Článek
Roli krále Pravoslava v pohádce Sůl nad zlato nedostal Karol Machata náhodou. Jeho poznávacím znamením byl hluboký, okouzlující sametový hlas a obrovské charizma. Pro postavy panovníků byl proto jako stvořený.
Začínal jako kulisák
Karol Machata se narodil dne 13. ledna 1928 v Malackách. Jeho otec byl ve městě četníkem a po roce 1918 byl zaměstnancem soudu. Matka pocházela z rodiny revírníka rodu Pálffyů. Společně měli čtyři děti, z nichž Karol byl nejmladší. „Žili jsme v Malackách blízko lesa, kasáren, bazénu, bylo to dětství plné slunce,“ vzpomínal Machata v jednom z dávných rozhovorů. Část dětství strávil i v Bratislavě, kde jeho otec získal práci. Od třinácti let vystupoval v rozhlase. Později na tyto své začátky vzpomínal takto: „Prošel jsem vším: hlasatelskou prací, využívali mě v různých pásmech, čteních na pokračování, v recitaci, účinkoval jsem v četných rozhlasových hrách, četl jsem pohádky, nahrál psychobalzám…“ Jako patnáctiletý začínal jako nápověda, kulisák a jevištní technik v ochotnickém souboru v Malackách. Sám o tomto období říkal: „Zajímala mě především ta práce na jevišti - to, co se dnes nazývá proces tvorby. To vznikání čehosi. Takže jsem přešel od nápovědní boudy, přes stavěče kulis, ba občas jsem navrhl i scénu, až po herectví. Ovoněl jsem si tedy divadlo hezky.“
Jeho cesta k herectví ale nebyla přímočará. Nejprve v Bratislavě studoval na obchodní akademii. Divadlo u něj nad ekonomií ale nakonec přece jenom zvítězilo a po maturitě se v roce 1948 přihlásil ke studiu herectví na Státní konzervatoři v Bratislavě. Ještě jako student, ve svých jednadvaceti letech, se stal elévem a posléze i řádným členem Slovenského národního divadla. Krátce po dokončení konzervatoře, a sice v roce 1952, musel nastoupit povinnou vojenskou službu. Odkroutil si ji v Armádním divadle v Martině. Na zdejší scéně vytvořil své první velké úlohy. Zazářil jako Geľo Sebechlebský i coby Jánošík. Především jeho Jánošík měl mimořádný úspěch. Machata jej zbavil veškerého heroického pozérství a představil ho jako jednoduchého, zaníceného mladého muže, který se bouří proti mocným ve jménu čistého ideálu rovnosti, bratrství a svobody.
Film objevil na počátku padesátých let
V roce 1953 se Machata vrátil do činoherního souboru Slovenského národního divadla. Stal se tu všestranným hercem. Dokázal ztvárnit hrdinské úlohy stejně tak jako ty komediální či lyrické. Ve filmu debutoval v roce 1950 v dramatu českého režiséra Čeňka Duby Vítězná křídla, v němž ztvárnil postavu slovenského letce a od té chvíle se stal jedním z nejobsazovanějších herců. Hrál v desítkách filmů, které patří do zlatého fondu slovenské kinematografie. Jen namátkou lze jmenovat snímky jako Zemianska česť, Dáždnik svätého Petra, Prerušená pieseň, Pieseň o sivom holubovi, Hriech Kataríny Padychovej, Skrytý prameň či Červené víno.
Nadále jej využívali i čeští filmaři. Bořivoj Zeman jej obsadil do své veselohry Anděl na horách, kde mu přidělil roli jednoho z chlapců, s nímž se v Tatrách potkal Jaroslav Marvan. Opakovaně jeho talentu využil Jiří Krejčík. Nejprve mu v roce 1961 dal jednu z rolí v dramatu Labyrint srdce. O rok později mu již svěřil jednu z klíčových postav svého dramatu Polnočná omša, který točil ve slovenské produkci v Banské Štiavnici a jejím okolí převážně se slovenskými herci. Vynikající psychologické válečné drama se odehrává na Štědrý den roku 1944, kdy Slovensko čelí krutým nacistickým represím. Němci popravují muže, ženy i děti za účast na povstání či za pouhou pomoc partyzánům. Maloměstská rodina Kubišových se pokouší přežít jak se dá. Syn Marián je velitelem fašistických gard, jeho cynický švagr Paľo se snaží do ničeho nenamočit, Paľova žena Angela si začala románek s nacistickým majorem Breckerem, ubytovaným u Kubišových v domě. Ohrožení všem, včetně starých rodičů, přinese nejmladší devatenáctiletý syn Juraj, který bojoval s partyzány a podařilo se mu utéct těsně před popravou. Mladík se domů dostane těžce zraněný, ukrývá se na půdě a čeká na lékařskou pomoc. Němci kvůli uprchlíkovi prohledávají dům od domu a Brecker rozehraje ďábelskou hru. Karol Machata v tomto mistrovském díle ztvárnil kolaborantského gardistu Mariána Kubiše. Ve stejném roce si na něj vzpomněl i Otakar Vávra, jenž mu svěřil úlohu Janka Kráľa ve svém životopisném snímku o Boženě Němcové Horoucí srdce. Znovu se objevil v českém filmu až v roce 1977 ve Vláčilově dramatu Stíny horkého léta.
Pohádkový král miloval rozhlas
Daleko více se ale do paměti našich diváků vepsal díky československo-německé koprodukční pohádce slovenského režiséra Martina Hollého mladšího Sůl nad zlato, v níž se divákům představil coby král Pravoslav. Úloha dcery Marušky, která jej měla ráda jako sůl, připadla Libuši Šafránkové. Pohádka se natáčela v roce 1982 mimo jiné na hradě Pernštejně. O šest let později si Karol Machata zahrál ještě v jedné oblíbené pohádce, a sice v Nebojsovi, tentokráte tu pod vedením režiséra Julia Matuly ztvárnil menší úlohu otce.
Velkou Machatovou láskou byl rozhlas. Spolupracoval s ním několik desetiletí jako herec, recitátor, komentátor a vypravěč. Patřil mezi kmenové vypravěče dětských pohádek před spaním. Příliš naopak nevyhledával televizní tvorbu. Považoval ji za odpoutání od svého největšího zájmu a poslání, tedy od divadla. Stal se tak pravým opakem velké části svých kolegů, jenž si do divadla z televizních seriálů spíše jen odskakovali. V této souvislosti v jednom z rozhovorů řekl tato slova: „Alma mater je divadlo. Nedá se nic dělat, k němu jsem připoután pupeční šňůrou a jemu zůstanu věrný, dokud to budu zvládat. Mám rád divadlo proto, že je to umění momentu. Dalším stupínkem kaskády, po které člověk kráčí k ovládnutí herecké profese, je rozhlas. Vždy, když jsem přistupoval k mikrofonu, měl jsem pocit, že bych se mu měl poklonit. V roce 1951 jsem přivoněl i k filmu a dosud jsem účinkoval snad v šedesáti filmech s nejrůznějšími režiséry v Praze i v Bratislavě. Proti televizi nejsem zaujatý. Ale herecký den má tak nahuštěný program, že člověk už nenachází sil, aby pracoval i tam. Možná jsem ztratil kus popularity tím, že se v televizi objevuji zřídka, ale o to raději chodím po horách a do přírody.“ Přesto se účinkování v televizi nedokázal zcela vyhnout. Objevil se například v seriálech Vivat Beňovský, Povstalecká história, Teta či Štúrovci.
Smutný konec legendy
Za svou divadelní, filmovou, rozhlasovou a televizní tvorbu obdržel celou řadu cen. Konec jeho života byl ale trpký. Postupně se zcela stáhl do ústraní a odmítal filmaře i novináře. Došlo k tomu již dávno před tím, než opustil Bratislavu. Zlom nastal po smrti jeho manželky Marianny, se kterou měli krásný vztah a žili spolu téměř šedesát let. Její zdravotní problémy a zlomená psychika byly způsobeny tragédií, která rodinu postihla. V roce 2000 zemřel na embolii mladší syn Stašek ve věku pouhých čtyřiceti pěti let. Mariana se se smrtí syna nedokázala vyrovnat, chřadla, přišla o zrak a zemřela po devíti letech utrpení.
Své milované divadlo opustil Karol Machata předčasně, již v roce 1998. Ačkoliv v posledním rozhovoru k svým pětaosmdesátým narozeninám řekl, že neodešel zahořklý, pravděpodobně se tam již necítil dobře. Svou poslední premiéru totiž odehrál v roce 1986 a od té chvíle jej nikdo neobsadil do větší role. Protože herec nechtěl po smrti své manželky žít sám ve velkém domě v bratislavské čtvrti Slavín, nakonec prodal svou vilu a odstěhoval se v roce 2015 k druhému synovi Mariánovi, oblíbenému stomatologovi, do Modry. Byl v té době patrně již vážně nemocný, o svých problémech však s nikým nemluvil. V Modře strávil s blízkými závěr svého života. V posledních několika měsících jej ale údajně velmi trápily kardiologické a urologické problémy. Zemřel dne 3. května 2016 ve věku osmdesáti osmi let. „Karol Machata byl asi ten největší talent, jaký se v dramatickém prostoru objevil,“ řekl po jeho smrti herec Martin Huba.
Zdroje:
Karol MACHATA - Herec veľkého formátu a citového nasadenia - Slovenské národné noviny
