Článek
Marie, které ale nikdo neřekl jinak než Májo, se narodila dne 17. srpna 1915 ve Vídni do rodiny revidenta pro železniční dopravu. Do Československa se rodina přestěhovala v roce 1919 a usídlila se v Novém Bydžově na Husově třídě čp. 1172. Otec dojížděl za prací na Ředitelství státních drah do Hradce Králové. Marie v Novém Bydžově vychodila obecnou školu, měšťanku a poté i dívčí a rodinnou školu. Vzdělávala se také v jazycích, hovořila plynně rovnou čtyřmi – německy, anglicky, italsky a francouzsky. Ráda jezdila na koni, lyžovala a hrála tenis.
Osudový inzerát
Po smrti svého otce se v roce 1937 přihlásila na inzerát, který zveřejnily Československé aerolinie. Hledaly palubní stevardy a přihlásit se mohly i dívky. Požadavky byly ale velmi přísné. Adeptky měly být ve věku dvaceti až dvaceti šesti let, měly měřit maximálně sto šedesát pět centimetrů a vážit do padesáti tří kilogramů. Tato kritéria Marie splňovala, navíc disponovala i vynikajícím zdravotním stavem, osobním šarmem a byla perfektně jazykově vybavená. Přijali ji na zkušební dobu, během níž měla nalétat padesát tisíc kilometrů. Měsíční plat tehdy představoval tisíc padesát korun a letové prémie činily deset haléřů za každý nalétaný kilometr.
Marie Stará
První let na Marii Starou čekal dne 2. července 1937 na lince z Ruzyně do Terstu a Benátek. Bylo to historicky poprvé, kdy na palubě Československých aerolinií stanula žena v roli letušky. Zpočátku to ale neměla lehké, piloti nestáli o to, aby na paluby letadel pronikal ženský personál. Marie byla podrobována zkoušce. Spolu s ní létali pozorovatelé, kteří sledovali, zda netrpí nevolností či strachem. Během jednoho z letů vlétlo letadlo do bouře a mezi cestujícími se strhla panika. Marie si však zachovala chladnou hlavu a dokázala navíc zklidnit hysterickou Italku a její děti. Tím přesvědčila své okolí, že na palubu patří.
Místo nebe odboj
Nebe se jí ale uzavřelo po německé okupaci v březnu 1939. To již za sebou měla nalétáno zhruba čtvrt milionu kilometrů. Novou práci našla na ministerstvu veřejných prací, kam nastoupila jako stenotypistka do oddělení, které se zabývalo přestavbou letišť a kasáren. Netrvalo dlouho a Marie se zapojila do odboje. Začala spolupracovat se skupinou bývalého pilota Radoslava Seluckého, který provozoval protiněmeckou špionáž ve prospěch Sovětského svazu. Marie se s ním znala z letů z předválečného období. Selucký uprchl z protektorátu do Polska a v září 1939 byl v oblasti východního Polska zajat Rudou armádou. Skončil v Moskvě, v únoru 1940 se ilegálně vrátil do vlasti, kde oslovil několik spolehlivých lidí, mezi nimiž byla i Marie. Ta díky svému pracovnímu zařazení měla přístup k mnoha informacím, plánům i fotografiím, které Seluckému předávala. Sledovala rovněž vysílání zahraničního rozhlasu a předávala informace z tohoto kanálu.
Velkým problémem Seluckého odbojové skupiny byla bohužel nedostatečná konspirace. Gestapo Marii poprvé zatklo 6. března 1941 a věznilo ji čtyři měsíce na Pankráci. Pro nedostatek důkazů ji ale muselo pustit. S postupným rozkrýváním odbojové činnosti však gestapo opět narazilo na její stopu a 28. dubna 1942 si pro ni přišlo znovu.
Z vězení rovnou k partyzánům
Byla uvězněna v Drážďanech, kde se připravoval proces proti letcům, který se nakonec odehrál v lednu až dubnu roku 1943. Marie Stará byla odsouzena spolu s pokladníkem Československých aerolinií Karlem Krtílkem na tři a půl roku do vězení. Ty strávila v ženské věznici v Lipsku-Kleinmeusdorfu, kde pracovala v přádelně v Lindenau. Když byl tento podnik v prosinci 1943 zasažen při náletu a zničen, přeřadili Marii do muniční továrny bratří Bremerů. V únoru 1944 byla přesunuta do Freibergu, kde pracovala v kožedělné dílně na šití sumek pro vojáky wehrmachtu. Po vypršení trestu byla převedena na práce v rámci totálního nasazení a definitivně propuštěna byla v lednu 1945. Vrátila se do Nového Bydžova a opět se postavila proti okupantům. Začala ukrývat uprchlé spojenecké vojáky a na jaře založila partyzánskou skupinu, která je známá pod jejím jménem.
Po osvobození se zapojila do činnosti bezpečnostních struktur, takzvané Komise pro vnitřní národní bezpečnost a Zemského odboru bezpečnosti II, z nichž se později zformovala komunistická StB. V té době Marie již ale jejich součástí nebyla. Od 1. května 1946 začala opět létat. Na nějakou dobu ovšem musela tuto práci přerušit, neboť došlo na vyšetřování některých excesů, jichž se na konci války dopustila její partyzánská jednotka. Posléze se k práci letušky opět vrátila.
Přišel ale únor 1948 a o Marii Starou se začala zajímat StB kvůli jejím kontaktům s lidmi z britského a amerického velvyslanectví. Marie na nic nečekala a společně se svou matkou opustila již květnu téhož roku Československo a usadila se v Římě. Seznámila se s belgickým námořním důstojníkem, Georgem Stainierem, za něhož se provdala. Následně se spolu s ním usadila v Bruselu. V tomto městě také dne 16. srpna 1997 zemřela.
Zdroje:
