Článek
Starší z Kostků se narodil dne 5. října 1910 v Radvanicích u Ostravy do staré kočovné herecké rodiny, která pro svoji divadelní činnost získala historicky první koncesi v našich dějinách. Jiří ale v rodinné tradici pokračovat nechtěl. Snil o tom, že se stane hercem. Rodina na jeho studia ale neměla peníze. Jiřímu tedy nezbylo nic jiného, než se stát také hercem. Měl k tomu naštěstí vlohy. Žádnou hereckou školou však neprošel, namísto toho sbíral zkušenosti u různých kočovných společností. V roce 1928 začínal u paní Novákové a do roku 1941 ještě prošel soubory ředitelů Housy či Burdy. Teprve v období Protektorátu začal hrát v oblastních divadlech. Působil v Pardubicích, Olomouci, Plzni i Ostravě. V roce 1949 spojil svůj osud s Divadlem J. K. Tyla v Plzni, kterému již zůstal věrný po zbytek své profesionální dráhy. Ztvárnil na pět set rozmanitých postav, kterým propůjčil svoji menší postavu, hrubší hlas a bodrost.
Stal se císařem i kriminálníkem
Krátce po získání stálého angažmá v Plzni pronikl Jiří Kostka i na plátna biografů. Debutoval rolí foukače skla v dramatu Pan Habětín odchází. V padesátých letech se mihl v několika menších rolích v dobově poplatných filmech. Větší roli získal až v roce 1961, kdy si zahrál opilce Fišera, manžela hlavní hrdinky služky Fišerové, v dramatu Policejní hodina. Další výrazná příležitost na něj čekala o dva roky později. Ve filmu Zelené obzory si zahrál otce hlavního hrdiny Ondřeje, jehož ztvárnil jeho skutečný syn Petr. Od té doby ale hrál již jen epizodní role. Bylo jich ale nespočet. Řada z nich ovšem již dávno upadla v zapomnění. K těm, které neodvál čas, patří úlohy ve filmech pro děti Jak se točí Rozmarýny nebo Divoký koník Ryn. Asi nejznámější rolí Jiřího Kostky je dvojrole císaře Františka Josefa a jeho dvojníka, kriminálníka Macháně, v nestárnoucí komedii z roku 1983 Jára Cimrman, ležící, spící. Ve stejném roce si zahrál ještě dědu Zvoníčka v Troškově komedii Slunce, seno, jahody. O rok později se se světem filmu definitivně rozloučil rolí dědy v Atomové katedrále.
Císař František Josef
Svoji tvář propůjčil Kaplíři ze Sulevic
Činný byl ale rovněž v rozhlase a televizi. Objevil se kupříkladu v televizní inscenaci Vražda před večeří a seriálech Třicet případů majora Zemana, Matka a především ve slovenském seriálu o lékaři Jeseniovi Lekár umierajúceho času, kde mu připadla role jednoho z popravených českých pánů Kaplíře ze Sulevic.
Jiří Kostka byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla herečka Františka Skálová – Wintrová. Z tohoto manželství pochází Petr Kostka. Po rozpadu vztahu se Jiří podruhé oženil s Nettou Deborskou, s níž měl dceru Zoru, rovněž divadelní herečku. Herečkami jsou i jeho snacha Carmen Mayerová a vnučka Tereza Kostková. Dávná herecká tradice tak stále nebyla přerušena.
Synem Jiřího je Petr Kostka
Jiří Kostka zemřel v Plzni dne 6. srpna 1985 ve věku nedožitých sedmdesáti pěti let. Jeho fotografie jsou k vidění kupříkladu na Československé filmové databázi.
Zdroje.
