Článek
První ze slavné herecké dynastie Rodenů přišel na svět 1. listopadu 1891 do rodiny pražského krejčího Jana Hromady. Při křtu mu bylo dáno jméno Karel Jan. Krejčovské řemeslo ho ale nezlákalo. Někdy okolo roku 1910 propadl divadlu a přidal se ke kočovným hereckým společnostem. Začínal hrát u ředitelů Františka Kosteleckého a Václava Choděry. Patrně právě tehdy si změnil své příjmení z Hromady na Rodena, aby nekompromitoval rodinu. Herectví v těch časech nebylo zdaleka tak prestižním povoláním jako dnes, naopak se na herce lidé často dívali skrz prsty.
Založil si vlastní společnost
Karel, nyní již Roden, se v kočovných spolcích vypracoval a po vzniku Československé republiky se stal šéfem činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. V rozmezí let 1922 až 1923 začal stejnou práci vykonávat pro Východočeskou společnost. Na další dvě sezóny se přesunul do Stálého divadla na Kladně. V roce 1925 si založil svoji vlastní cestující divadelní společnost s názvem Komorní divadlo, u které byl zároveň hercem, režisérem i ředitelem. I přes různé potíže se Rodenovi podařilo vybudovat kvalitní soubor a scéna brzy vynikla pestrým repertoárem. Po mnichovských událostech v roce 1938 byl Roden bohužel nucen Komorní divadlo rozpustit.
Karel Roden starší
Ocitl se na nějaký čas bez stálého divadelního angažmá, vrátil se do Prahy a právě tehdy navázal svoji spolupráci s filmem. Epizodní role si zahrál v několika celovečerních snímcích. Hned v roce 1939 se před kameru postavil čtyřikrát. Diváci jej mohli spatřit coby milionáře Herberta Jacksona v komedii U svatého Matěje, hosta na večírku v Nevinné, lékaře v melodramatu Srdce v celofánu či jako člena profesorského sboru v komedii Studujeme za školou. O rok později dostal dvě filmové příležitosti, stal se profesorem Kadeřábkem ve filmu Dceruška k pohledání a ředitelem hotelu v komedii Dva týdny štěstí. Zároveň si v této době našel nové stálé angažmá v nuselském Tylově divadle. V roce 1941 se k filmování propůjčil dvakrát, aby stvořil roličku komorníka českoamerického podnikatele Johna Moura v dramatu Turbina a hosta na zábavě v dramatu Velká přehrada. V dalším roce přijal další dvě malé úlohy, bankéře ztvárnil v komedii Valentin dobrotivý a hosta ve vinárně v Okouzlené. Do konce okupace se stačil objevit ještě coby sluha u prince Maxmiliána ze Sylvánie ve snímku Tanečnice.
Syna vyženil, vnuka se nedožil
Po osvobození Karel Roden na řadu let posílil personálně oslabený soubor Zemského oblastního divadla v Liberci. To jej zároveň vzdálilo filmovému světu. Na plátna kin se tak navrátil již pouze jedinkrát. V sovětském velkofilmu Pád Berlína si v roce 1950 zahrál Charlese Bedstona. V severočeském Liberci pak již setrval až do svého odchodu na odpočinek v roce 1958. Další dva roky zde ještě hostoval.
Jeho manželkou byla herečka Anděla Šedivá-Rodenová, která pocházela ze slavného divadelního rodu. Jejím otcem byl herec Jan Šedivý a dědečkem herec, dramatik a režisér Vilém Grau. Anděla byla v době sňatku s Karlem Rodenem již rozvedenou ženou a matkou syna Karla Eustacha. Ten se narodil 10. srpna 1914 z jejího manželství s hercem Bohumilem Hájkem. Již v roce 1931 se ale nechal úředně přejmenovat z Hájka na Hromadu, tedy na skutečné jméno svého otčíma. Ten si nepřál, aby syn pokračoval v rodinných šlépějích a stal se hercem. Mladší Karel proto začal studovat zemědělskou školu v Klatovech. Netrvalo ale dlouho a také on sběhl ke kočovným společnostem, navždy se upsal herectví a do dějin vstoupil jako Karel Roden mladší. Nejstarší z Rodenů zemřel 2. srpna 1961. Teprve o rok později přišel na svět jeho slavný vnuk Karel. Hercem se stal i druhý vnuk Marian.
Zdroje:
