Článek
Krásná, sto sedmdesát centimetrů vysoká modrooká blondýnka patří k nezapomenutelným tvářím kinematografie. Narodila se dne 26. listopadu 1944 v Hamburku. Připravovala se na kariéru sekretářky, v roce 1967 však na jednom maškarním večírku neunikla pozornosti módních fotografů, kteří si tak krásnou dívku rozhodně nechtěli nechat jen tak uniknout a nabídli jí spolupráci. Předváděla módu, pózovala pro různé časopisy a časem začala točit i reklamy. Provdala se za zástupce značky Opel a porodila mu syna. Zájem o ni projevili filmaři, především ti italští. Přesunula se proto do Itálie a začala dobývat svět kinematografie. Nejčastěji se objevovala ve vedlejších rolích italské erotické komedie, která v té době vzkvétala. Prvním známějších filmem, v němž si Karin zahrála, byl ovšem spaghetti western Sergia Corbucciho Vamos a matar, compañeros z roku 1970. Představovala zde Zairu.
Karin Schubert v roce 1973
Slávu nedokázala zúročit
Následně jí francouzský režisér Gérard Oury nabídl možnost zahrát si po boku Louise de Funėse, Yvese Montanda a Alice Sapritch v koprodukční komedii Pošetilost mocných. V roce 1971 tak vytvořila svoji životní roli královny, která tolik ležela v žaludku Donu Sallustovi. O rok později se objevila v roli Sabine ve filmu Atentát v Paříži a v roce 1974 propůjčila svoji tvář Evelyn v u nás svého času velmi populárním snímku Bože, jak hluboko jsme klesla!.
Karin jako královna ve filmu Pošetilost mocných
Zdálo se, že má velmi dobře nakročeno, nebylo tomu ale tak. Pokračovala nadále především v natáčení erotických komedií. Nedokázala se v čas přeorientovat a v osmdesátých letech zájem o ni začal klesat. Přestěhovala se do Španělska, ani tam se jí ale nepodařilo prosadit. Na problémech v kariéře se podepsal i její osobní život. Rozpadlo se jí manželství, syn se stal závislým na drogách a vymknul se kontrole natolik, že terčem jeho výbuchů násilí se stala i ona sama. Záhy se ocitla na dně, aby sehnala peníze na synovu léčbu, přijala nabídku italského pornografického časopisu. Od papíru byl již jen krůček k filmu. V roce 1985, ve věku čtyřiceti let, podepsala smlouvu a začala točit porno. Natočila asi dvacet filmů, především v Itálii, ale také v Německu. Kariéru ukončila v padesáti. Pracovala pak ještě pro službu sex po telefonu či se objevovala v soukromích televizních reklamách v severní Itálii.
Dvakrát to chtěla ukončit
Přemožena osamělostí a chudobou se první zářijový den roku 1994 poprvé pokusila o sebevraždu za použití barbiturátů v kombinaci s vodkou. Naštěstí ji včas objevili a zachránili sousedé. Svůj čin tehdy vysvětlila těmito slovy: „Nemám žádnou rodinu, žádné přátele, žádné peníze, žádnou budoucnost. Chtěla jsem umřít, protože jsem o všechno přišla. Pro lidi jsem děvka.“ V televizním rozhovoru z téhož roku přiznala, že byla ve věku jedenácti let sexuálně obtěžována svým otcem. Vysvětlovala také, že ji k pornografii dotlačila tíživá finanční situace a potřeba zaplatit synovu léčbu.
Podruhé se pokusila svůj život ukončit dne 20. května 1996. Pro změnu zvolila otravu oxidem uhelnatým z výfukových plynů auta. Opět ji, tentokrát doslova na poslední chvíli, objevili sousedé. Skončila poté na nějaký čas v psychiatrické léčebně.
V roce 2015 vyšla beletrizovaná biografie o celém jejím životě z pera Jeana-Luca Marreta. Bývalá herecká hvězdička, která klesla tak hluboko, dnes žije v Manzianě, mezi Římem a Viterbem, ve společnosti svých mnoha psů, na něž nedá dopustit.
Zdroje:
