaté a slavné, v komedii Třída nebo v dramatu Ve stínu vulkánu, za který opět obdržela nominaci na Zlatý glóbus. Do konce dekády pak stačila natočit dalších sedm filmů. Mnohé herečky její generace měly po čtyřicítce problém získat práci. Když v Hollywoodu překročíte čtyřicítku nebo padesátku, role pro ženy začnou drasticky ubývat. To však nebyl případ Jacqueline. Její přechod od hlavních úloh k charakternímu herectví byl poměrně hladký. Zůstala žádaná jak v Americe, tak i v rodné Evropě.
Žila s alkoholikem
Zatímco na plátně zářila. Osobní život měla poznamenaný soužitím s problematickým partnerem. Po rozchodu s Michaelem Sarrazinem tvořila pár s marockým realitním magnátem Victorem Draiem. V roce 1981 jí do života vstoupil ruský baletní mistr Alexander Godunov. Poprvé se setkali na obědě pořádaném společným přítelem v New Yorku. Alexander ji okamžitě začal sexuálně přitahovat. „Vypadal nádherně. Měla jsem pocit, že ho znám… nebylo na tom nic logického,“ popisovala první dojmy v dobách svého soužití s tímto umělcem. Navzdory svým citům si spolu ale hned nezačali. Rus byl stále ženatým mužem, jeho manželka Ludmila, asi o sedm let starší baletka, se ale po turné v roce 1979 dobrovolně vrátila do Moskvy, zatímco Alexander se rozhodl pro emigraci. Rozvedli se až v roce 1982. Mezitím Bisset přerušila vazby s Victorem a když se s Alexandrem znovu setkala, jejich lásce již nic nestálo v cestě.
Jacqueline Bisset
Navenek se vše zdálo být zalité sluncem. Godunov byl muž velkých gest. Na hereččiny devětatřicáté narozeniny se náhle objevil v Mexiku, kde právě natáčela, s obrovským čokoládovým dortem. Ke čtyřicátinám jí poslal šampaňské a trio houslistů do hotelu v Budapešti, v němž tou dobou pobývala. Herečka na něj v tisku pěla samou chválu. Dokonce přiznala, že váhá ohledně svého odmítavého postoje k manželství a totéž cítí i ohledně mateřství. „Někdy – když vidím roztomilé miminko – si myslím, že mi něco uniká, že dítě nemám. Ale zatím mi to nechybí.“
Skutečnost byla však méně růžová, než se mohlo zdát. Godunov neprožíval lehké období. Jeho taneční kariéra se zasekla v roce 1982, když ho Michail Baryšnikov propustil z American Ballet Theatre. Nepodařilo se mu nastartovat ani tu filmovou. Velmi pil a nakonec, to již bylo po rozchodu s herečkou, byl v roce 1995 nalezen mrtvý ve svém bytě v západním Hollywoodu. „Byla to prostě skutečná ruská postava s velmi hlubokými emocemi,“ přiznala Jacqueline, aniž by ovšem prozradila detaily z jejich společného života či důvody rozchodu, ke kterému došlo v roce 1988. Nějaký čas poté chodila s francouzsko-švýcarským hercem a režisérem Vincentem Perezem. V devadesátých letech se jejím novým životním partnerem stal o osmnáct let mladší turecký expert na bojová umění Emin Boztepe.
Je stále aktivní
V herectví ovšem nepolevovala. Pracovně se jí nadále dařilo, hrála rovnou na několika kontinentech. Ve Francii natočila snímek Pokojská, v Itálii drama Rossini! Rossini!, objevila se i v australsko-japonském filmu Obchod se zločinem. „Dřív jsem byla zvyklá hodně pracovat, ale pak jsem začala cestovat a točit více menších filmů, které jsem točit chtěla. Ty jsem v Americe totiž najít nemohla,“ řekla o tomto svém období herečka. Na Spojené státy ovšem nezanevřela. V roce 1994 se zdejším divákům představila v televizním dramatu Dovolená bez návratu a na přelomu tisíciletí se objevila ve dvou filmech s biblickým námětem. V roce 1999 ztvárnila Pannu Marii v historickém dramatu Biblické příběhy: Ježíš a o rok později se převtělila do Abrahámovy manželky Sáry v dramatu Na počátku. V roce 2008 získala na Bostonském filmovém festivalu cenu pro nejlepší herečku za svoji roli ve filmu Zamilovaná smrt. Dva roky poté byla oceněna rovněž Řádem Čestné legie. FV roce 2013 se pak konečně dočkala Zlatého glóbu za účast na seriálu o černošské jazzové kapele Dancing on the Edge. Zatím naposledy ji diváci mohli spatřit v americkém westernu z roku 2025 Long Shadows.
Jacqueline Bisset na festivalu v Cannes v roce 2017
Jacqueline Bisset dostála svému rozhodnutí, nevdala se a nikdy neměla děti. Čas od času ale zaskakovala jako náhradní matka dětí svých partnerů a je také kmotrou. Během své dlouhé kariéry se totiž spřátelila s Marcheline Bertrand a stala se kmotrou její dcery — Angeliny Jolie. Se smíchem přiznává, že vítězka Oscara jako dítě nevypadala nijak výjimečně, byla jen „velmi, velmi zajímavou dívkou.“
V poslední době Jacqueline naštvala řadu fanoušků především z řad žen, když během hnutí MeToo řekla o obětech, že jsou si částečně vinny za sexuální obtěžování. „Chápu, že jako myšlenka je důležité, aby se muži správně chovali, ale opravdu si myslím, že je důležité, aby se správně chovaly i ženy,“ uvedla s tím, že za mnohé může vyzývavé oblékání. Ženy se podle ní také musí naučit říkat slovo: „Ne!“ Ona sama prý v Americe žádné sexuální obtěžování nezažila.
Herečka se stále udržuje v dobré kondici a zdůrazňuje důležitost stravy. „Jím spoustu a spoustu zeleniny a vařím ji v páře. Je to tak výborné! A také potřebujete láhev olivového oleje lisovaného za studena a citron. Můžeš jíst jako královna s dušenou zeleninou, olivovým olejem a citronem!“
A co je jejím životním krédem? „Obecně si myslím, že je důležité být vděčná. Nesmírně vděčná.“
Zdroje:
