Článek
Dcera jedné z mytických postav francouzské kinematografie, Gérarda Depardieua, Julie, se narodila 18. června 1973 v Paříži z otcova manželství s Élisabeth Guignot-Depardieu. Přišla na svět během natáčení filmu Buzíci, v němž hrál Gérard Depardieu hlavní roli. Film jej brzy proslavil, později se proto nechal opakovaně slyšet, že Julie byla v té době jeho malým talismanem pro štěstí.
Poklidná introvertka s knihou
Julie měla staršího vlastního bratra Guillauma a má ještě nevlastní sestru Roxane a nevlastního bratra Jeana z otcovy strany. Vyrůstat ve slavné rodině pro ni nebylo jednoduché. Gérard býval často pryč, ale neustále se o něm mluvilo. „Rozhodně jsem neměla takové to bezstarostné a hravé dětství. Neustále jsem byla obklopená problémy dospělých, připadalo mi přirozené zajímat se o to, co řeší máma se svými kamarádkami. Vlastně nevidím žádný velký rozdíl mezi sebou v pěti a ve čtyřiatřiceti letech,“ řekla v roce 2007 v rozhovoru s redaktory Lidových novin. Na rozdíl od svého staršího bratra ale nikdy nedisponovala sklony k rebelii. Na to prý neměla temperament, je spíš introvert než výtržník. Když ji okolí štve, někam si zaleze. V pubertě neustále četla a poslouchala Led Zeppelin… Prošla si sice i divokým mejdanovým obdobím, ale to rychle pominulo.
Julie v roce 2008
Zdálo by se, že dcera tak úspěšného herce bude studovat rovněž herectví, ale nestalo se tak. O takovéto kariéře v dětství nesnila, mimo jiné i proto, že je v soukromí dost stydlivá. Studovala na střední škole Pierre-Corneille v La Celle-Saint Cloud, na univerzitě v Nanterre získala magisterský titul z filozofie, věnovala se psychoanalýze. „Když jste z herecké rodiny, každý má automaticky pocit, že půjdete ve stopách rodičů. Já si ale vždycky říkala, ne, holka, to není nic pro tebe. Když mi bylo sedmnáct osmnáct, netušila jsem, co si se sebou počít, a tak jsem šla studovat filozofii. Objevovala jsem Spinozu, Kierkegaarda, Heideggera…,“ vzpomínala herečka.
Myslela, že film bude epizodkou
V roce 1994 získala Julie první malou roličku, dva natáčecí dny, po boku svého otce ve filmu Plukovník Chabert. Považovala ji ale za pouhou epizodu a vrátila se ke studiu. Pak ale přicházely další a další nabídky a Julie si ve svých osmadvaceti letech uvědomila, že herectví je jejím osudem.
Nebyl za tím její otec, ale jiný muž, herec, do kterého se zamilovala. Pro otce byla vždy intelektuálkou, on odešel ze školy, když mu bylo dvanáct a začal se protloukat sám.
Dva Césary za jeden film
Julie se od té doby objevila v mnoha filmech. K vidění byla například ve filmu Možná, v němž se setkala se samotným Jeanem-Paulem Belmondem. Dále ji diváci mohli spatřit v takových snímcích, jako Bůh je velký – já ne, Za to může Fidel či Umění milovat. Se svým otcem a bratrem si zahrála v televizním seriálu Hrabě Monte Cristo. Ztvárnila tu Valentinu de Villefort. Hrála s nimi i v sérii Prokletí králové, kde představovala pro změnu Jeanne de Poitiers.
Julie na předávání Césarů v roce 2012
Byla první francouzskou herečkou, která obdržela hned dva Césary za stejnou roli. Došlo k tomu v roce 2004, kdy se stala zároveň nejlepším nováčkem i nejlepší herečkou ve vedlejší roli za svoji účast na filmu La Petite Lili. Třetí César doplnil její sbírku trofejí v roce 2008, tentokráte si jej odnesla v kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli za film Tajemství. V té době se vrhla na režii. Režírovala operetu Hoffmanovy povídky na zámku Vaux Le Vicomte ve Versailles. Ve stejném roce ji bohužel zasáhla smrt staršího bratra, který zemřel v pouhých třiceti sedmi letech.
Otce odmítá kritizovat
Koncem listopadu 2013 se začala objevovat v televizi, kde aktivně podporovala album písní zesnulého Guillauma. Po jeho smrti totiž Julie převzala výrobní proces a finalizaci, s čímž jí pomáhala neteř Louise Depardieu, bratrova dcera.
Sama Julie je také již matkou. Sedm let žila ve vztahu s houslistou Laurentem Korciou. V roce 2010 se během natáčení seznámila s francouzským hercem Philippem Blanchardem, vystupujícím pod jménem Philippe Katerine. Mají spolu dvě děti, Billyho, narozeného 16. června 2011, a Alfreda, který rodinu doplnil v srpnu 2012. Philippe má pak z předchozího vztahu ještě chlapce Edieho.
Na festivalu v Cannes v roce 2016
Se jménem Depradieu se Julie již dávno naučila žít. Když začínala, pár lidí ji přesvědčovalo, aby si jméno změnila. Neudělala to, neboť jiné jméno z ní jiného člověka neudělá. Naučila se žít i s eskapádami svého otce, padlého velikána francouzské kinematografie, který momentálně čelí soudu za sexuální útoky na dvě ženy. „Nebudu ho démonizovat, nemohu, je to můj otec. Bylo to složité, ale dneska ho nemám za co kritizovat. Jisté ale je, že představuje něco dost násilného, s čím se dá žít. Neříkám, že nic neudělal, ale je to jako jakýsi hromosvod. Bere si všechno!,“ tvrdí o vztahu s otcem Julie.
