Článek
Jana se narodila dne 19. února 1940 v západočeském městečku Klatovy. Od dětství se věnovala baletu a již ve dvanácti letech stanula na jevišti Národního divadla, kde účinkovala v baletních představeních a operách. Poté nastoupila na taneční oddělení pražské Státní konzervatoře a začala sbírat první zkušenosti před kamerou.
Hrála již coby konzervatoristka
Zprvu ji do svých krátkometrážních snímků obsazovali studenti FAMU. V roce 1957 již získala menší roli v komedii Florenc 13,30, kde představovala jednu z cestujících. Výrazněji na sebe upozornila až o rok později coby poštovní úřednice Věra Mikotová v populární kriminálce Smrt v sedle. Až během filmové premiéry se ale dozvěděla, že ji předabovali. Ještě v roce 1958 zvládla dokončit střední školu a nastoupila na DAMU. O tři roky později získala svoji první hlavní úlohu. Stalo se tak ve slovenském filmu Vždy možno začať, v němž propůjčila svoji tvář neúspěšné adeptce herectví Bětce Šimonové. Krátce na to v pohádce Tři zlaté vlasy děda Vševěda ztvárnila roli princezny.
V roce 1962 zakončila herecká studia a nastoupila do divadelního angažmá. Svá první profesionální léta strávila v Praze. Diváci se s ní setkávali v Divadle Na Fidlovačce či Hudebním divadle v Karlíně. Později hrála v divadle v Mladé Boleslavi a v experimentální scéně Večerní Brno, ve Východočeském divadle v Pardubicích, v sedmdesátých letech se stala oporou novátorského Kladivadla v Ústí nad Labem, poté se znovu vrátila do hlavního města a hrála v Divadle Ateliér. Nakonec se v roce 1978 stala členkou zájezdového divadelního souboru.
Menšíkovou nevěrnou manželkou
Mezitím nadále rozvíjela i svoji filmovou kariéru. V historické veselohře Slasti otce vlasti se v roce 1969 proměnila v krásnou manželku Marsillia Rossiho Dinu, milenku krále Jana Lucemburského a svůdkyni mladého kralevice Karla. Diváci si jistě vybaví Vladimíra Menšíka, coby zrádného Marsillia z Luccy, oblečeného v nápadném pruhovaném oblečku. Jedna velká role, která by pro ni nejspíš byla tou nejzásadnější, jí v šedesátých letech ale unikla. Přitom ji měla již na dosah ruky. Podepsala smlouvu na hlavní ženskou roli Jessie pro film Kdo chce zabít Jessii?, neboť původně obsazená Olga Schoberová natáčela v zahraničí a nebyla tudíž k dispozici. Když se však po dvou natáčecích dnech náhle zjevila, nezbylo režisérovi Vorlíčkovi nic jiného, něž Kasanovou z filmu odvolat. Pro herečku i režiséra to byla velmi bolavá záležitost, proto Vorlíček alespoň u produkce pro Janu vymohl plný honorář za hlavní roli jako bolestné za způsobenou újmu.
Na počátku sedmdesátých let se Jana připomněla rolí Jany Pachnerové v krimifilmu Svědectví mrtvých očí a v druhé polovině dekády se stala nepřehlédnutelnou jeřábnicí Marií Križuchovou z Popradu v komedii Já to tedy beru, šéfe…! Její poslední výraznější filmovou rolí byla postava Marie, manželky vysokoškolského pedagoga, v komedii Samorost z roku 1983.
Vztahy s otcem Sabiny Laurinové i s Jiřím Císlerem šťastně nedopadly
Jana Kasanová dostala příležitost i na televizních obrazovkách. Účinkovala kupříkladu v seriálech Dlouhá bílá stopa, Křeček v noční košili či Případy podporučíka Haniky. Vzhledem k mimořádné divácké oblibě seriálové tvorby se tak dostala do širšího povědomí.
Jana Kasanová byla dvakrát vdaná. Jejím prvním manželem se stal režisér František Laurin, kterému se v dalším svazku narodila dcera Sabina Laurinová. Jana byla po rozvodu nějaký čas partnerkou známého komika Jiřího Císlera. Bydleli spolu v ulici Čelakovského na pražských Vinohradech. Císler měl však pověst sukničkáře, takže ani tento vztah nevydržel. Jana na něj přesto nezanevřela. „Byl jako sopka, chrlící na jevišti gejzíry nápadů na které měl jen málokdo. Hrála jsem s ním ještě v době, kdy si na jeho paměti již nemoc vybírala svou daň. Zapomínal text a občas se stalo, že mu vůbec nedocházelo, kde je a co se kolem něho děje,“ vzpomínala po letech na svého někdejšího partnera.
Druhým Janiným manželem se stal legendární režisér televizních sportovních přenosů Pavel Pospíšil, který bohužel zemřel velmi mladý v pouhých padesáti čtyřech letech. Ani Jana Kasanová se nedožila příliš vysokého věku. Zemřela dne 16. dubna 2014 v Praze coby čtyřiasedmdesátiletá. Zanechala po sobě jednoho syna.
Zdroje:
