Článek
Osada Havranů je první částí trilogie o lidech z pravěku, kterou natočil v roce 1977 režisér Jan Schmidt. Jednotlivé filmy jsou samostatnými příběhy a propojují je některé postavy.
Život pravěkého rodu
Osada Havranů líčí osud chlapce Havranpírka, kterého z rozvodněné řeky vylovil mladý lovec Sokol. Ostatní lovci z Osady havranů jej chtějí zabít. Naštěstí se na něj snese havraní pírko, což považují za posvátné znamení. Přijmou ho mezi sebe a podle onoho pírka mu dají i jméno. Ujímá se jej Sokol. Poskytuje mu ochranu, učí jej ale také vše, co potřebuje umět bojovník doby kamenné. Tedy především jej cvičí ve střelbě z luku a v lovu zvěře. Jednoho dne, když jdou starší muži na lov divokých prasat, Havranpírko má za úkol hlídat ženy. Osada je přepadena lupiči, kteří chlapce omráčí, ukradnou krávu a unesou mladou krásnou dívku Veveřici. Naštěstí se včas objeví statečný Sokol, lupiče společně s Havranpírkem doženou, osvobodí Veveřici a získají nazpět lup. Lupiče se pak již celé osadě společně podaří zahnat. Nastane však krutá zima a s ní i velký hlad. Havranpírko přistihne lovce Divouse, jak krade obilí určené na příští setbu. Divous na něj ale krádež svede a on je zatrest vyhnán z osady. Záhy se ale ukáže, kdo je skutečným zlodějem. Divouse prozradí skutečnost, že si se ženou pečou placky. Osadu proto nakonec musí opustit skuteční zloději. Zimu se podaří přežít a Havranpírko zase loví společně se Sokolem. Sám pak bez pomoci uloví jelena a všem tak dokáže, že je již opravdovým lovcem. Následně je přijat mezi dospělé muže.
Havran byl symbolem osady
Ve stejném roce se natočily i další dva filmy, a sice prostřední Na veliké řece a závěrečný s názvem Volání rodu.
V létě komáři, v zimě mráz
Jelikož v době kamenné nebyl na našem území rozšířen jehličnatý les, filmovalo se v lužních lesích. Ty jsou ale oblíbenou destinací komárů. Herci si tak na place užili svoje. Přestože se používaly drahé rakouské repelenty, nebylo to mnoho platné. V zimě pro změnu padaly teploty hluboko pod bod mrazu. Herci si tak mohli na vlastní kůži vyzkoušet pravěkou zimu. Na sobě totiž neměli nic víc než kožešinové kostýmy.
Točilo se v blízkosti lednického minaretu
Točilo se na Prachaticku, v okolí řeky Berounky, v Lednici poblíž minaretu a pod mělnickým zámkem. Stavba dekorací byla konzultována s odborníky z Národního muzea. Pravěká osada se stavěla technikou bez použití hřebíků. Sto padesát havranů, které si do snímku vyžádal režisér, chytali rekvizitáři po tři týdny až na Slovensku.
Rus naštěstí utřel
Co by však byl film bez herců. Chlapce Havranpírka si zahrál Ludvík Hradílek, který se pak ve filmu objevil již jen sporadicky. Divouse ztvárnil v té době velmi známý Vilém Besser. Veveřice byla jednou z mála rolí Marie Sýkorové. Hlavní postavu Sokola měl původně získat sovětský herec Nikolaj Jeremenko, jelikož se ale nebyl schopen naučit ani pár českých vět, úlohu nakonec dostal tehdy ještě velmi málo známý Jiří Bartoška. Z toho role ztepilého pravěkého lovce rázem udělala idol mnoha československých žen a dívek. Další role pak již na sebe nenechaly dlouho čekat.
Osada Havranů i její dvě volná pokračování byla primárně určena pro dětského diváka, což s sebou přineslo jisté zromantizování děje. Přes tuto skutečnost byla trilogie ve své době velmi populární, na čemž měl zcela jistě zásluhu právě i začínající herec Jiří Bartoška.
