Článek
Marie Laforêt, rodným jménem Maïtena Marie Brigitte Doumenach, se narodila 5. října 1939 v Soulacu u Bordeaux do rodiny průmyslníka. Během druhé světové války se její otec stal válečným zajatcem v Německu. Rodina v té době našla útočiště v Cahors a v Lavelanetu. Po válce se Doumenachovi přestěhovali do Valenciennes, kde otec vedl továrnu. Později se usadili v Paříži.
Prvního filmu hořce litovala
Marie se původně chtěla stát jeptiškou. V době studií na lyceu ji ale zaujalo dramatické herectví, které považovala za velmi blahodárné na lidskou psychiku. Začala proto společně se sestrou navštěvovat herecké kurzy. Ráda ale také zpívala, a tak svoji uměleckou kariéru zahájila vítězstvím v soutěži Zrození hvězdy soukromé rozhlasové stanice v Cannes.
Alain Delon a Marie Laforêt ve snímku V plném slunci
Krátce po dvacátých narozeninách, v době, kdy už měla na kontě několik úspěšných písniček, jí byla nabídnuta role Marge ve francouzském kriminálním dramatu V plném slunci, kde se jejími hereckými partnery stali Alain Delon a Maurice Ronet. Dnes je asi více známý americký remake tohoto filmu, který se u nás vysílal pod názvem Talentovaný pan Ripley. Právě tuto postavu bezcharakterního podvodníka a vraha si zahrál Alain Delon. Marie pak představovala milou jeho soka v podání Maurice Roneta.
S Alainem Delonem ve filmu
Na filmování ale rozhodně nevzpomínala v dobrém. Již v roce 1966 řekla, že lituje přijetí této role. Připadala si tehdy velmi mladá, nechala se ovlivnit mnoha okolnostmi a nepředvedla se tak, jak by si přála. Navíc trpěla mořskou nemocí. Později přiznala, že měla velké problémy se samotným Alainem Delonem. Ty začaly již v okamžiku, kdy se poprvé setkali. Mariin životopisec Alain Wodrascka o tom napsal: „Jakmile dorazila, potkala Delona ve výtahu, který jí řekl: ‚Chceš, abych na tebe skočil?‘ ‚Ne,‘ odpověděla. Trvá na tom: ‚Nevíš, co ztrácíš!‘ A Marie hned odpověděla: ‚Nikdy nezjistíš, co ti uniká!‘ Vždycky měla temný smysl pro humor.“
Msta přišla po deseti letech
Delon ji za to na place ignoroval. Filmování se navíc účastnila i jeho tehdejší partnerka Romy Schneider, která po celou dobu Marii shazovala a urážela. Vztahy mezi oběma protagonisty se neurovnaly ani po letech. Marie o svém dávném hereckém partnerovi říkala: „Nikdy jsem s ním neměla žádný vztah. Alain není vtipný, nemá smysl pro humor, není ani inteligentní.“ Špatná zkušenost během filmování nebyla totiž jedinou zlou epizodou v jejím životě, která se pojila k Delonovi. Ta druhá pro ni byla ještě více traumatizující.
Dne 1. října 1968 bylo na veřejné skládce v Élancourtu nalezeno rozložené tělo sekretáře a bodyguarda Alaina Delona, Stevana Markoviće. Záhy se rozhořel obrovský politický skandál. V bodyguardově autě totiž policie nalezla kompromitující fotografie manželky kandidáta na budoucího francouzského prezidenta Georgese Pompidoua. Alain Delon se na nějaký čas stal podezřelým číslo jedna. Odhalily se navíc jeho vazby na mafiánské podsvětí. A do skandálu, který neměl obdoby, byla vtažena i Marie Laforêt. Stalo se tak na základě udání. Měla se účastnit Markovićových drogových večírků. Policie navíc při prohlídce Delonova bytu našla kontakt na ni v jeho adresáři.
Marii již po zbytek života nikdo nevymluvil, že to byl Delon, kdo na ni policisty navedl, aby se pomstil za dávné odmítnutí.
Herečka v šedesátých letech
To, co tehdy herečka prožívala, bylo nesmírně stresující. Ráno 17. června 1969 vtrhli policisté do jejího domu na rue de Grenelle v Paříži. „Byla to noční můra. Noční můra trvající téměř osm hodin. Ještě jsem spala. Byly čtyři. Velmi zdvořile mě požádali, abych je následovala do kanceláře první mobilní brigády na rue du Faubourg-Saint-Honoré. Okna byla natřena na bílo, aby zvenčí nebylo nic vidět. Komisař, který na mě čekal, mi nabídl židli a začal se mě vyptávat. To trvalo do 17:30, bez přerušení,“ svěřila se herečka novinářům krátce po události.
Zhubla tři kila za týden
„Co víte o aféře Markoviće? – Nic, kromě toho, co čtu v tisku. – Chodíte často ven? – Nikdy, nebo jen velmi málo, a do kina chodím jen ve společnosti svých dětí. – Říká se, že máte v životě hodně mužů. – Mám jich velmi málo a vždy jednoho po druhém. Jsem svobodná žena. Znala jste Stevana Markoviće? – Ano, viděla jsem ho dvakrát. Poprvé to bylo v roce 1966, ve společnosti Nathalie Delon v karavelle Paris-Nice. Podruhé, o několik měsíců později, na večeři u Alaina Delona na Avenue de Messine. Z mého pohledu to bylo poprvé, co jsem Alaina viděla od filmu V plném slunci, který jsme společně natáčeli v roce 1959. Viděla jsem jeho sekretáře, který část večera seděl v křesle s nosem zabořeným v novinách. Byl to Stevan Marković. Kolem jedné ráno, když jsme hráli karty s Nathalií a Alainem, vstal a bez jediného slova odešel. To byly jediné dvě chvíle v mém životě, kdy jsem potkala tohoto muže, který mě znával lépe než já jeho,“ popisovala Marie průběh vyšetřování.
Byla velmi krásná
Policie kontaktovala i její banku, aby se ujistila, že nebyly vybrány velké částky, na vyplacení Markoviće, který ji měl podle udavače vydírat. Prohledali jí také byt, nenašli ale nic, co by nějakému vydírání nasvědčovalo. „Když policie odešla, lehla jsem si na postel a plakala jako dítě. Je pravda, že jsem se trochu styděla, že jsem do toho všeho zapletená, jen proto, že mě zlí lidé obvinili, že mi ubližují.
Ale nejhorší bylo další den na ulici, jak se na mě kolemjdoucí dívali s tím podezřívavým pohledem z boku, pohledem, který mě soudil, aniž bych se dokázala ospravedlnit,“ přibližovala herečka dramatické okamžiky svého života. Domů jí chodily odporné anonymy, byla obtěžována na ulici. Během jednoho jediného týdne zhubla tři kilogramy. K výslechu se poté musela dostavit ještě dvakrát, než se ukázalo, že s vraždou nemá nic společného.
Byla originální zpěvačkou
Marie to vše považovala za velmi ponižující a k Delonovi již po zbytek života pociťovala zášť. Její filmový debut jí nicméně nastartoval hereckou kariéru. Stále ale zůstávala věrná i zpěvu. Ke svému druhému filmu z roku 1961 Saint Tropez Blues dokonce nazpívala titulní píseň. Vyšlo jí také několik singlů, které čerpaly z exotického folkloru. Pohybovala se mezi folkem, rockem a popem.
V roce 1961 se provdala za režiséra Jeana-Gabriela Albicocca, který ji následně obsadil do několika svých počinů. Jednalo se například o film Dívka se zlatýma očima, natočený podle stejnojmenné novely Honoré de Balzaca. Snímek z roku 1961 si vysloužil Stříbrného lva na festivalu v Benátkách a Marie přezdívku Dívka se zlatýma očima.
S prvním manželem
Během sedmé dekády Marie na hudební kariéru rezignovala, poslední album vydala v roce 1976, pak již následovalo jen několik singlů. Roku 1978 se přestěhovala do Švýcarska, přijala zde občanství, psala knihy a vedla galerii. Na film ale úplně nezanevřela. V roce 1979 se po boku Jeana-Paula Belmonda představila coby madam Edmonde Puget-Rostand. Jméno její postava získala podle autora Cyrana z Bergeracu Edmonda Rostanda. S Belmondem se opět potkala o pět let později v kultovním snímku Veselé Velikonoce, tentokráte v úloze jeho věčně podváděné manželky. Ve stejném roce si spolu zahráli ještě ve filmu Mrchožrouti.
Marie točila filmy až do poloviny devadesátých let, ke konci kariéry se však před kameru vrácela již jen jednou za čas.
Pět manželů, tři děti
Osobní život se jí příliš nepovedl. Vdávala se rovnou pětkrát. A pětkrát se i rozváděla. Jejím prvním manželem byl již zmíněný režisér Jean-Gabriel Albicocco. Herečka s ním vydržela pouhé tři roky a v roce 1965 se provdala za podnikatele marockého původu Judase Azueluse, s nímž měla dvě děti. Ani tento vztah neměl dlouhého trvání a byl v roce 1967 ukončen. Třetím manželem v pořadí se stal podnikatel a sběratel umění Alain Kahn-Sriber. Marie si ho vzala v roce 1971 a v roce 1974 se jim narodila dcera. Po opětovném rozvodu a odchodu do Švýcarska si v roce 1980 v Ženevě vzala chirurga Pierra Meyera, manželství mělo jepičí život. Jejím posledním manželem byl makléř Éric de Lavandeyer, s nímž žila téměř osm let. Konec vztahu byl ovšem mimořádně bouřlivý. Herečka v roce 2002 tvrdila v televizním vysílání, že usiluje o její život, je kvůli němu a jemu blízkému politikovi Didieru Schullerovi pronásledována „zločineckou organizací s rozpočtem 255krát větším, než je rozpočet Francie.“ U švýcarských soudů byla následovně žalována pro pomluvu, na svých tvrzeních ale trvala a dožadovala se také přehodnocení výše výživného, které jí bylo přiznáno v době rozvodu. Nakonec tuto při v roce 2006 vyhrála.
V roce 1985
Bezproblémové vztahy neměla ani se svými dětmi. Na jejich výchovu neměla čas. Od tří let byli Lisa Azuelos a její bratr Jean-Mehdi umístěni na internátní škole, zatímco nejmladší Debora Delorme Kahn-Sriber byla svěřena své babičce z otcovy strany. Ale děti to Marii nikdy nevyčítaly. „Máma nebyla nehodná matka, na rozdíl od toho, co jsme tu a tam četli. Myslím, že kvůli své pošramocené minulosti nás vychovávala s pevnou představou dělat všechno proto, abychom ji nepotřebovali. Abychom se vyzbrojili, abychom to zvládli sami,“ řekla po její smrti nejmladší ze sourozenců. Marie své děti nejvíce odmítala v době, kdy jim bylo okolo tří let. Až později pochopily proč. V roce 1998 Mherečka přiznala, že právě v tomto věku byla opakovaně pohlavně zneužita svým sousedem. Tuto traumatickou vzpomínku pak potlačila na dlouhých čtyřicet let, než se znovu vynořila na povrch.
Na konci života onemocněla rakovinou kostí. „Byla v této věci velmi klidná, protože byla velmi křesťanská, velmi náboženská,“ vysvětlovala Debora. Nezapomenutelná Marie Laforêt zemřela ve věku osmdesáti let dne 2. listopadu 2019 ve švýcarském městě Genolier.
Pochována je na slavném pařížském hřbitově Père Lachaise.
Zdroje:
