Článek
Michael Hofbauer se narodil dne 6. ledna 1964 v Praze. Když navštěvoval pátou třídu, vybral si jej přímo ve škole asistent režie Zdeněk Zelenka, který hledal vhodné představitele do filmu Páni kluci. „Hele, ty máš pěkně blbej ksicht, ty by ses nám hodil, pojď se mnou na chodbu,“ vytáhl ho tenkrát z hodiny.
Kladné hrdiny hrát neuměl
Michael se na jeho popud zúčastnil konkurzu a bez problémů prošel. Současně s Pány kluky navíc získal i roli ve snímku Profesoři za školou, kde se setkal s herci, jako byla Dana Medřická nebo Karel Höger. Od té chvíle byl doslova na roztrhání. Režiséři si jej oblíbili pro jeho spontánní povahu a klukovský temperament, ale také pro jeho nápadné ryšavé vlasy. Pro role rošťáků byl jako stvořený. „Například vedle Dity Kaplanové ve filmu Čekání na déšť jsem hrál kluka, co po každém stříká vodou z hadice, v seriálu Tajemství proutěného košíku jsem hrál taky takového capoucha Pepana,“ vzpomínal Michael, který zároveň dodal „…já jsem hrál jen jedinkrát kladnou roli, ve filmu Neříkej mi majore, a dopadlo to strašně. Klaďáci mi prostě nejdou.“
Také jeho nejslavnější role byla záporná. Stal se jí vůdce dětské party Osvald Richter z populárních dětských filmů Lucie, postrach ulice a …a zase ta Lucie. Michael za ztvárnění Osvalda získal Zlatého dudka za nejlepší chlapecký herecký výkon na přehlídce filmů pro děti v Ostrově nad Ohří. Zahrál si i v mnoha dalších snímcích. Ve filmech Poplach v oblacích a Od zítřka nečaruji se proměnil v Otíka Málka, v seriálu My všichni školou povinní již téměř jako osmnáctiletý ztvárnil postavu osmáka Tondy.
K umění si cestu znovu našel
V té době se učil prodavačem. Stalo se mu totiž to, co celé řadě dalších dětských herců. Na konzervatoř ho nevzali. „Zkoušel jsem se ve druháku v učení dostat na konzervatoř, ale neudělal jsem zkoušky, protože jsem línej a připravil jsem se ledabyle,“ přiznal sebekriticky. Znovu se o studium již nepokusil. Po povinné vojenské prezenční službě pracoval na mnoha místech, mimo jiné jako uklízeč v metru, hrál s bigbeatovou kapelou, občas točil nějaké epizodní role. V jednadvaceti letech se oženil a stal se otcem dcery Báry a syna Michala. V roce 1989 se uvolnilo místo osvětlovače v Divadle na Vinohradech, Michael jej přijal a později, a sice v letech 1999 až 2006 tu hrál i malé a epizodní role. Filmaři na něj nikdy zcela nezapomněli. Diváci si jej tak mohli připomenout například ve filmech Želary, Smrt pedofila, Město bez dechu, Normal nebo Ve stínu. Nejvíce se ale do paměti zapsal postavou hospodského štamgasta Rockyho v seriálu Ulice.
Věnoval se také dabingu, nějaký čas se pokoušel podnikat a ke konci života se věnoval stříhání amatérských videí a filmů. Ten u Michaela Hofbauera nastal nečekaně brzo. V červnu roku 2006 prodělal operaci zhoubného nádoru na krku. Bylo mu jednačtyřicet let. „Byli jsme na divadelní chalupě v Jizerských horách, když rodiče a manželka povídají, že mi něco roste na krku pod bradou. Odjel jsem do Prahy na představení a zašel jsem si tam i na pohotovost. Tam mi řekli, že to nic není a předepsali mi antibiotika,“ vzpomínal Michael na propuknutí vážné nemoci. Pomoc hledal i u dalších lékařů, všichni ho ale odbyli. „Nakonec jsem se dostal k doktoru Tomáškovi, který pracoval na Bulovce na plastické chirurgii. Nikdo z lékařů před tím nechtěl tyto partie operovat. Operace nakonec trvala čtyři a půl hodiny a až po ní se zjistilo, že šlo o zhoubný nádor. Ty byly dva, každý několik desítek centimetrů velký,“ popisoval Michael. Poté, co následně podstoupil i sérii ozařování a chemoterapie, si myslel, že už je z nejhoršího venku.
Nemoc se nehodlala vzdát
Bohužel, po čase se situace opakovala. „Ve stejných místech vyrostl další nádor. Opět se ukázalo, že je zhoubný,“ líčil herec. Podstoupil další operaci, ozařování a chemoterapii. „Kvůli ozařování jsem přišel o slinné žlázy a časem proto ztratím všechny zuby,“ svěřil se tehdy novinářům. Kvůli zničeným slinným žlázám se prakticky nemohl normálně najíst. Špatně polikal, stal se tak odkázaným na polívky a kaše. Navíc jej trápila i těžká osteoporóza, která byla dalším následkem nemoci. Skončil v plném invalidním důchodu a z Prahy se byl nucen odstěhovat na Dobříš.
„Čtyřicet pět let jsem byl Pražák ze Žižkova, ale z ekonomických důvodů, kdy se nájmy neúměrně zvedly, jsme se museli přestěhovat na Dobříš. Rodiče manželky tam mají baráček, který jsme trochu přestavěli a teď tam bydlíme. Tím se náklady trochu snížily,“ svěřoval se herec. Do posledních chvil ale doufal a nevzdával se. Pokračoval v natáčení Ulice, jak mu to jen zbytky sil dovolovaly. Stejně tak se nevzdával ani své druhé velké lásky, a to bylo vaření. O jeho boji s nemocí byl natočen dokument z cyklu 13. komnata. „Smrti se nebojím, jednou to přijít musí. Ale mám strach z bolesti, z krutého umírání. Je to hrozná nejistota. Bude to zítra? Za rok? Za pět let? Přál bych si umřít jako pan Hlinomaz. Ten odjel do bývalé Jugoslávie, zaplaval si, dal si doutník na pláži na lehátku a zemřel. To je přece nádherná smrt,“ zmiňoval tehdy Hofbauer. Nakonec dlouhé nemoci podlehl dne 10. ledna 2013 v Praze, pouhé čtyři dny po svých devětačtyřicátých narozeninách.
