Článek
Herec se „zmačkanou tváří“ Maurice Ronet, vlastním jménem Maurice Julien Marie Robinet, je považován za jednoho z nejlepších herců poválečné éry. Narodil se dne 13. dubna 1927 v Nice do herecké rodiny. Velmi brzy poznal slasti a strasti hereckého povolání, když své rodiče doprovázel na četných turné po Francii. Na divadelních prknech poprvé stanul po boku rodičů již v roce 1941.
Nechtěl být filmovým hercem
Přestože bylo jeho dětství v mnoha směrech obohacující, cítil se velmi osamělý a rozhodl se co nejdříve postavit na vlastní nohy. Začal navštěvovat kurzy herectví a posléze studovat pařížskou konzervatoř. Filmový debut si odbyl v roce 1949 ve snímku Rendez-vous de Juillet. Roli Rogera Moulina přijal jen proto, že mu ji scénárista a režisér Jacques Becker napsal přímo na tělo. Snímek měl obrovský úspěch. Roneta však svět filmu příliš nelákal. Po absolvování vojenské služby se v roce 1950 oženil s herečkou Marií Pacôme. Přestěhoval se do Moustiers-Sainte-Marie v Provence, kde se v ústraní věnoval malování, psaní, hře na klavír a varhany a tvorbě keramiky. Po nějaký čas se živil prodejem svých obrazů, některé byly dokonce vystaveny spolu s díly známého francouzského malíře, sochaře a průkopníka nových směrů Jeana Dubuffeta.
Občas se nechal přesvědčit a vzal malou úlohu ve filmu některého ze svých známých, uvažoval rovněž o tom, že by sám začal režírovat. Postupem času ale zjistil, že přece jenom to největší uspokojení mu přináší film a rozhodl se zaměřit na tuto profesi. V roce 1955 přijal hlavní roli ve filmu Gueule d'ange a o rok později ve filmu La Sorcière. Zahrál si v něm inženýra, který má ve Švédsku dohlížet na stavbu silnice. Při toulkách lesem potká mladou krásku v podání Mariny Vlady, kterou vesničané považují za čarodějnici. Ronet se do scénáře doslova zamiloval a film považoval za jeden z nejdůležitějších ve své kariéře. Snímek získal Stříbrného medvěda na Berlínském filmovém festivalu a sklidil velký úspěch po celé Evropě. Ve stejném roce u mladého herce došlo k životní změně. Rozvedl se s Marií Pacôme.
Zoufalý vrah ve výtahu a další vyděděnci
Hned následujícího roku na Roneta čekala jedna z nejznámějších rolí jeho kariéry. V kriminálním dramatu Výtah na popraviště si pod režijní taktovkou Louise Mallea zahrál Juliena Taverniera, bývalého důstojníka cizinecké legie, který se vrátil z Indočíny a stal se milencem manželky svého šéfa. Po dohodě s milenkou muže zabije. Zločin je dokonale připraven, v malém okamžiku se ovšem zvrtne a vrah zůstane uvězněný ve výtahu. Tato postava byla první Ronetovou tragickou rolí, jichž během své kariéry sehrál ještě bezpočet. Zoufalce, vrahy, oběti zločinu. „Jsem pravděpodobně na plátně nejčastěji zabitý francouzský herec,“ říkal s nadsázkou novinářům.
Film byl velice vřele přijat dobovou kritikou i publikem a v roce 1957 získal Cenu Louise Delluca. Ronetova kariéra nabrala na obrátkách a zájem o něj měli i zahraniční režiséři. Hodně cestoval, především do Itálie a Španělska. Po krátkém vztahu s herečkou Danielle Godet se jeho partnerkou stala krásná Anouk Aimée, se kterou randil v letech 1958 až 1960. Vztah to byl plný vášně. Ronet si ale užíval nejenom milostného života. Miloval také noční kluby, které navštěvoval s nespočetnými přáteli.
Delonův věčný rival
Nový milník v jeho kariéře nastal v roce 1960, kdy se po boku Alaina Delona a Marie Laforêt objevil ve snímku V plném slunci, natočeném podle knižní předlohy Talentovaný pan Ripley. Režisér René Clément jej obsadil do role bohatého arogantního Phillipa, který se stane obětí podvodníka Toma Ripleye v podání Alaina Delona. Oba herci se tehdy setkali poprvé, rozhodně však ne naposledy. Film ve Francii spatřilo téměř dva a půl milionu diváků.
V roce 1963 se Maurice Ronet představil ve své vrcholné roli, která jej opětovně spojila s režisérem Louisem Mallem. Ve filmu Bludička si zahrál alkoholika Alaina, který marně bojuje s depresemi a nakonec svůj život ukončuje sebevraždou. Film získal řadu ocenění. Mimo jiné cenu pro nejlepšího herce na filmovém festivalu v São Paulu nebo zvláštní cenu poroty na filmovém festivalu v Benátkách.
O rok později se úspěšný herec rozhodl posadit na režisérskou stoličku. Pod jeho vedením a podle jeho vlastního scénáře vznikl detektivní příběh z Barcelony Le Voleur de Tibidabo, ve kterém si zároveň zahrál i hlavní roli. Hlavní ženskou úlohu ztvárnila Anna Karina, která v době natáčení opustila režiséra Jeana-Luca Godarda a krátký čas žila s právě Ronetem.
Vražedný bazén
V roce 1966 byl Ronet doporučen jednomu z nejvýznamnějších představitelů francouzské nové vlny Claudu Chabrolovi. Natočil s ním v následující době čtyři vesměs úspěšné filmy. V prvním z nich s názvem Demarkační čára hrál aristokratického důstojníka zlomeného francouzskou porážkou za války. V roce 1966 se divákům stačil ještě přestavit jako kapitán Boisfeuras, nelítostný výsadkář bojující v Alžírsku, ve filmu amerického režiséra Marka Robsona Ztracená jednotka. Hereckými partnery mu byli Anthony Quinn a Alain Delon. Chabrol mu dal dvě další herecké příležitosti v následujícím roce. Jedná se o dramata Vražedné šampaňské a Korintská silnice. V roce 1969 pak spolu oba muži spolupracovali naposledy, a sice na snímku Nevěrná žena.
V létě tohoto roku se připojil k Alainu Delonovi a Romy Schneider v Derayově dramatu Bazén. Natáčelo se ve vile La Jonque nedaleko Saint Tropez. Ronetovi připadla role sebejistého svůdce Harryho. Bylo to jeho třetí filmové setkání s Delonem a bylo to také podruhé, co ho posledně jmenovaný zabil na plátně. Říkalo se o nich, že oba jsou zlí chlapci, jejichž krása fascinuje. Bazén měl úspěch, stal se čtvrtým nejpopulárnějším ve Francii toho roku a vidělo jej více než dva miliony diváků. Alain Delon později řekl, že poté, co oba jeho herečtí kolegové předčasně zemřeli, je pro něj sledování tohoto filmu příliš bolestivé.
Za varany na Komodo
V dalším desetiletí se Maurice Ronet začal více soustředit na režii. V únoru 1972 odjel do Indonésie, aby si splnil dávný sen a natočil obří varany z ostrova Komodo. Na ostrově strávil spolu se svým doprovodem patnáct dní, byl ubytován v chatrči a žil mezi rybáři. Pořídil úchvatné záběry těchto obřích ještěrů, které sestříhal do krátkometrážního filmu. K reportážím se vrátil i v následujícím roce. Zájem o dekolonizační války jej zavedl tentokráte do Mosambiku.
Nezanevřel ale ani na herectví. Střídal detektivky, dramatické filmy a televizní filmy. Dával šanci začínajícím režisérům. Objevoval se v hollywoodských i dalších zahraničních produkcích. Kritika jeho filmy té doby málokdy přijala příznivě. „Věřím, že je lepší točit, byť špatně, než netočit vůbec. Herec, který netočí, je trochu jako auto, které jede na neutrál,“ říkal tehdy o své účasti na těchto produkcích. V roce 1977 přijal nabídku Alaina Delona, aby s ním hrál v kriminálním filmu Smrt darebáka. Připadla mu role pokřiveného poslance Dubaye, který je na počátku filmu zavražděn a následně pomstěn svým přítelem v Delonově podání. Ve filmu byly použity společné fotografie obou herců z dřívějších natáčení. Snímek se stal největším Ronetovým hereckým úspěchem desetiletí.
Otcem na poslední chvíli
Následně se opět obrátil k režii. Na srdci mu dlouho ležel projekt adaptace povídky Hermana Melvilla, jehož postava úředníka Bartlebyho se stala symbolem odříkání a pasivního odporu. Po neúspěšném oslovení několika producentů se Ronetovi konečně podařilo přesvědčit Marcela Julliana, který s financováním souhlasil. Bartleby byl natočen v Paříži za pouhých dvacet tři dní a s velmi omezeným rozpočtem, přesto jej kritici přijali s nadšením, získal cenu na televizním festivalu v Monte-Carlu a dodnes je považován za mistrovské dílo.
V roce 1977 se Maurice Ronet po několika letech společného života rozešel s Betty Desouches a nastěhoval se k Joséphine Chaplin, dceři Charlieho Chaplina a Oony O'Neill. O svých vztazích se ženami říkal: Jsem spíše věrný, řekněme věrný, několika ženám.“ V roce 1970 také v jednom z rozhovorů přiznal, že lituje toho, že nemá děti. „Když jsem byl mladý, nechtěl jsem to, protože jsem měl život před sebou. A teď, když už nejsem mladý, si myslím, že už je pozdě,“ připustil tehdy s tím, že lidé by měli mít děti před třicítkou. Pokud by ale jednoho dne čistě teoreticky našel matku svých dětí, nakonec by děti asi přece jenom měl. A onu matku našel právě v Joséphine. Bylo ale již skutečně pozdě. V roce 1980 se páru narodil syn Julien. Několik týdnů před porodem byla Maurici Ronetovi po pádu na motorce diagnostikována rakovina plic. Přesto i nadále hrál a také se pokoušel natočit film o rakouském porodníkovi Ignaci Semmelweisovi. To se mu již bohužel nepodařilo. Zemřel 14. března 1983, měsíc před svými padesátými šestými narozeninami.
Zdroje:
https://francouzskyfilm.cz/maurice-ronet/
https://maurice-ronet.narod.ru/index/0-19
https://www.csfd.cz/film/32491-bazen/prehled/