Článek
Tajemná a oduševnělá kráska s uhrančivýma očima se narodila dne 14. dubna 1941 ve Vysokém Mýtě do rodiny četníka. Hudba, divadlo a literatura ji přitahovaly od dětství. Už jako malá hrála v dramatickém kroužku, poprvé stála na jevišti už ve čtvrté třídě v Šemberově divadle v rodném Vysokém Mýtě. „Hráli jsme Vánoční sen a já jsem byla hlavní andělský pošťák,“ zavzpomínala před časem v jednom z rozhovorů. Při rodinných setkáních ráda recitovala básničky, říkánky a pohádky. S úspěchem se zúčastnila rovněž řady celostátních recitačních soutěží. V šesté třídě ji velice ovlivnil ruštinář, bývalý legionář a ochotnický divadelník, který talentované dívce věnoval svoji pozornost a mluvil s ní o literatuře a malířství.
Žačka Miloše Nedbala a posila Divadla Na Zábradlí
Marie Málková v rodném Vysokém Mýtě nejprve absolvovala gymnázium, poté již její kroky vedly rovnou do Prahy na DAMU. Herectví úspěšně vystudovala v roce 1962. Na škole byl jejím pedagogem uznávaný Miloš Nedbal. Studovat pod jeho vedením prý nebylo rozhodně snadné, zato ale zábavné.
Marie Málková a Jan Grossman
Na absolventském představení v Disku si půvabné herečky povšiml divadelník Jan Grossman, který coby nově jmenovaný šéf činohry Divadla Na Zábradlí dával dohromady nový soubor. Marie se tak stala jeho součástí a její první rolí byla Antigona ve hře Hodiny Antigony, kterou režíroval Otomar Krejča. Velmi rychle se zařadila mezi mladé ženské opory souboru. Vynikla mimo jiné ve hrách Václava Havla, jako byla Zahradní slavnost nebo Vyrozumění. Uplatnila se i v dalších inscenacích, kupříkladu Král Ubu, Čekání na Godota či Proces. V divadle strávila nezapomenutelných šest let. Byla nadšená tím, že hraje divadlo, které má smysl.
Z divadla musela pryč
V souboru nalezla i svého životního partnera, kterým nebyl nikdo jiný, než samotný šéf činohry, divadelní režisér, dramaturg a literární a divadelní kritik Jan Grossman. Tento svazek předurčil její pozdější osud. Grossman byl člověk pevných občanských a profesionálních postojů, které s ním sdílela. Po roce 1968 je to stálo místo. Z divadla museli oba odejít. Grosmann pak působil v regionálních divadlech a Marie zůstala v Praze bez stálého angažmá. Čas od času se objevila na některé scéně jako host, dokonce i v Národním divadle. Hostovala i na mimopražských scénách.
Situace jí v té době znemožňovala rovněž to, aby se výrazněji uplatnila ve filmu a televizi. Přitom již v šedesátých letech dokázala, že má i pro tento druh herectví talent a byla ve svých rolích nepřehlédnutelná. Poprvé se ve filmu objevila v roce 1965 ve slovenské baladě Kto si bez viny. Zahrála si tragickou postavu dívky Šujany, kterou její milý zastřelí poté, co ji jeho kamarádi nařknou z nevěry. Snímek vznikl v roce 1963. Výraznou, krásnou a nezapomenutelnou rolí byla Zášinkova žena v legendárním snímku Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci. Ještě v roce 1970 si Marie Málková zahrála klíčovou postavu v kriminálním dramatu Vím, že jsi vrah…, byla to ona, kdo v pozadí tahal za nitky a způsobil, že vrahovi podlehla i její sestra.
Poté již přicházely menší úlohy. Brala i podružné a epizodní role, jen aby získala razítko v občance. Diváci si Marii Málkovou mohou pamatovat z komedie Kulový blesk, kde si zahrála manželku Zdeňka Svěráka. Překvapivě dostala možnost dvakrát točit v Německu. V roce 1975 se jednalo o krimiseriál Das Unscichtsbare Visier a o tři roky později o film Taugenichts. V osmdesátých letech se objevila v několika seriálech, vzhledem ke svému nízkému společenskému profilu se ale jednalo především o seriály pro děti.
Začala učit budoucí herce
Teprve v roce 1983 dostala nabídku, aby nastoupila do Divadla S. K. Neumanna, kde pak setrvala devět let. V roce 1992 se vrátila do Divadla Na Zábradlí, kde působila tři roky, aby pak přešla do Divadla pod Palmovkou, kde zůstala do roku 2002. Poté hostovala v Divadle Na zábradlí a v Divadle v Dlouhé. Ve všech rolích zářila a opakovaně získávala prestižní Ceny Alfréda Radoka. Dnes hostuje v Divadle pod Palmovkou a Městských divadlech pražských.
Začala se věnovat rovněž pedagogické činnosti. Od roku 2006 působila jako pedagožka na Vyšší odborné škole herecké v Praze-Michli a od roku 2002 na Divadelní fakultě AMU, kde byla v roce 2005 jmenována docentkou.
Film a televize jí ani po roce 1989 příliš příležitostí neposkytly. Před filmovou kamerou stála naposledy v roce 2007 v roli babičky v komedii O rodičích a dětech. Televize si na vzpomněla naposledy v roce 2010, kdy se objevila v dramatu Kráska a netvor 1950. Svůj talent tak měla možnost rozvinout především na divadle.
Zdroje:
