Článek
Na svět přišel v Praze dne 8. října 1894 do česko-německé rodiny. Jeho otec pracoval jako vyšší úředník ve Škodových závodech a moc si přál, aby synek vykročil v jeho šlépějích. Bedřich byl po matce Němec, a tak není divu, že v dobách rakousko-uherského mocnářství navštěvoval školy německé, nejprve v Praze, po maturitě pak v Berlíně.
Za vše mohl rodinný známý
Úředníkem se ale nakonec nestal. Z nastolené dráhy jej vychýlil rodinný přítel, herec a režisér Alois Sedláček, který měl o sedm let starší dceru, první českou filmovou hvězdu Andulu Sedláčkovou. Díky tomuto muži se pro herectví nadchl i Bedřich. Definitivně se pro toto povolání rozhodl ale až během svých berlínských studií. Štěstí nejprve zkusil u německých divadel, prošel scénami v Podmoklech, Vratislavi, Brunšviku a Berlíně. V roce 1922 se vrátil do Prahy, první angažmá získal v Divadle Komedia, z něhož přešel v roce 1925 do Švandova divadla na Smíchově. Později se stal členem souboru Vinohradského divadla, kde se postupem času vypracoval v jednu z nejvýraznějších tváří souboru.
Filmaři si jej povšimli poměrně záhy. Již v roce 1924 ztvárnil malou roličku přítele hlavního hrdiny v podání Karla Lamače v crazy komedii Chyťte ho! Silnou stránkou Bedřicha Veverky však bylo mluvené slovo a film té doby byl stále ještě němý. Herec se tak nemohl naplno projevit a práce jej nezaujala. Další nabídku z toho důvodu již odmítl. Před kameru se znovu vrátil až v éře zvukového filmu. V roce 1933 se stal hrabětem Ostrovínem v Lamačově milostné romanci Jindra, hraběnka Ostrovínová. Režiséři jej od té chvíle začali vyhledávat. Stal se žádaným představitelem často vedlejších, pokaždé však nepřehlédnutelných postav. Hrál ve filmech kvalitních i v pěkné řádce těch průměrných a okrajových. Připomenout lze komedii Mazlíček, kde se v roce 1934 objevil v roli opilého hosta, nebo Švadlenku, v níž si pro změnu zahrál sekretáře Alfonse. Nejvýznamnějším rokem jeho filmové kariéry se stal rok 1937. Zahrál si tehdy rovnou ve dvanácti filmech. Doktorem Leinerem byl v melodramatu Lízin let do nebe, doktorem Mikulou v Panenství, Davidem Brokem v Poslíčkovi lásky, statkářským synkem Felixem Žlůvou v Jarčinu profesorovi, doktorem Řípou v Lidech na kře, Emanem Páleným v Advokátce Věře, doktorem Záhorou v Krbu bez ohně, Janem Skochem, ředitelem obchodního domu, v Děvčeti za výkladem, Tobbym Hopkinsem v Ze všech jediná, ředitelem železáren Antonínem Hodašem v Ženě na rozcestí, Dolanem, ředitelem rozhlasu, ve Výdělečných ženách, Oldřichem Hanušem v Klatovských dragounech. V posledně jmenovaném snímku vytvořil rozhádaný novomanželský pár s Trudou Grosslichtovou. Zopakovali si tak role, které si již vyzkoušeli v roce 1934 ve filmu Rozpustilá noc. Tehdy se ovšem jejich novomanželé jmenovali Bromanovi.
Německé filmy mu zničily kariéru
Z pozdějších let si jistě Bedřicha Veverku mnozí vybaví jako Fredova přítele Petra v komedii Kristian nebo jako doktora Pacovského v Dívce v modrém. Až do roku 1940 si zahrál v téměř čtyřiceti titulech, po tomto datu kvůli narůstajícímu německému vlivu na českou kinematografii raději svoji účast na filmování výrazně utlumil. Skutečnost, že vládne brilantní němčinou, však utajit nemohl, a tak se mu několik nabídek německých produkcí přece jenom nepodařilo odmítnout. Hrál v nich pod pseudonymem Friedrich Waldorf a dokonale se tím zkompromitoval. Po osvobození byl vyšetřován, žádná kolaborace s nacisty mu sice nebyla prokázána, přesto musel na několik let zmizet z filmového plátna i jeviště. Do divadla se mohl opět vrátit až v roce 1949. Zprvu působil v pražské Alhambře a hostoval v Městském divadle ve Slaném, záhy se ale stal členem souboru Divadla S. K. Neumanna, tedy dnešního Divadla pod Palmovkou. Odsud v roce 1957 přešel do souboru divadla ABC. Na filmová plátna jej vrátil režisér Václav Krška, který ho v roce 1951 obsadil jako hraběte Hardörfera, člena Společnosti přátel umění, v životopisném filmu Mikoláš Aleš. Hned v následujícím roce mu svěřil úlohu majora Strähleho v dalším životopisném filmu Mladá léta, tentokrát o spisovateli Aloisi Jiráskovi, a konečně v roce 1953 i postavu jednoho z abiturientů v romanci Měsíc na řekou. Tehdy ale někdejší filmové hvězdě Bedřichu Veverkovi mnoho času již nezbývalo. Zahrál si ještě v několika dalších snímcích jiných režisérů a v roce 1958 se rolí vrchního číšníka v dramatu Jiřího Sequense Útěk ze stínu se světem filmu definitivně rozloučil. Zemřel 20. března 1960 v Praze ve věku šedesáti pěti let. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
Zdroje:
