Článek
Smutná komedie Alice Nellis podle námětu producenta Rudolfa Biermanna Revival vypráví příběh čtyř muzikantů, jejichž rocková skupina Smoke se v roce 1972 rozpadla. Po mnoha letech se ji z ekonomických důvodů pokusí vzkřísit zadlužený klávesák Milan a protřelý šíbr Holubec. Aby ostatní členy skupiny přesvědčili, tvrdí jim, že basák Václav trpí nevyléčitelnou nemocí, a právě kvůli němu by se měli pokusit o velkolepý comeback. Sukničkář, zpěvák Otakar, se dá přesvědčit snadno, horší je to s kytaristou Karlem, kvůli jehož manželce se skupina kdysi rozpadla. Obtížím navzdory skupina skutečně začne koncertovat. Za velký úspěch v pražském klubu SaSaZu však vděčí pouze Holubcově dceři Miriam a Václavovu synovi Vojtovi. Lži nakonec vyjdou najevo, právě tak jako to, že smrtelně nemocný je ve skutečnosti bohémský Otakar.
Tato role jako by předpověděla osud herce Mariána Geišberga, který Otakara hrál. Pět let po natáčení sám zemřel na rakovinu. Dokonce i ve stejný den v měsíci jako jeho filmová postava. Zatímco Otakar se měl na věčnost odebrat 10. ledna, Marián zemřel 10. září.
Málem byl geologem
Ale nepředbíhejme. Životní cesta Mariána Geišberga se začala psát 23. prosince 1953 v Piešťanech. Místo svého rodiště později uvedl na pravou míru. „Byla tam spádová nemocnice, jinak jsme v té době bydleli ve Vaďovcích. Má to výhodu, protože dnes mohu říct, že jsem se narodil v Piešťanech, jsem však i z Vaďovců, i z Myjavy. Všimněte si, když se ve vesnici nebo městečku narodí nějaká osobnost, všichni se k ní hlásí. Pyšní se: ‚Ten je od nás.‘ Kdoví, zda i ve městě, kde se narodila Čubírková, lidé říkají: ‚Narodila se u nás!‘,“ řekl s odkazem na známou vražedkyni.
Marián Geišberg
„Dětství si pamatuji až od čtyř let. Máma byla učitelka, ale měla tuberkulózu, a v té době tuberkulózní učitelé podle zákona učit nesměli. Ale ona učila, kde se dalo, všude krátce, takže to nikde nestihli zkontrolovat. Proto jsme se flákali po vesnicích,“ vzpomínal Geišberg s tím, že vesnice pro něj vždy byly srdeční záležitostí. Po městě netoužil. Život v Bratislavě si nicméně vyzkoušel v době studií na Vysoké škole múzických umění. Ještě předtím, než se na hereckou dráhu vydal, studoval dva roky geologii. Divadlo však nakonec zvítězilo na celé čáře. Po absolutoriu v roce 1979 nastoupil do prešovského divadla. Později hrál v Martině a v Trnavě. Od roku 1992 byl členem Činohry Slovenského národního divadla.
Sestře hrál manžela
S televizí začal spolupracovat ještě jako student, film ho objevil na počátku osmdesátých let. Jednou z jeho prvních významných rolí byla postava Feriho Dyhy ve filmu Pásla kone na betóne. Tento film z roku 1982, režírovaný Štefanem Uhrem, se stal jedním z klíčových děl slovenské kinematografie té doby. Geišberg do konce desetiletí ztvárnil ještě postavu Jakuba Hryzoně ve filmu Kára plná bolesti nebo Dušana Kriška v dramatu Úsmev diabla. Obě tyto role upevnily jeho postavení výrazného filmového hece, on se však v následující dekádě soustředil především na divadlo. Nadále točil i pro televizi. K filmování se vrátil až na přelomu tisíciletí, a právě v této době jej začali hojně využívat také čeští režiséři. V roce 2006 se objevil jako pošťák ve filmu Jak se krotí krokodýli. V roce 2013 si zahrál již výše zmiňovanou roli režiséra Otakara Černáka ve filmu Revival. Za zmínku stojí i postava měsíce Března, kterou v roce 2014 představoval ve filmu Tři bratři. O rok později si na něj opět vzpomněla režisérka Alice Nelis a svěřila mu roli otce v pohádce Sedmero krkavců. Jeho ženu tu hrála Jana Oľhová, která v reálném životě byla jeho sestrou.
Další výraznou Geišbergovou postavou byl kapitán Eduard Burger, kterého v roce 2016 hrál v kriminálním thrilleru Rudý kapitán. V roce 2018 se ještě stačil objevit jako hostinský v pohádce Čertí brko. Premiéry filmu se ale již nedožil, zemřel o pouhých několik dní dříve. Za tuto roli byl posmrtně oceněn cenou za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli na slovenských filmových cenách Slnko v sieti v roce 2019.
Marián Geišberg se neomezoval jen na herectví, Byl znám také jako folkový písničkář a autor povídek. Tuto tvorbu považoval za relaxaci.
Seznamovat se neuměl, pak ho spojovali s Magálovou
Herec žil s rodinou ve Vlčkovcích u Trnavy. Jeho žena se jmenovala Anna a Marián na seznámení s ní vzpomínal takto: „Byla zahleděná do nějakého panáčka v kožíšku. Mně se moc líbila a chtěl jsem se s ní seznámit přes společného kamaráda. O nějakém rande naslepo však nechtěla ani slyšet. Teprve když přišla na můj koncert a zjistila, že ten panáček jsem vlastně já.“ Se seznamováním měl prý v mládí problémy, holky balily jeho. Byly to ony, kdo si vybíral, byť si to on sám nechtěl přiznat. Když se k něčemu odhodlal on, špatně to dopadlo. „Jako student jsem zanevřel na ženy, protože jsem zažil tři neopětované lásky. Postupně jsem však zjistil, že nejsou až tak složitá stvoření. Dá se k nim najít cesta. Pomalu jsem si ji našel.“
S manželkou měl dva syny, Martina a Marka, jenž se oba pohybují v uměleckých kruzích. Marek se svým otcem hrál mimo jiné i v Revivalu, kde ztvárňoval mladého Otakara.
V roce 2011 Mariána nachytali bulvární novináři s jeho hereckou kolegyní Kamilou Magálovou a od té doby se jejich údajný románek hojně propíral v tisku. Herečka tvrdila, že o milenecký vztah nešlo. Zatímco jí se manželství v té době již rozpadalo a skončilo rozvodem, Geišberg, ať již to spolu měli jakkoliv, ve svém manželství setrval.
V roce 2017 ho dohnaly zdravotní potíže. Marián byl vždy silný kuřák, a to se patrně podepsalo na jeho brzkém konci. Nejprve měl problémy se srdcem a s podezřením na infarkt byl převezen do nemocnice. To se sice nepotvrdilo, ale o rok později, na konci léta 2019, mu byla diagnostikována rakovina plic. Podstoupil náročnou operaci i další léčbu, navzdory veškerému úsilí lékařů nemoci nakonec podlehl. Zemřel 10. listopadu 2018 v bratislavské nemocnici v Ružinově. Bylo mu pouhých šedesát čtyři let.
Zdroje:
