Článek
Celé jméno herečky zní Julia Karin Ormond. Narodila se 4. ledna 1965 v Epsonu v anglickém hrabství Surrey jako druhé dítě laboratorní techničky Josephine a burzovního makléře Johna Ormonda. Rodina byla umělecky zaměřená. Dědeček s babičkou byli výtvarníci a hráli ochotnicky divadlo. Když bylo Julii pět let, rodiče se rozvedli. Společně s matkou a starší sestrou pak vyrůstala v Guildfordu a otce navštěvovala pouze o víkendech. Jak později vzpomínala, být vychovávána rozvedenou ženou na konci šedesátých let, bylo stále docela nezvyklé. Na jednu stranu učitele ohromila tím, že v hodině fyziky dokázala opravit zástrčku, na druhou stranu byla trochu zaškatulkována a cítila se od ostatních dětí izolována. Svou spásu našla v herectví. Na internátní škole Cranleighu začala hrát ve školních představeních. Mimo jiné si zde vyzkoušela Lizu Doolittle v muzikálu My Fair Lady. Její první kroky po absolutoriu však zamířily na výtvarnou školu. Herectví ovšem nakonec zvítězilo. Studovala ho následně po tři roky na londýnské Webber Douglas Academy.
Rychle stoupala vzhůru
Jako herečka začínala na provinčních scénách a periferních divadlech. Následně se objevila v divadelní hře Christophera Hamptona Víra, naděje a blahovůle, za kterou ve svých dvaceti čtyřech letech získala Cenu londýnských kritiků za nejslibnějšího nováčka. Další úspěch slavila jako Cathy v divadelní adaptaci klasického románu Na větrné hůrce. Heathcliffa jí hrál Rory Edwards, do kterého se zamilovala i mimo jeviště. Vzali se, ale po šesti letech v roce 1994 svůj vztah ukončili. To bylo v době, kdy Juliina kariéra procházela rychlou vzestupnou trajektorií.
Poté, co si v roce 1989 zahrála feťačku z vyšší třídy ve vysoce uznávaném televizním dramatu Traffik, si Julia zahrála ve filmu Dítě z Maconu. V nejpozoruhodnější scéně tohoto filmu z roku 1993 je její postava znásilněna dvěma stovkami mužů. Pro herečku to byl velmi obtížný moment a trvalo dlouho, než se z něj vzpamatovala. Vryla se tak ale do paměti castingových režisérů a producentů a o rok později již mířila do Hollywoodu, aby zde po boku Brada Pitta a Anthonyho Hopkinse ztvárnila Susannah Finncann v rodinné sáze Legenda o vášni. Film se setkal s vřelým přijetím filmového publika i kritiky. Žhavá milostná scéna s Pittem pak vedla ke zvěstem, že pár má k sobě blízko i mimo filmové plátno, což Julia dodnes kategoricky popírá.
Krásná Guinevera byla podle tisku tlustá
O rok později ke zvýšení popularity mladé půvabné herečky přispěly rovnou dvě role v amerických filmech. První z nich byla titulní úloha Sabriny Fairchild, dcery šoféra miliardářské rodiny, v romantické komedii režiséra Sydneyho Pollacka Sabrina. Tou druhou pak lady Guinevera z Leonessu v romantické artušovské legendě První rytíř.
Z relativně neznámé herečky se tak Julia katapultovala na vrchol žebříčku. Záhy ale poznala i odvrácenou stranu slávy. Začalo jí být předhazováno, že by měla zhubnout. Přetřásal to i tisk. Julie vzpomíná, jak se jednoho dne vracela letadlem z Afriky a v palubním časopise byl o ní článek, který obsahoval tři stránky jedu. Když se vracela ze záchodu, lidé doslova vzhlíželi od časopisu a zírali, když ji uviděli. Ve chvíli, kdy znovu usedla na své místo, producent, se kterým letěla, jí řekl: „Nečtěte to! Prosím, nečtěte to!“ Takže si to samozřejmě přečetla. „Opravdu to nebyla nejlepší cesta letadlem, jakou jsem kdy v životě zažila,“ říká dnes již s úsměvem.
Natáčela v Bosně i v Rusku
Julie tak začala být velice záhy hollywoodským filmovým průmyslem znechucena a odvrátila se od něj. Teprve o mnoho let později vyšlo najevo, že pozadí jejího ústupu ze slávy bylo ještě daleko horší. Ale nepředbíhejme. V roce 1996 odjela Julia natáčet dokument Volání duchů o bosenských ženách znásilněných v srbských internačních táborech během válečného konfliktu v Jugoslávii. V roce 1997 si zahrála hlavní roli v koprodukčním thrilleru Stopy ve sněhu. A o rok později odjela do Ruska natáčet film Nikity Michalkova Lazebník sibiřský. V Rusku pobývala rok.
V roce 1999 se provdala za reklamního manažera, podnikatele a politického aktivistu Jona Rubina a na podzim roku 2004 porodila dceru Sophii. Pár se rozvedl v roce 2008. Jejím dalším partnerem se pak stal londýnský gynekolog Will Edridg,
Nesnáší červený koberec
Od konce devadesátých let se Julie začala objevovat především v nezávislých a televizních filmech a začala hrát vedlejší role. Za zmínku z této doby stojí například její účast na snímku Podivuhodný případ Benjamina Buttona z roku 2008, ve kterém se znovu setkala se svým hereckým kolegou Bradem Pittem. „Bylo to tak krásné, že poté, co jsem si vzala trochu volna, jednou z prvních věcí, ke kterým jsem se vrátila, byl film s Bradem v hlavní roli, a mělo to zvláštní, ale pěkný cyklický nádech. Už jen vidět ho na tiskových akcích a večírcích k filmu bylo opravdu zajímavé, protože i když se jeho život očividně hodně změnil, stále vidím někoho, kdo se v podstatě nezměnil, abych byla upřímná. Nikdy jsem ho neviděla, že by měl s někým byť jen krátký konflikt. On není nic jiného než milý a velkorysý k lidem kolem sebe,“ rozplývala se tehdy na adresu hereckého kolegy.
Pro Julii tento film ale mimo jiné znamenal, že se po delší době opět musela ukázat na červeném koberci, což není nic, po čem by toužila. „Myslím, že bych se raději nechala depilovat do bikin nebo si nechala napíchat deset injekcí do zadku, než abych se prošla po červeném koberci. Ale abych byl upřímná, cítím se opravdu vděčná za to, že vůbec mohu pracovat, zejména na věcech, na které jsem hrdá,“ nechala se tehdy slyšet v tisku.
Diváci pak půvabnou Julii mohli vidět například ve filmech jako Můj týden s Marilyn nebo Albatros. Okolo roku 2015 začalo jejích filmových rolí ubývat, více se uplatnila v televizních seriálech, kupříkladu v Čarodějkách z East Endu. Má ale také svoji nezávislou produkční společnost a je veřejně činná. Od poloviny devadesátých let bojuje proti obchodování s lidmi a v roce 2006 uzavřela partnerství s Úřadem OSN pro drogy a kriminalitu. V prosinci 2005 byla jmenována velvyslancem dobré vůle OSN.
V pozadí ústupu ze slávy stál chlípný producent
Dne 4. října 2023 podala Julia Ormond žalobu na Harveyho Weinsteina, v níž tvrdí, že ji v roce 1995 sexuálně napadl. Hvězda se ale také domáhá odškodnění od společností Disney, Miramax a od své bývalé agentury, která ji podle jejích slov nedokázala ochránit. Žaloba tvrdí, že na vrcholu hereččiny kariéry se s Weinsteinem vrátili z pracovní večeře do bytu poskytnutého produkční společností, kde se „svlékl do naha a donutil ji, aby na něm prováděla orální sex“. Tomuto útoku se podle Julie dalo zabránit, kdyby společnosti Miramax nebo Disney na Weinsteina řádně dohlížely, když věděly, jaké pro ženy představuje nebezpečí. Svoji bývalou agenturu pak žaluje za to, že ji před Weinsteinem nevarovala a navíc ve chvíli, kdy si na chování tohoto muže stěžovala, jí bylo agenturou naznačeno, že pokud incident nahlásí úřadům, nikdo jí neuvěří a on její kariéru poškodí.
Ještě horší pak bylo, že krátce po útoku a poté, co agentuře událost nahlásila, ta ztratila zájem ji zastupovat a hereččina kariéra následně dramaticky utrpěla. „Poškození kariéry Ormond v důsledku Weinsteinova útoku a jeho následků bylo katastrofální jak z osobního, tak z profesního hlediska,“ uvádí se v žalobě a dodává, že od údajného útoku a odplaty ze strany obžalovaných „téměř zmizela z očí veřejnosti“. Sama Julia k tomu prostřednictvím svých právníků uvedla: „Poté, co jsem po desetiletí žila s bolestivými vzpomínkami na své zkušenosti z rukou Harveyho Weinsteina, jsem pokorná a vděčná všem, kteří riskovali a promluvili.“
Julia dnes žije v Malibu v Kalifornii a zatím odolává různým omlazovacím zákrokům. „Ne že bych odsuzovala lidi, kteří to dělají nebo jdou na operaci, a samozřejmě mě to láká, ale nedokážu najít čas potřebný k tomu, abych chodila s rajčatově červeným obličejem. Přála bych si, aby se na ženy nevztahovaly určité uniformní standardy, ale myslím si, že ženy se nějak chytily do pasti, když si to dělaly a soudily se příliš přísně, protože jsem ještě nikdy nepotkala muže, kterému by vadily mé ochablé partie,“ říká na toto téma.
Zdroje: