Článek
„Když se tento vážný a jemný herec usměje, je to, jako by se usmála česká země, jako by hýbl lehký vítr obilními klasy. Jeho úsměv je vážný a zádumčivý a v koutku jeho rtů a v zornicích jeho očí probleskuje co chvíli tvrdá a krutá vášeň,“ napsala o Ladislavu Boháčovi Kinorevue v časech jeho největší slávy.
Měl se stát právníkem
Boháč přišel na svět dne 14. dubna 1907 v Uherském Brodě do rodiny zakladatele moderní statistiky a demografie v Československu Antonína Boháče. Studoval na prestižním pražském gymnáziu v Křemencově ulici, kde tou dobou učil jeho otec a studovali tu i pánové Voskovec a Werich. Ve zdejším dramatickém kroužku, který vedl profesor Milan Svoboda, se seznámil s divadlem a okamžitě se pro něj nadchl. Otec si ale přál, aby z něj byl právník. Po maturitě proto nastoupil zároveň na práva i pražskou konzervatoř. Ani jednu školu ale nakonec nedokončil. Klíčovým se pro něj stalo setkání s režisérem Jiřím Frejkou, který mu nabídl spolupráci v Osvobozeném divadle. Ladislav Boháč přijal a rozhodl se dát přednost praxi před teorií. Studií zanechal a vrhl se plně do divadelního života. V roce 1929 se stal členem Národního divadla. Zprvu hrál milovníky, postupem času se propracoval k vynikajícím dramatickým postavám. Byl Faustem, Radúzem i Marcem Antoniem.
Vysoký, urostlý a charismatický herec neunikl bedlivému oku filmařů. První filmovou zkušenost získal již v roce 1933 ve slavné Machatého Extázi. Tehdy ovšem pouze předaboval hlas hlavního mužského hrdiny. První skutečnou filmovou roli ztvárnil v komedii Mravnost nade vše. Po boku nositele všech ctností Huga Haase představoval doktora Jílovského zamilovaného do jeho dcery. V roce 1937 již hrál v několika filmech najednou a stal se skutečnou filmovou hvězdou. V Čapkově protiválečném dramatu Bílá nemoc se opětovně setkal s Hugem Haasem, který zde ztvárnil hlavní postavu doktora Galéna. Na Boháče vybyla role maršálova pobočníka. Ze zcela jiného soudku byla postava, kterou získal v komedii Děvčata, nedejte se!. Hrál tu Jiřího, otce malé Jany. Hlavní roli obsadil ovšem i v tomto snímku Hugo Haas, který byl ostatně i režisérem všech třech zmiňovaných filmů.
Stal se i filmovým Máchou
V romantickém dramatu Hlídač č. 47 si Ladislav Boháč zahrál pro něj neobvyklou roli bezcharakterního svůdníka a maloměšťáckého frajírka kramáře Zusky. Představil se i v několika historických snímcích, ať již to byl film o křivé přísaze Boží mlýny, odehrávající se na Chodsku, nebo Filosofskou historii, film, který na motivy Jiráskovy předlohy zrežíroval Otakar Vávra. V příběhu o studentech filozofického lycea v Litomyšli, kteří v revolučním roce 1848 navzdory zákazu uspořádají majáles, byl Boháč filozofem Vavřenou. Hereckou partnerkou mu byla krásná Karla Oličová, která se s ním v tomto roce setkala ještě jednou, a sice v životopisném filmu Karel Hynek Mácha, kde ztvárnila básníkovu lásku Lori, zatímco Ladislav Boháč propůjčil svoji tvář titulnímu hrdinovi. V roce 1937 se stačil objevit ještě v Panenství či v nevýrazné feministické komedii Výdělečné ženy.
Ladislav Boháč ve filmu Hlídač č. 47
Hned v následujícím roce získal role v řadě dalších nezapomenutelných filmů. Stal se nadporučíkem Pavlem Kalinou ve Zborově, profesorem francouzštiny Bartošem v komedii Škola základ života, advokátem Neprosilem ve Světě, kde se žebrá či panošem Zdeňkem v Cechu panen kutnohorských.
Propadl levicové ideologii
Ve válečných letech stále patřil k největším milovníkům filmového plátna. Měl štěstí na role, málokdy se objevil v něčem povrchním. Objevil se v Lízině štěstí, filmu Madla zpívá Evropě, Městečku na dlani. Po válce se snažil z milovnických rolí vymanit a hrál především historické postavy a různé bojovníky za spravedlnost. Byl tak Janem Rokycanou v prvním českém barevném filmu Jan roháč z Dubé, Jakoubkem ze Stříbra v prvních dvou dílech Vávrovy Husitské trilogie. Ztvárnil ale také třeba bezohledného ředitele tiskového koncernu Kubáta v Kariéře.
Karla Oličová byla opakovaně jeho filmovou partnerkou
Ladislav Boháč byl výrazně levicově orientovaný a politicky angažovaný, plně oddaný komunistickým myšlenkám. V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jako hlasatel a recitátor předčítal různé dobové dokumenty a prohlášení. V roce 1949 se stal prvním poúnorovým ředitelem Národního divadla. Na druhou stranu mu pomalu a jistě ubývalo filmových rolí. Divadlo, kde působil zároveň i jako režisér, ale také rozhlas a dabing mu to ale plně vynahradily. Spolupracoval rovněž s televizí, jeho výrazný hlas si mohli diváci užít v Nedělních chvilkách poezie.
Velký filmový krasavec byl dvakrát ženatý. Jeho první manželství s lékařkou Taťánou Hálkovou, vnučkou básníka Vítězslava Hálka, se rozpadlo ještě před válkou, s druhou manželkou, herečkou Hanou Porgesovou, zůstal až do své smrti. Ta si pro něj přišla dne 4. července 1978, bylo mu sedmdesát jedna let. Den před svým skonem stačil dokončit své paměti Tisíc a jeden život, které vyšly knižně poprvé v roce 1981.
Zdroje:
