Článek
Je považován za jednoho z nejvýraznějších a nejoblíbenějších polských herců. On se ale cítil spíše Středoevropanem a netajil se tím, že je mu blízký německý pojem Mitteleuropa. „Ačkoli nemluvím německy, když jsem překročil rakouské hranice, vždy jsem se cítil jako doma,“ řekl dokonce v jednom z rozhovorů. Vděčil za to kulturnímu prostředí, ze kterého vzešel. Narodil se dne 18. dubna 1947 v Krakově jako jediné dítě Tadeusze Stuhra a jeho manželky Marie, rozené Chorąży. Matka byla účetní v obecním maloobchodě a později v divadle v Bílsku-Bělé. Otec, prokurátor, pocházel z rodu spjatého po generace s Krakovem. Právě do tohoto polského města přišli krátce po svatbě v roce 1879 praprarodiče Jerzyho Stuhra z Dolního Rakouska: Anna Thill ze Schrattenbergu a Leopold Stuhr z Wildendürnbachu. Annina rodina vlastnila vinice proslulé bílým vínem, zatímco Leopold byl představitelem bohaté buržoazie. Po příjezdu do Krakova koupil nájemní dům na náměstí Podgórski a založil restauraci, později se stal také radním.
Hercovým dědečkem byl Leopold Antoni Stuhr, který ohluchl následkem válečného zranění. Jerzy tak měl blíže k jeho staršímu bratrovi Oskarovi, právníkovi a aktivistovi Národní strany, kterého nazýval rovněž dědečkem. Hercův otec Tadeusz Stuhr pokračoval v rodinné tradici a byl také právníkem. Jerzy Stuhr v roce 2017 řekl: „Můj otec byl prokurátor. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale skutečnost, že to byl prokurátor, který nepatřil k Polské sjednocené dělnické straně, už byla zvláštní znamení. A můj otec? Co si vybral? Svobodu. Nezávislost. Byl skutečně přesvědčen, že by jako státní zástupce neměl být vázán žádnými ideologickými nebo stranickými vlivy.“ Bohužel, jak herec dále dodal, za tento svůj postoj zaplatil vysokou cenu - byl vyloučen ze zajímavých případů, neměl šanci na kariérní rozvoj a zastavil se na úrovni náměstka okresního státního zástupce.
Šikana za rodinný původ
Když bylo Jerzymu šest let, přestěhoval se s rodiči do Katovic, pak do Polského Těšína a nakonec se usadil v Bílsku-Bělé, kde vystudoval střední školu. Na studium neměl ty nejlepší vzpomínky. Svými spolužáky byl šikanován kvůli svému německy znějícímu příjmení. Během střední školy začal hrát a byl zapojen do školních divadelních klubů. Pracoval také jako uvaděč v místním divadle Banialuka.
Bílsko-Bělá
Do Krakova se vrátil, aby vystudoval polonistiku na Jagellonské univerzitě. Filologickou fakultu ukončil v roce 1970. Vysokoškolská studia završil o dva roky později absolvováním herectví na krakovské Vysoké divadelní škole. V roce 1971 debutoval na přední krakovské scéně Stary Teatr, pod režijním vedením Andrzeje Wajdy ztvárnil Verchovenského v Camusově dramatizaci Dostojevského románu Běsi. O rok později nastoupil v tomto divadle do stálého angažmá a už mu zůstal věrný natrvalo.
Na počátku kariéry hrál složité dramatické role
Na stříbrném plátně jej diváci poprvé mohli spatřit v roce 1971 v úspěšném dramatu Andrzeje Zulawského Třetí část noci. Tento film, který byl zároveň debutem i pro režiséra, patří mezi myšlenkově neobyčejně originální válečná dramata. Děj se odehrává v kulisách okupovaného Krakova. Ve zvláštním oddělení tu pěstují vši, které přenášejí tyfovou nákazu. Pracovníci je živí vlastní krví výměnou za zvýšené potravinové příděly a osobní doklady, které je chrání před uvězněním.
Filmová kariéra Jerzyho Stuhra je ale především spjata se dvěma jinými polskými režiséry - Krysztofem Kieslowskim a Juliuszem Machulskim. Kieslowski patřil k nejvýznamnějším polským režisérům a Stuhr se s ním poprvé setkal během natáčení filmu Jizva. Stuhr si v tomto režisérově úplně prvním celovečerním filmu zahrál obratného kariéristu, jednoho z vedoucích pracovníků továrny. Se začínajícím filmařem si padli do noty a stali se z nich celoživotní přátelé. Herec se považoval za režisérova žáka a učil se od něj základům filmového řemesla. Kieslowski mu na oplátku dal příležitost v celé řadě významných snímků, které se řadí do linie tak zvaného morálního neklidu. Tím nejvýznamnějším je film Amatér z roku 1979. Stuhr v něm ztělesnil čerstvého otce, jenž si pořídil kameru, aby zachytil vývoj svého potomka. Filmování absolutně propadl a pohltilo jej natolik, až se mu vymklo z rukou. O rok později v dalším režisérově filmu Klid ztvárnil propuštěného vězně, který čelí novému podezření. V roce 1981 Kieslowski obsadil Stuhra i do jednoho z vrcholných děl morálního neklidu, psychologického dramatu Náhoda. Mladý herec se díky této spolupráci dostal do povědomí diváků a získal si i přízeň filmových kritiků. Vzhledem k tomu, že se jednalo o vážná dramata, určená náročným divákům, masové obliby tím ale nedosáhl.
Emigrace se bál
V roce 1980 odjel na čas do Itálie, hrál tady divadlo a vedl herecké kurzy. V Polsku mezitím proběhly významné a zároveň velmi neblahé společenské změny. Dne 13. prosince 1981 vyhlásil komunistický generál Wojciech Jaruzelski jménem Vojenské rady národní záchrany v Polsku válečný stav, aby zastavil rostoucí vliv opozičního hnutí Solidarita. Před Stuhra se postavila otázka: Zůstat, nebo se vrátit po ukončení angažmá zpět do totalitní země?. Rozhodl se pro druhou možnost. „Mám spoustu přátel, kteří odešli z Polska. Někteří k tomu byli donuceni v březnu 1968. Potkal jsem je v Londýně, v Paříži, ve Florencii. A viděl jsem emocionálně zničené lidi. Vraky, doslova. Ptali se, co se děje v Krakově, a říkali: ‚Pozdravujte kluky z Piwnice pod Baranami.‘ Polsko je přitahovalo jako magnet. Byla to pro mě velká lekce,“ vysvětloval herec důvody svého rozhodnutí. Věřil, že kdyby zůstal v zahraniční, byl by po čase neurotický stejně jako ti, které potkal. Jeho herecká pozice by navíc okamžitě klesla, stal by se jedním z mnoha profesionálů.
Jerzy Stuhr
I po čas svého pobytu v Itálii nezapomínal na polský film. Na počátku osmdesátých začal pracovat s režisérem Piotrem Szulkinem, který se orientoval na fantastická témata a obsadil Stuhra do hlavních rolí svých snímků Válka světů – Příští století, O-bi, O-ba – Konec civilizace a Ga, ga – sláva hrdinům.
Slavná Sexmise udělala z herce mezinárodní hvězdu
V roce 1983 pak přišel zlom v hercově kariéře. Stuhr se stal velmi známým a oblíbeným doma i v zahraničí díky spolupráci s komerčně úspěšným režisérem Juliuszem Machulskim, kterému se též přezdívá polský Spielberg. Machulski mu nabídl hlavní roli Makse Paradyse v sci-fi komedii Sexmise. Film vyvolal mimořádný ohlas doma i v zahraničí, včetně tehdejšího Československa. Stuhr představoval jednoho ze dvou mužů, kteří se po hibernaci probudí do postkatastrofického světa ovládaného ženami. Jeho hrdina, požitkářský a přízemní chytrák, byl hlavním komediálním tahounem filmu. Sexmisí spolupráce s režisérem neskončila. Machulski Stuhrovi následně nabídl vděčnou vedlejší roli vládce trpasličí říše v komedii Kingsajz, dále úlohu nájemného zabijáka ve zdařilé parodii na americké gangsterky Déjà vu a konečně roli komisaře v krimikomediích Kiler a Kiler a ten druhý.
Jen herectví mu nestačilo
V devadesátých letech byl Jerzy Stuhr na vrcholu svých tvůrčích sil. Opět se pracovně spojil s Kieslowskim a natočil spolu s ním poslední díl Dekalogu a film Tři barvy: Bílá. Být pouhým hercem mu ale již nestačilo. Sám začal režírovat. Debutoval erotickou komedií na motivy povídky Jerzyho Pilcha Seznam cizoložnic, k níž napsal i scénář. Zřetelně přitom vycházel ze svého velkého vzoru Kieslowského. Natočil několik dalších úspěšných snímků, jako například Týden ze života muže. Ve svých filmech se obvykle zároveň obsadil i do hlavní role. Věnovat se začal také divadelní režii a v neposlední řadě začal učit na divadelních školách doma i v zahraničí. Postupně se tak propracoval k nejvšestrannějším tvůrcům polské kinematografie. Nezapomínal ostatně ani na dabing, mimo jiné nadaboval postavu oslíka ve všech pokračováních Shreka.
Jerzy Stuhr v roce 2011
Z jeho pozdějších filmových kreací lze jmenovat postavu Rádce v Zanussiho filmu Persona non Grata nebo profesora Henryka Skarżyńského v Blaschkeho Sonátě.
Jerzy Stuhr obdržel řadu ocenění. Mimo jiné medaili Gloria artis od polského Ministerstva kultury nebo Řád Polonia Restituta 3. třídy za mimořádný přínos pro národní kulturu.
Zdraví jej trápilo po desítky let
Herce dlouhodobě trápilo zdraví. Již v roce 1988 prodělal srdeční infarkt. Svůj život po nemoci popsal v knize s názvem „Nemoci srdce, aneb můj život v umění“ z roku 1992. Krátce před smrtí uvedl v jednom z rozhovorů, že infarkt považuje za vůbec nejhorší nemoc, která ho potkala. „Infarkt byl horší… Protože s onkologickým onemocněním je to ještě jinak: doutná pomalu a tiše. A srdce najednou, najednou: bum! A vy nevíte, kde se to stane: jestli na jevišti, nebo na place, nebo doma, nebo se ženou. Takže je tu neustálý strach, že by vás to mohlo zasáhnout kdekoli a kdykoli,“ sdělil redaktorce s tím, že mimo tehdy byl patnáct minut. V září 2011 mu byla pro změnu diagnostikována rakovina hrtanu. V únoru 2016 měl druhý infarkt. V červenci 2020 prodělal mozkovou mrtvici. V roce 2023 se se mu vrátila rakovina a musel mu být odstraněn hrtan.
V mezidobí se dostal do křížku se zákonem, když dne 17. října 2022 v Krakově způsobil během jízdy pod vlivem alkoholu dopravní nehodu. Z místa navíc ujel, aniž by poskytl zraněnému pomoc. Byl totiž natolik namol, že si vůbec nevšiml, že srazil cyklistu. Dostal pokutu a zákaz řízení na dobu tří let. Návratu za volant se již nedočkal, zemřel v rodném Krakově 9. července 2024. Dne 17. července 2024 po mši v kostele sv. Petra a Pavla byl jeho popel uložen v rodinném hrobě na rakowickém hřbitově v Krakově.
Rodinný hrob v Krakově
Jméno Stuhr tím ale ze světa polské kinematografie nezmizelo. Jerzy byl od roku 1971 ženatý s houslistkou a kapelnicí Barbarou Kóskou, se kterou měl dvě děti. Syna Macieje a dceru Mariannu. Zatímco dcera se vydala jiným směrem a stala se výtvarnicí, syn Maciej se potatil a dnes patří mezi nejlepší polské herce. Český divák jej může znát jako detektiva Krauze z Rudého kapitána nebo z titulní role kriminálního seriálu Učitel.
Zdroje:
