Článek
Sympatická blondýnka s jemným smyslem pro humor byla ve filmu nepřehlédnutelná. Českým filmovým divákům je patrně nejvíce známá z komedií Velký blondýn s černou botou a Návrat velkého blondýna nebo z dramatu Není kouře bez ohně. Na svém kontě má ale asi třicet filmů a zanechala za sebou i jiná než filmová díla.
Neměla co jíst a venčila psy
Narodila se dne 15. května 1938 v přístavním městě Toulonu do rodiny, která již zahrnovala dva chlapce. Její matka ve městě provozovala hokynářství a otec byl zahradníkem. Teprve v roce 2007 Mireille zjistila, že nebyl jejím skutečným otcem. O svém životě měla velmi brzy jasno. Chtěla se stát herečkou. Ve svém rodišti proto nastoupila na konzervatoř. Bakalářské studium absolvovala s vynikajícími výsledky a v roce 1959 odjela naplnit své ambice do Paříže. Přihlásila se do divadelního kurzu a našla si podnájem v maličkém bytě na proslulém Montmartru. Později často vzpomínala na to, jak ráda sedávala v blízkosti náměstíčka u Sacré Couer v rozkvetlé zahradě vinárny a nechala se unášet okouzlující kulisou avantgardních pařížských malířů. Počátky v Paříži ale měla krušné, bohatým lidem venčila pejsky, čas od času hlídala i malé děti. Někdy se stalo, že neměla ani možnost pořádně se najíst, jak na tom byla špatně s penězi.

Mireille Darc
Nakonec se ale začala věnovat modelingu a vše se v dobré obrátilo. Navštěvovala hereckou výuku u Maurice Escanda a zároveň zvládla absolvovat baletní školu. Zde ji jednoho dne spatřil krajan z Toulonu, slavný francouzský šansoniér, skladatel a herec Gilbert Bécaud. Zprostředkoval jí kontakt se ženou, která jí sehnala záskok v divadle Gramont. Netrvalo dlouho a získala i první nabídky od filmařů. Zprvu se však jednalo o epizodní roličky. První trošičku významnější roli jí v roce 1960 poskytl režisér Cloude Barma v televizním snímku Velký arkýř. Ještě v témže roce si zahrála i ve filmu věhlasného Rogera Vadima Otěže na krku. Ocitla se tak po boku jedné z největších hvězd, herečky Brigitte Bardot. Stejně jako Bardot byla i Mireille původně tmavovláska a stejně jako Bardot změnila barvu vlasů. V době natáčení si své kadeře odbarvila na blond. Od toho momentu byla plavá hříva jejím poznávacím znamením.
Delon za ní jel osobně do Říma
Jak už to u podobné profese bývá, jedno setkání se ukáže jako důležitější než všechna ostatní. Hereččiným Pygmalionem se stal filmař Georges Lautner, který ji režíroval ve třinácti filmech a vytvořil z ní hvězdu. Hlavní role ve filmu Galia z roku 1965 ji rázem vyšvihla k výšinám francouzské filmové elity. Od té chvíle již šla z filmu do filmu a jejími partnery se pravidelně stávali ti nejlepší herci své doby – Jean Gabin, Luis Funės, Lino Ventura a další.

Mireille Darc v roce 1968
Nabídka od intelektuálního režiséra Jeana-Luca Godarda na hlavní roli Corinne ve filmu Week-End se ukázala stěžejní pro její další kariéru. Ta se následně ocitla na vrcholu díky kriminálnímu snímku Jeff z roku 1968. Tento film se stal zlomovým i v jejím osobním životě. Právě v onom roce 1968 ji jednoho dne spatřil Alain Delon a okamžitě jej zaujala. Pobývala zrovna v Římě, když ji zastihl hercův telegram, v němž jí nabídl „roli jejího života“. Mireille se ale do tenat nenechala hned chytit, jako ty všechny ostatní. Ukázala svůj charakter a silnou osobnost. Největšímu krasavci francouzské kinematografie střízlivě odpověděla: „A proč mi o tom nepřijdete říct sám a nepřinesete mi scénář? Pokud je mi známo, není vám zakázán pobyt ve Věčném městě!“ Odpověď Delona překvapila, požadavkům vyhověl a do Říma přijel. „Strávili jsme spolu večer. Je fascinující. Ale zároveň až příliš fascinující, příliš krásný, příliš silný, příliš všechno. Je trochu děsivý…“, svěřila se později Mireille Darc. Po tomto setkání se herci již neodloučili a trávili dny a noci na telefonu, když právě nebyli spolu.

Alain Delon
Naučila se nežárlit
Vztah však hned od počátku nebyl bez mráčku. Delon se stýkal zároveň i s herečkou Maddly Bamy. Bláznivě zamilovaná Mireille nevěry tolerovala a myslela pouze na to, jak s Delonem vybudovat budoucnost. „Život s Alainem mě vyléčil ze žárlivosti. Alain mě naučil, že ti nic nepatří, že člověk ti nepatří. Dokud jsme spolu žili, dokud jsem s ním spala každou noc, dokud jsem s ním stavěla, co jsem mu mohla vyčítat?,“ konstatovala po létech.

Mireille Darc
Profesně se jí v této době více než dařilo. Věnovala se i divadlu, zpěvu, začala se prosazovat psaním scénářů a literárních povídek. Stranou jejího zájmu nezůstaly ani obchodní aktivity v oblasti reklamy, kde dosáhla úspěchu v prodeji kosmetiky. Často se objevovala po partnerově boku ve filmu. Bylo tomu tak například v kriminálním dramatu Borsalino. Jako ryba ve vodě se začala cítit v komediálních rolích. V roce 1972 se objevila v bláznivém snímku Velký blondýn s černou botou a o dva roky později i v jeho pokračování s názvem Návrat velkého blondýna. Pierra Richarda, svého filmového partnera, si po celý zbytek života velmi považovala. Filmovým kritikům dokázala, že má talent i na složité psychologické role. Plně to předvedla ve filmu Není kouře bez ohně.
Bazén způsobil rozruch na maloměstě
S Alainem Delonem prožívala nejhezčí období svého života. V roce 1970 si společně pronajali přízemí nádherného soukromého sídla Boisgelin v Aix-en-Provence. „Toto město jsme objevili díky Georgesi Beaumeovi, Alainovu agentovi a příteli, který zde žije,“ uvedla v jednom z rozhovorů Mireille. Hvězdný pár kouzlu tohoto místa, které vlastnil markýz de Boisgelin, okamžitě propadl. Přízemní rezidence měla něco málo přes tři sta metrů čtverečních. V zadním traktu nechal Alain vybudovat malé dveře, které se otevíraly přímo do Rue Frédéric Mistral. To mu umožnilo diskrétně chodit do Café des Deux Garçons. Velký rozruch v městečku způsobila výstavba bazénu, který slavný herec nechal vybudovat ve stylu Ludvíka XV., u něj se nepovalovala Romy Schneider, Delonova bývalá partnerka, tak jako tomu bylo ve filmu Bazén, ale Mireille. Herečka tam ráda trávila čas a často byla jen tak, jak ji pánbůh stvořil. „Pohled na Mireille Darc nahou u bazénu urážel dobré mravy,“ konstatoval ještě po létech její někdejší soused Pierre.

Boisgelin
V roce 1971 zakoupil herec panství v Douchy, obklopené parkem o rozloze padesáti dvou hektarů. Mireille mu pomáhala sídlo proměnit v oázu klidu daleko od šílenství hvězdného života. Pak ale přišly hereččiny temné roky. V roce 1980 musela podstoupit operaci srdeční chlopně, jejíž nedomykavostí od narození trpěla. Vše proběhlo bez komplikací a herečka se mohla vrátit k práci. Temný osud ale zasáhl podruhé. Mireille se vracela z obchodní cesty v Itálii a v plné jízdě narazila ve svém Mercedesu do kamionu, který vybočil nečekaně do její dráhy. Měsíc ležela v nemocnici v bolestech s těžkými zlomeninami. Nepřízni osudu se ovšem postavila čelem, uzdravila se a vrátila se zpět do života. Po propuštění do domácí rekonvalescence našla zálibu ve fotografování. Svá díla začala publikovat v různých časopisech a také vydávat knižně.
Delonovi nemohla dát dítě
Rok 1983 se stal dalším černým v jejím životě. Opustil ji její životní partner Alain Delon. Po operaci chlopně mu řekla, že mu nikdy nebude moci dát dítě a on ji opustil kvůli Anne Parillaud. Rozchod proběhl „bez křiku a rozbitého nádobí“, jak řekla herečka. Oba si zůstali velmi blízcí a neměli problém postavit se vedle sebe na jeviště nebo před kameru. K vidění jsou tak například v kriminálním seriálu Frak Riva. Při jednom společném projektu v roce 2005 se Delona Mireille zeptala: „Chtěla bych vědět, jestli jsi si uvědomil utrpení, které jsem prožívala, když jsi mě opustil?“ On jí na prý odpověděl: „Nejenže jsem si to uvědomil. Ale stále si to uvědomuji a stále nesu tu tíhu. To máš tak, když opustíš člověka, jako jsi ty, nikdy se přes to nepřeneseš. Zejména z toho důvodu, proč jsme se rozešli.“ Jindy herec v jednom z rozhovorů přiznal novináři: „Ona je bezpochyby mezi všemi ženami, které jsem miloval, tou, která mě zná nejlépe. Zůstává svým způsobem ženou mého života, protože naše pouta, naše spoluvina, jsou nerozbitné. Tolik jsme toho spolu zažili!“

Mireille Darc
Po rozchodu s Delonem se hereččiným novým přítelem stal novinář a spisovatel Pierre Barret, který však na konci osmdesátých let tragicky zahynul. Mireille se v tuto dobu obrátila k režii. Natočila psychologické drama La Barbare, kde byla zároveň i autorkou scénáře. Věnovala se také reportážím s lékařsko-sociální tématikou. V roce 1996 se seznámila s architektem Pascalem Desprezem, za kterého se v roce 2002 provdala. V roce 2006 byla oceněna Řádem Čestné legie za přínos pro francouzskou kulturu.
Zapomněla na rozchod
V roce 2016 postihlo Mireille Darc krvácení do mozku. Tehdy jí Alain Delon znovu zlomil srdce. Jakmile se dozvěděl, že je v nemocnici, ani na minutu nezaváhal a přijel ji navštívit. Když přišel k jejímu lůžku, ukázalo se, že herečka trpí ztrátou paměti. Jakmile jej spatřila, zeptala se ho: „Jsme ještě spolu?“ A on jí s jemností a něhou odpověděl: „Ne“ a odešel. Byla zničená.
Od té chvíle se její život změnil v jedno velké utrpení. V následujícím roce se krvácení do mozku opakovalo, postihlo ji i srdeční selhání. Svůj čas dělila mezi krátké pobyty doma a v nemocniční prostředí.

S Delonem v roce 2014
Byly to dlouhé těžké měsíce pro ni i její okolí. Její kamarád Antoin Westermann, šéfkuchař restaurace Drouant, řekl rozhovoru pro deník Le Figaro: „Rok hodně trpěla. Podstoupila několik operací během jednoho roku a vydržela bolest, kterou by vydržel jen málokdo. V posledních letech se neustále pohybovala mezi nemocnicí a domovem. Divil jsem se, jak dokázala být tak silná.“ Smrt se pro ni nakonec stala vysvobozením. Velká francouzská herečka Mireille Darc opustila tento svět v noci z neděle na pondělí 28. srpna 2017. Až do poslední chvíle se mohla spolehnout na podporu svých přátel, mezi nimiž byl její partner Pascal, ale také Alain a Anthony Delonové.
Je pohřbená na Montparnassu. Hřbitov Montparnasse se nachází ve 14. pařížském obvodu. Původně se jmenoval Jižní hřbitov. Vznikl v roce 1824 u příležitosti založení sítě pařížských hřbitovů mimo bývalé hranice hlavního města.
Alain Delon v roce 2022 napsal: „Mimi, kdybych měl nakreslit tvar našeho vesmíru, dal bych mu tvar srdce. Kdybych měl vytesat ženu, byla bys to ty… Tvá láska je mým ztraceným rájem…“
Zdroje: