Článek
Hannjo Hasse ztělesňoval představu ukázkového německého Árijce, uměl navíc obstojně česky, není tak divu, že v československém filmu na dlouhou dobu získal monopol na všechny nacisty, gestapáky a ostatní německy mluvící záporáky. Teprve o řadu let později tato role připadla Otovi Ševčíkovi. Českému divákovi asi nejvíce utkvěla hercova tvář z filmu Vyšší princip. Nebyl to ale jediný a dokonce ani první náš film, ve kterém se objevil.
Za války padl do zajetí
Hannjo Hasse se narodil 31. srpna 1921 v německém Bonnu. Chtěl se odmala stát hercem. Chvíli pracoval jako asistent v kanceláři, ale již v roce 1938 začal studovat herectví v Berlíně. Studia bohužel nemohl dokončit, neboť vypukla válka. Nejprve byl v roce 1941 pracovně nasazen, poté musel narukovat do wehrmachtu. Před koncem 2. světové války padl do zajetí a na svobodu byl propuštěn až po jejím ukončení. Odešel do Výmaru, kde strávil šest měsíců, aby dokončil svá herecká studia. Debutoval na jevišti v divadle Nordhausen, kde se podílel rovněž na dramaturgii. Později působil také v divadlech v Eislebenu, Burgu a Schwerinu. V roce 1954 se usadil v Divadle Hanse Otta v Postupimi, kde působil v rámci stálého souboru až do roku 1962. Odtud odešel do Berlína, do divadla Volksbühne, a na závěr své kariéry se přesunul do hereckého souboru Deutsches Theater.
Deutsches Theater 1962
Na divadelních prknech hrál širokou škálu vedlejších postav. Brzy si jej všimli ale také filmaři. Na stříbrném plátně se poprvé objevil v roce 1951, kdy si zahrál menší roli ve filmu Der Untertan, podle předlohy Heinricha Manna. Od konce padesátých let se zaměřoval především na film a televizní tvorbu a stal se členem hereckého souboru DEFA. Ačkoliv jeho dřívější divadelní role byly většinou komické povahy, ve filmu ztvárňoval především záporné postavy. Ve východoněmeckých produkcích byl skutečně tím nejčastějším představitelem filmových padouchů. Ráda po něm sáhla ale i sovětská, československá či jugoslávská kinematografie. Běžně ztvárňoval chamtivé bílé kolonizátory ve východoněmeckých westernech, především pak ale různé odporné představitele nacistického režimu.
Z výchovných důvodů Heydrichem i Eichmannem
Již v roce 1958 jej český režisér Vladimír Čech obsadil do dramatu Černý prapor, který se odehrává za války v Indočíně. Hlavní úloha Václava Malého, Čecha působícího ve francouzské cizinecké legii, připadla na Jaroslava Mareše. Hannjo Hasse se ujal role poručíka Wolfa. V roce 1960 pak přišla Hasseho nejslavnější role v českém filmu. V Krejčíkově mimořádně zdařilém Vyšším principu si zahrál vrchního komisaře gestapa Worlitzeka. Kdo by si nevzpomněl na jeho větu „Die Sache ist erledigt.“? Režisér Krejčík si na Hasseho vzpomněl i o dva roky později, kdy jej obsadil do svého filmu Polnočná omša, který je zasazen do doby Slovenského štátu. Herec se tentokráte převtělil do německého velitele města majora Breckera. Opětovně se tehdy při práci nesetkal jenom s Krejčíkem, ale rovněž s Ivanem Mistríkem, coby mladým slovenským partyzánem Ďurko Kubišem.
Znovu se pak v českém filmu objevil v roce 1966 v kriminálce Antonína Kachlíka Smrt za oponou. Ve stejném roce si ještě v Německu stačil střihnout Adolfa Eichmanna ve filmu Lebende Ware. A pak již přišla další výrazná role, a sice Heydricha ve Vávrově Sokolovu, natočeném roku 1974 v československo-sovětské koprodukci. Sám herec se v roce 1966 na dotaz novináře vyjádřil, že tyto své úlohy považuje za výchovné, aby „ukázal plnou hrůzu fašismu“ mladším divákům.
Hrob na berlínském hřbitově Stahnsdorf
Dne 7. května 1971 byla Hassemu za jeho herecké výkony udělena Umělecká cena Německé demokratické republiky. Herec zemřel v poměrně mladém věku dne 5. února 1983.
Zdroje:
