Hlavní obsah
Umění a zábava

Mrtvý princ: Netradiční pohádka s Petrem Štěpánkem byla spíš filmem pro dospělé, je ale krásná

Foto: Svobodat/Wikimedia Commons/CC BY-SA 3.0

Natáčelo se na Křivoklátu

Stará černobílá pohádka Mrtvý princ není tradiční pohádkou, příběh je spíše smutný a nekončí úplným vítězstvím dobra, konec je navíc otevřený. Přesto patří k těm nejzajímavějším, které kdy u nás vznikly.

Článek

V roce 1971 natočila Československá televize celou řadu krásných televizních filmů a pohádek, které zařadila do vysílání ve vánočním období a na počátku nového roku. Patřily mezi ně Princ a Chuďas, Vodník z Kaňky, O Pomněnce, Růže a prsten, Mlýn U Pěti čertů nebo Zločin na Zlenicích hradě. Dne 9. ledna 1972 měla premiéru pohádka Mrtvý princ. Natočila ji zkušená režisérka Vlasta Janečková, která v té době měla za sebou již taková televizní díla, jako byla černobílá Popelka s Evou Hruškovou a Jiřím Štědroněm v hlavních rolích. Ostatně stála i za polovinou výše zmíněných filmů. O scénář k pohádce se postarali pro změnu Jan Valášek a Helena Slavíčková.

Pohádka se prolíná se současností

Příběh vychází z orientálních motivů a vypravuje o princi, jehož život je zaklet v náhrdelníku, ukrytém v útrobách ryby. Je plný napětí, úkladů a osudových předpovědí. Prolínají se tu dvě časové roviny, současnost se středověkem. Film začíná běsnící bouří, ve které dva mladí lidé, Mirka a Honza, hledají úkryt. Nakonec se jim podaří najít útočiště na zámku. Starý zámecký kastelán jim vypravuje starodávnou historii o princi Janovi a princezně Miroslavě a záhy se všichni tři stávají součástí příběhu v němž se ponurá legenda prolíná s realitou. Z úst kastelána se dozvídáme o tom, jak se královští manželé dočkali po letech marných tužeb konečně syna. Královna ale skrývá tajemství, život syna bude šťastný jen do té doby, dokud bude žít stará ryba, která má v břiše skříňku s náhrdelníkem. Pokud jej někdo začne nosit, princ zemře. O tajemství se dozví zlá sestřenka, první dvorní dáma, která touží po moci. Rybu nechá ulovit a šperk začne nosit.

Foto: David Sedlecký/Wikimedia Commons/Public Domain

Kastelána a Ondřeje si zahrál Ladislav Pešek

Princ umírá, král jej ale nenechá uložit do krypty, jeho tělo je vystaveno v kapli a starý věrný sluha Ondřej má povinnost každý večer do kaple donést jídlo a pití, tak jakoby princ jenom spal. Ondřej záhy zjistí, že princ je mrtvý jen přes den, v noci ožívá. V tu dobu sestřenka odkládá náhrdelník na noční stolek. Ondřejovi se nakonec podaří odhalit příčinu princova stavu a za pomoci princezny Miroslavy, která přichází z daleké země a v noci se seznámí s princem, se mu podaří první dvorní dámě náhrdelník zcizit a vrátit jej do jezera. Královna je v té době již po smrti a novou ženou krále se stane právě zlá sestřenka. Jan a Miroslava záhadně mizí v bouři. Zůstává tak řada otázek, přesunuli se snad Jan a Miroslava v čase, aniž by si to pamatovali, nebo jsou Honza a Mirka jejich reinkarnací. A je kastelán duchem nebo převtělením Ondřeje?

Plejáda skvělých herců a krásná hudba

Pohádka má vynikající herecké obsazení, v dvojroli kastelána a Ondřeje se představil Ladislav Pešek, mladou dvojici z dvou různých dob si zahráli Petr Štěpánek a krásná Jana Preissová. Královnu ztvárnila Jana Dítětová, tajemného mnicha Radovan Lukavský, krále Vladimír Ráž a zlou a intrikánskou první dámu Alena Vránová. Poslední jmenovaní byli v té době stále ještě manžely, rozvedli se o rok později a pohádka je tak patrně jednou z posledních vzájemných spoluprací těchto dvou populárních herců. V malé roli dvorní Lazebnice se v pohádce po delší době objevila také Stella Májová, komornou si zahrála Jana Drbohlavová a doktora Fabricia Eduard Dubský.

Foto: Národní divadlo /Wikimedia Commons/CC BY-SA 4.0

V roli krále se představil Vladimír Ráž

O nadstandardní hudební doprovod se postaral Zdeněk Marat. V pohádce zazní i několik písniček s poetickými texty, jejichž autorem je Pavel Kopta.

Pohádka se nenatáčela ve studiu, jak bývalo u podobného typu inscenací v té době zvykem, odehrávala se v kulisách hradu Křivoklátu. Další zvláštností je, že byla natočena v Krátkém filmu Praha, nikoliv na Barrandově, kde Československá televize točila nejčastěji.

Jedná se o jednu z našich nejhezčích pohádek, bohužel je černobílá, navíc použitý materiál nebyl příliš kvalitní, což je jedním z důvodů toho, že není příliš často reprízována.

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz