Článek
Juraj Sarvaš se narodil 14. července 1931 v Radvani, která je dnes součástí Banské Bystrice, jako nejmladší, osmé dítě v rodině. Přišel na svět jako pohrobek. Otec krátce před jeho narozením podlehl následkům těžkého zranění, které utržil během bojů za první světové války. Časy té druhé prožil Juraj Sarvaš již přímo v Banské Bystrici, kam jeho matka odešla za prací.
Kamelotem z dob povstání
V době povstání se jeho bratr Ján, sedmnáctiletý krejčovský učeň, přidal k partyzánům, nejstarší bratr Andrej se angažoval v povstaleckém rozhlase, on sám se stal povstaleckým kamelotem. Jednoho dne postával u katedrálního kostela svatého Františka Xaverského na dnešním náměstí SNP v Banské Bystrici, když k němu přišel jakýsi pán, který se představil jako redaktor týdeníku Nové slovo. „'Máš čas, Janko?' Tehdy tak všichni oslovovali cizí chlapce. Samozřejmě, měl jsem čas. ‚Tak pojď se mnou!‘ Šel jsem s ním po Národní ulici, tam byla redakce Nového slova. Naložili mi na ruce spoustu tiskopisů. ‚Tohle rozdávej,‘ řekli, ‚prodávej, za tolik a tolik haléřů…‘ A já jsem hned začal prodávat noviny, letáky jsem rozdával zadarmo. Jeden se jmenoval Útok, tak jsem si vymyslel slogan: Útok z Vrútok, protože se tam akorát tvrdě bojovalo,“ vzpomínal na epizodu z války po letech Juraj Sarvaš. Do večera chodil po Bystrici a prodával noviny, když se vrátil domů, bylo zle. Od maminky to pořádně schytal, nakonec si ale prosadil svou a druhý den noviny roznášel zas. Stal se oficiálním kamelotem povstání. Velmi jej mrzel okamžik, kdy vše skončilo a redaktoři se museli ukrýt.
Výrazný herec Slovenského národního divadla
Juraje již v útlém mládí zlákalo herectví. Během studia na gymnáziu začal ochotničit, nejprve v rámci školního svazáckého souboru, posléze i v Městském divadelním sdružení v Banské Bystrici. Rád také recitoval a asi pro nikoho nebylo překvapením, že po maturitě odešel studovat herectví na Vysokou školu múzických umění. Přijat byl do třídy významného slovenského divadelníka a pedagoga Andreje Bagara. Školu úspěšně absolvoval v roce 1955 a rovnou si to zamířil do Divadla Josefa Gregora Tajovského ve Zvolenu. Setrval tu sedm let, pak však přišla nabídka, která se neodmítá a Sarvaš se v roce 1961 stal členem činoherního souboru Slovenského národního divadla v Bratislavě. První scéně zůstal věrný úctyhodných třicet pět let a odehrál tu desítky různorodých charakterových postav.
Pyšnil se impozantním mužným zjevem a příjemně zabarveným melodickým hlasem. Spolu s Jozefem Adamovičem, Oldou Hlaváčkem, Michalem Dočolomanským a Jurajem Slezáčkem patřil mezi přední osobnosti Slovenského národního divadla, sdílející legendární šatnu s číslem 42, kde se scházeli všichni herci. „Období ve Slovenském národním divadle - v tomto chrámu kultury - bylo úžasné, bylo to období umění velmi přejné. Například, když byl v divadle francouzský spisovatel Sartre na představení svého filozofického dramatu Dia,“ řekl Sarvaš v roce 2021 při příležitosti svých devadesátin.
Hned dostal hlavní úlohu
Filmaři urostlého herce objevili již v roce 1957 a hned mu svěřili jednu z jeho životních rolí. V legendárním filmu Paľa Bielika z období první světové války Štyridsaťštyri ztvárnil Viktora Kolibce, jednoho z popravených vůdců vzpoury 71. trenčínského pěšího pluku v Kragujevaci. Mezi další významné filmy, v nichž Sarvaš účinkoval, patří válečné drama Stopy na Sitne, odehrávající se během Slovenského národního povstání, studentská komedie Zmluva s diablom či historická dramata Skrytý prameň a Niet inej cesty. V televizní tvorbě se herec zapsal do širšího povědomí diváků především účinkováním v třináctidílném dětském seriálu Rachotilkovia, jenž vyprávěl o zvucích kolem nás a byl ve své době v Československu velmi oblíbený.
Juraj Sarvaš se ale věnoval též dabingu a především recitaci. Tu miloval již od gymnaziálních studií a nikdy ji milovat nepřestal. Umělecký přednes ho učil nestor tohoto žánru Viliam Záborský. Sarvaš se stal známým především díky legendárním Nedělním chvilkám poezie ve Slovenské televizi. Byl rovněž organizátorem, scenáristou i režisérem Poetického studia. Sám o recitaci řekl: „Recitace jako taková, to je umělecký koníček, kterému se věnuji od studentských časů. Poezie, když ji děláš poctivě, ti dá do života mnoho - život zjemňuje, ale současně i posiluje.“ Přiznal také, že Sládkovičova Detvana by nikdy dobře nezarecitoval, pokud by nevyšel na Poľanu.
Herectví začal učit
Dlouhá léta spojená se Slovenským národním divadlem i sedmiletá životní epizoda ve zvolenském divadle jej přiměly k napsání vzpomínek Zpoza kulís. Své bohaté herecké zkušenosti ale předával i studentům na své alma mater v Bratislavě a od roku 1997 i na Fakultě dramatických umění Akademie umění v Banské Bystrici, o jejíž založení se v roce 1997 výrazně přičinil.
V průběhu života zastával Juraj Sarvaš i řadu všelijakých funkcí. Byl vedoucím tajemníkem Svazu slovenských dramatických umělců a později místopředsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Po odchodu z Národního se stal generálním ředitelem Středoslovenského státního divadla, které spojilo zvolenskou činohru s banskobystrickou operou. Za svou uměleckou činnost získal Sarvaš v roce 1984 titul zasloužilý umělec. V roce 2009 mu prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič udělil státní vyznamenání Pribinův kříž II. třídy za mimořádné zásluhy o kulturní rozvoj Slovenské republiky.
Nezapomenutelný Juraj Sarvaš zemřel 17. června 2023 v Bratislavě ve věku devadesáti jedna let na následky těžkého onkologického onemocnění. Místem jeho posledního odpočinku se stal evangelický hřbitov v rodné Radvani.
Zdroje:
