Jiří Steimar: Otec Kolalok byl dědečkem Jiřího Kodeta, hercem, ale také hoteliérem v Černošicích

Jiří Steimar se narodil dne 24. dubna 1887 v pražské svatopetrské čtvrti, kde vyrůstal s o tři roky starší sestrou Marií. Navštěvoval obecnou školu v sousedství rodinné pekárny. Škola tu stojí dodnes, jen se změnila na základní uměleckou školu. Jiřího otec byl vyhlášený pekař a také Jiří se po jeho vzoru vyučil tomuto řemeslu. Brzy jej ale uchvátilo herectví a po otcově smrti odešel na dramatickou školu Karla Želenského.

Hereckou kariéru zahájil v roce 1910 v Intimním divadle na Smíchově. Brzy si zde vyzkoušel i režii a nakonec se stal i ředitelem tohoto divadla. Již v roce 1913 jej ale Jaroslav Kvapil angažoval do činohry Národního divadla, kde zůstal až do svého odchodu do penze. Hrál ale také ve Vinohradském divadle, v roce 1919 byl nakrátko ředitelem Rokoka a na počátku dvacátých let také uměleckým vedoucím činohry v Olomouci. Na divadelních prknech vytvořil desítky rolí.

V mládí hrál milovníky, později zralé a urozené muže. Předurčovala jej k tomu elegantní postava, vytříbené společenské chování, melodický a podmanivý hlas. Jeho častými partnerkami na divadle byly Olga Scheinpflugová a Andula Sedláčková. Právě druhá jmenovaná svého kolegu přivedla k filmu. Se svým manželem, architektem Maxem Urbanem, založili již roku 1912 filmovou společnost ASUM a stali se jedněmi z průkopníků českého filmu.

Hned první film, ve kterém se Jiří Steimar filmovému publiku představil, Pan profesor, nepřítel žen z roku 1913, zároveň i režíroval. Jeho filmovou partnerkou nebyla v tomto případě Andula Sedláčková, ale jeho skutečná životní partnerka Anna. Ta byla dcerou slavného divadelníka Vendelína Budila. Steimarovou ženou se stala dne 10. července 1915. O rok později mu porodila dceru Jiřinu, rovněž herečku, a v roce 1922 syna Miloše. I ten se vydal na hereckou dráhu, ve svých dvaceti sedmi letech ale bohužel tragicky zemřel na otravu oxidem uhelnatým.

První společný film hereckého páru se nedochoval, stejně jako se nedochovaly ani další němé filmy, v nichž mladý Jiří Steimar hrál. Dnes už tak známe pouze jejich názvy. Jednalo se o filmy Estrella, Americký souboj, Andula žárlí, Démon rodu Halkenů, Krasavice Káťa nebo Evin hřích. V roce 1929 dostal Jiří Steimar roli knížete Vratislava ve velkofilmu Svatý Václav. Film byl nesmírně nákladný, jeho výroba však trvala velmi dlouho, do kin se dostal v době, kdy již svatováclavské milénium vyšumělo a biografy navíc naplno ovládl zvukový film. Diváci o něj nejevili zájem. Jiřího Steimara to ale mrzet nemuselo, muž s krásným hlasem se rozhodně neztratil, s nástupem zvuku přišlo jeho nejplodnější období.

Jeho prvním filmem zvukové éry byl v roce 1931 snímek Aféra plukovníka Redla, v němž mu připadla role náčelníka ruské tajné služby. Do konce meziválečného a ve válečném období vytvořil mnoho rolí. K těm nejvýznamnějším patří úloha poslance Topola v komedii Kvočna nebo role lékaře Kosiny ve snímku Příklady táhnou. Po roce 1945 již tento typický představitel mužů z vyšších společenských vrstev mnoho příležitostí nedostával. Diváci si jej ale mohou pamatovat jako továrníka Kolaloka z nesmrtelné westernové komedie Limonádový Joe aneb Koňská opera. Jeho filmová kariéra se završila snímkem Maratón, jehož uvedení do kin na Silvestra roku 1968 se již nedočkal.

Jiří Steimar nebyl ale jen hercem a režisérem. Proslul také jako výborný kuchař, vášnivý chovatel psů, holubů a slepic. Zvířata miloval. Za honoráře si brzy koupil velký pozemek v Černošicích včetně půlky ostrova na Berounce a postavil si tu nejprve dřevěnou chalupu, kam se s celou rodinou přestěhoval. Později tuto nemovitost přestavěl v rozlehlý penzion, o který se staral jako hoteliér. Vítal zde samé vážené hosty, především přátele z Národního divadla a další známé osobnosti. Často zde pobýval Saša Rašilov, Olga Scheinpflugová, Xena Longenová, Marie Hübnerová, Jan Masaryk, Jan Kubelík nebo Rudolf Friml. Steimar v Černošicích organizoval také divadlo, režíroval a hrál s místními ochotníky. Do her zapojoval i své hosty, personál a děti.

Jeho první manželství s Budilovou dcerou Annou skončilo bohužel nakonec rozvodem. Ani druhé ale nebylo šťastné. Žofie, partie z bohaté rodiny, měla patrně zachránit do dluhů upadající penzion. Byla ale rozhazovačná a tak manželé v roce 1938 hotel v Černošicích prodali. Ten posléze za druhé světové války již za nových majitelů obsadil Hitlerjugend a po válce se z něj stal domov důchodců. Steimarovi žili krátký čas v Praze a asi v roce 1941 si pořídili vilu v horském stylu v Úvalech. Jiří velice špatně snášel panovačnou povahu své druhé choti a obzvlášť trpěl jejím vztahem k jeho dětem.

S původní rodinou nepřerušil po rozvodu vztahy. Velmi trpěl na svého vnuka Jiřího Kodeta, hodně mu pomáhal a odpouštěl nejeden prohřešek. Když ale bohémský život mladého studenta převyšoval jeho finanční možnosti, podal do novin inzerát, že za svého vnuka Jiřího Kodeta žádné dluhy platit nehodlá. Nesmlouvavý dokázal být i k jeho rolím. Jiří jej jednou pozval na divadelní představení do Činoherního klubu, kde hráli hru, ve které diváky ani trochu nešetřili, sem tam totiž někoho polili nebo přilétla mezi ně pečená placka. Když však Nina Divíšková cákla nabíranou polévkou na Steimara, ozvalo se do ztichlého sálu: „Soumrak českého divadla.“

Jiří Steimar byl jmenován zasloužilým umělcem a v den své smrti národním umělcem. O tom se ale již nedozvěděl. Zemřel na zhoubný nádor v nemocnici Na Františku dne 16. prosince 1968. Zanechal po sobě ale početný klan umělecky talentovaných potomků. Kromě již zmíněné dcery Jiřiny Steimarové a vnuka Jiřího Kodeta je to také vnuk Kristián Kodet, vnučka Evelyna Steimarová, pravnučky Bára Kodetová, Anna Polívková a Vendula Prager-Rytířová.

Zdroje:

Jiří Steimar – Wikipedie

Jiří Steimar | ČSFD.cz

Jiří Steimar | Biografie | ČSFD.cz