Článek
„Každý muž, jenž se zamiloval do některé herečky, stejně dříve nebo později zjistil, že už je přinejmenším druhý. První byl vždycky Lamač,“ řekla o něm sama Baarová. Karel Lamač byl zkrátka u všeho, co bylo důležité, nejen na poli kinematografie.
Léky jej nespoutaly
Narodil se 27. ledna 1897 v pražských Košířích do movité lékárnické rodiny. Jakožto jediný syn byl předurčen k pokračování v rodinné tradici. Farmacii skutečně studoval, v branži ale nakonec nevydržel. Zlákal jej zcela jiný svět. Již v mládí dirigoval filharmonický orchestr, hrál s ochotníky a vystupoval jako salonní kouzelník. Daleko více ho však oslovil film. Ten byl na počátku století sice ještě v plenkách, Lamač v něm ale vycítil obrovský potenciál. S filmařskou technikou se seznámil těsně před první světovou válkou v Drážďanech. Po narukování na frontu se stal kameramanem a natáčel aktuality ze zákopů. Chtěl ale více a dostal to. Stal se jedním z průkopníků českého hraného filmu.
Po návratu z války se stal technickým ředitelem laboratoří filmové společnosti Excelsiorfilm. Zakrátko se osamostatnil a založil filmový ateliér Kavalírka v pražských Košířích. Během prvního roku jeho existence natočil film Vzteklý ženich, ke kterému napsal scénář, režíroval ho a také v něm hrál. Film byl nejen černobílý, ale také němý. Do dnešních dnů se bohužel nedochoval.
S Burianem natočil řadu filmů
Lamačovou filmovou, ale také obchodní partnerkou se stala krásná a talentovaná herečka Anny Ondráková. Spolu s ní, kameramanem Otto Hellerem a scénáristou Václavem Wassermanem vytvořil Lamač ve dvacátých letech tak zvanou „silnou čtyřku českého filmu“. Coby režisér chrlil jeden titul za druhým. Často natáčel v cizině a jednalo se o snímky, které bychom dnes označili jako velkofilmy. Byl podepsán pod takovými tituly jako Velbloud uchem jehly či Dobrý voják Švejk. Lidé i kritici jeho filmy milovali. Ještě větší uznání ovšem získal po nástupu zvuku. Největší úspěch slavil s filmy, v nichž hrál král českých komiků Vlasta Burian. Obrovský ohlas zaznamenal již první český zvukový film C. a k. polní maršálek z roku 1930. Ty další, komedie Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Funebrák, Nezlobte dědečka či Ducháček to zařídí, milují diváci dodnes. Oblíbené byly i filmy Důvod k rozvodu či Pozor straší. Některé snímky Lamač natáčel společně se svým přítelem a žákem Martinem Fričem. Jednalo se o komedie On a jeho sestra a To neznáte Hadimršku. Posledním Lamačovým českým filmem se stala komedie U pokladny stál…, opět s Vlastou Burianem.
Lamač byl vynikající režisér, neztrácel se ale ani jako herec. Nejdříve ztvárňoval v němých snímcích různé mladé a nebojácné hrdiny, v éře zvuku se pak přehrál ve všelijaké nesmělé staré mládence. Takový byl i jeho profesor Karel Suchý ve Fričově komedii Kantor ideál. Lamač měl vše potřebné, aby herecky obstál. Disponoval velmi kultivovaným hlasovým projevem a byl i pohledný. Před kamerou se často setkával se svojí partnerkou Anny Ondrákovou. Hrál ale i s Věrou Ferbasovou či Hanou Vítovou. Jiné krásky režíroval a nebylo žádným tajemstvím, že s řadou z nich navázal milenecký vztah. Ženy střídal velmi často, a mezi jeho milenkami byla i slavná Lída Baarová, které jako osmnáctileté pomohl přijít o panenství. „Bylo mi sotva osmnáct a on to s takovými mláďaty uměl,“ uvedla později slavná diva.
Ondrákovou věčné sliby odradily
Anny Ondráková byla sice Lamačovou oficiální přítelkyní, hluboce jej milovala, ale když mu navrhla manželství, opakovaně ho odmítl s příslibem do budoucnosti vzhledem ke svému enormnímu pracovnímu vytížení. Ondrákovou to zklamalo natolik, že si z trucu vzala německého boxera Maxe Schmelinga.
Lamač byl prý ale také velký šprýmař, alespoň Adina Mandlová vzpomínala na to, že jeho častým terčem byl kameraman Otto Heller. „Lamač byl skvělý vyprávěč a miloval kanadské žertíky, které si vymýšlel zejména na Otu, protože ten byl celkem naivní a všemu věřil. Třeba jednou jsme natáčeli v Krkonoších zimní exteriéry a Lamač ušil na Otu boudu. Poslal do Prahy jednoho poskoka, aby zašel do kostýmní půjčovny a vypůjčil si medvěda, přesně takového, jaký vystupuje v Prodané nevěstě. Do toho oblékl jednoho statistu a nařídil mu, aby se v tom převleku postavil do cesty Otovi, až pojede z kopce na lyžích. Ota nebyl dobrý lyžař a celou pozornost soustřeďoval na úsilí na lyžích se vůbec udržet. Medvěda proto nepostřehl, ale jeho přítelkyně Lilinka, která jela za ním, do zvířete vrazila, hrůzou sebou sekla a začala ječet strachy o pomoc. Jenže Ota byl už kdoví kde, a tak se medvěd musel svlíknout a Lilinku, strachy napůl mrtvou, odnést do chaty.“
Dvakrát utekl ze země
Na konci třicátých let ovlivnila Lamačův život politika. Před blížícím se nacismem emigroval nejprve do Nizozemska, poté do Belgie a Francie, kde pokračoval v natáčení filmů. Po pádu Francie odešel do Velké Británie, vstoupil do Royal Air Force a tvořil dokumenty o československých vojácích. Velký ohlas vyvolala jeho protinacistická satira Švejk bourá Německo, ve které vystoupil i samotný Jan Masaryk.
Po osvobození se Lamač nakrátko vrátil do Československa. Brzy se ho však znovu rozhodl opustit, tentokrát ze strachu z nástupu komunistického režimu. Jeho první zastávkou se stala Francie, kde zůstal několik let. Později odešel do Spojených států a věnoval se inovacím v oblasti filmu a televize. Pracoval na různých technologických vylepšeních a nových postupech, čímž přispěl k rozvoji audiovizuálního průmyslu. Na konci roku 1951 se vrátil do Evropy a o rok později realizoval svůj poslední film, dobrodružnou komedii Die Diebin von Bagdad. Mnoho času mu tehdy již nezbývalo. Zemřel 2. srpna 1952 v Hamburku, kde pobýval u své dávné lásky Anny Ondrákové a jejího manžela Maxe Schmelinga. Navzdory dramatickému vztahu z mládí ho Anna spolu s manželem přijala a poskytla mu péči v jeho posledních dnech. Příčinou Lamačova předčasného skonu bylo těžké onemocnění ledvin a jater. Místo svého posledního odpočinku našel na hřbitově v Hamburku, jeho hrob byl ale již v roce 1977 zrušen. Nenašel se nikdo, kdo by zaplatil dalších dvacet pět let.
Zdroje:
