Článek
Narodil se v Třebíči 25. září 1970. Na výkon budoucího povolání se připravoval opravdu důkladně. Již na základní škole navštěvoval dramatický kroužek, následně se přihlásil ke studiu herectví na brněnské konzervatoři. Po jejím absolutoriu pokračoval na pražské DAMU. První angažmá získal v roce 1993 v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Setrval zde tři roky a poté hostoval na různých pražských scénách. Nakonec v roce 2002 zakotvil ve Švandově divadle, kde hostoval i po odchodu do svobodného povolání v roce 2014.
Odvážně šel s kůží na trh
Diváci jej mohli znát z reklam. Na jistou polévku natočil jak seriózní reklamu, tak i její parodii pro Českou sodu. Hrál však i v několika filmech. Úplně poprvé se před kameru postavil ještě coby student v roce 1988 ve slovenském dramatu Vlakári, v němž ztvárnil mladíka Vojta. Komediálně laděný příběh vypravoval o studentu průmyslové školy, který se vyrovnává s vážnou rodinou situací. Jeho matka skončila v nemocnici a čeká ji operace, otec na nic nemá čas a on se musí společně s dědečkem postarat o patnáctiletého bratra. Zároveň však prožívá první lásku se spolužačkou Katkou.
O dva roky později získal Jaroslav druhou roli v pohádce O zapomnětlivém černokněžníkovi. Film s Karlem Heřmánkem v titulní roli si dělal legraci v podstatě sám ze sebe a z filmařského řemesla. Je totiž zasazený do filmových studií na Barrandově, kde se natáčí pohádka a na exkurzi přichází školní třída v čele s učitelkou v podání Uršuly Klukové. Mezi žáky je i Klára Jandová alias Maruška, mladší sestra filmového asistenta Jaromila Pechfógla, kterého ztvárnil právě Šmíd. Jméno jeho postavy je příznačné. Jedná se totiž o věčného smolaře a otloukánka štábu. Je to právě Jaromil, kdo pyká za všechny komplikace vzniklé v průběhu natáčení a neustále se strachuje, že o práci přijde. Také Jaroslav se v té době obával o svoji kariéru. Bál se, že když se přizná, že preferuje muže, o práci již nezavadí. Podporu mu ale dodali blízcí, především jeho spolužačka z DAMU Michaela Kuklová. „Když jsem jí to třesoucím se hlasem oznámil, jen suše odpověděla: No a co, Zdeněk Troška taky,“ vzpomínal před lety Jaroslav. Obavy nakonec překonal a v roce 1991 šel s pravdou ven. Učinil tak jako jeden z prvních veřejně známých lidí. „Bylo mi dvacet jedna a bylo to v roce 1991, kdy slovo homosexualita znělo jako prašivina, svrab – a ten jsem ostatně o pár let později také měl,“ svěřil se po čase serveru nakluky.cz.
Jako smolařský doktor si získal publikum
Jeho obavy o kariéru se ukázaly být neopodstatněné. Nadále dostával mnoho pracovních nabídek. Spolupracoval především s televizí. Objevil se v celé řadě inscenací i seriálů. Diváci jej mohli vidět v Životu na zámku, ve Zdivočelé zemi, v Černých baronech, v Nemocnici na kraji města po dvaceti letech, v Místu nahoře anebo Ulici. Nejvíce jej ale nakonec proslavila filmová role smolařského lékaře Čeňka Dobeška v komedii Doktor od jezera hrochů. Svěřil mu ji již zmiňovaný režisér Zdeněk Troška. Uvažovalo se o tom, že by doktora mohl hrát i Josef Pejchal nebo Michal Novotný, nakonec ale volba padla právě na Jaroslava a diváci toho určitě nelitovali. Šmídovi padla úloha slušného, hodného, ale do dnešní doby se nehodícího Čeňka jako ulitá. Zdatně mu sekundovali i Jiří Langmajer, Bohumil Klepl, Tereza Bebarová a Eva Holubová.
Jaroslav Šmíd byl činný i v rozhlase a dabingu a zkusil si i práci moderátora, když uváděl televizní pořad Rychlý rande. Mezi svými kolegy proslul jako neúnavný šiřitel dobré nálady. Byl veselý, stále se usmíval, nikoho nepomlouval, neintrikoval. Úspěšně se sžil s pražským prostředím. „V Praze jsem si zvykl. Dá se říct, že už se cítím jako Pražák,“ sdělil v jednom z rozhovorů. Na sklonku života si nechal kompletně zrekonstruovat svůj dvoupodlažní byt o rozloze šedesát metrů čtverečních na pražském Smíchově. Nic neponechal náhodě. Než se do inovace pustil, důkladně prostudoval odborné časopisy a knihy o bydlení. Řadu věcí konzultoval i s kamarádkou architektkou. Za několik měsíců se mu podařilo vytvořit moderní a zároveň útulné bydlení, které plně vyhovovalo jeho gustu. Za velkou výhodu svého bytu považoval to, že se nacházel poblíž Švandova divadla, v němž hrával.
Smrt jeho okolí šokovala
Talentovaný herec byl velký dříč, žil naplno svou prací a nešetřil se. Přechodil několik chřipek a zápalů plic, bohužel mu pak přestala zabírat antibiotika. Pouhé dva měsíce před smrtí, když se zápalem plic ležel v nemocnici, podepsal revers, aby stihl divadelní představení, v němž účinkoval. Když se dne 15. listopadu 2017 roznesla zpráva, že zemřel v jedné z pražských nemocnic, byla jeho smrt přesto pro mnohé velikým překvapením. Záhy se tak začalo šířit, že teprve sedmačtyřicetiletý herec zemřel na AIDS. Jeho sestra Jolana Kružíková se proto rozhodla vše uvést na pravou míru. „Je to nesmysl a zcela to odmítáme! Žádné HIV neměl. A právě proto, abychom zabránili těmto nesmyslům a netaktním spekulacím, které snad pramení jen z nevědomosti a neznalosti situace, jsem se za rodinu rozhodla uvést vše na pravou míru. Jaroušek bohužel zemřel na nejagresivnější formu nádorového onkologického onemocnění plic, se kterým už nešlo nic dělat, a to vše bylo zkombinované se silným zápalem plic,“ uvedla žena s tím, že do nemocnice jejího bratra přijali kvůli problémům s dýcháním a kašlem. Nikdo v tu chvíli netušil, jak je jeho stav ve skutečnosti vážný. Naštěstí sám Šmíd o tom neměl potuchy až do poslední chvíle. Po celou dobu byl sice při vědomí, tlumili jej ale léky kvůli bolestem. Rodina s ním byla, dokud nevydechl naposledy. Poslední rozloučení se sympatickým hercem proběhlo 21. listopadu v Třebíči.
„Jarda byl sluníčko, bezvadný člověk. Když jsme se viděli naposledy, byl naprosto v pohodě, v dobré náladě, usměvavý… Říkal, že se má dobře. Vůbec nevypadal, že by byl nějak nemocný. Byl sportovec, chodil do posilovny, měl výbornou fyzičku. Když jsem se o jeho smrti dozvěděl, nemohl jsem tomu věřit. Byl to naprostý šok,“ zavzpomínal po hercově skonu režisér Zdeněk Troška.
Zdroje:
