Článek
Budoucí herečka přišla na svět v Praze dne 14. října 1920. Její otec byl československý důstojník a někdejší legionář a vojenský stavitel v ruském Vladivostoku. Matka byla Ruska, kterou si z války přivezl. Když byly malé Nině čtyři roky, rodinu opustila, vrátila se zpět do vlasti a na dálku se rozvedla. Dívka tak vyrůstala jen s otcem. Byl to přísný muž, ale měl pro svou jedinou dceru slabost. Dopřál jí to nejlepší vzdělání v internátních školách a podporoval i její umělecké snahy.
Věrná byla Vinohradskému
V mládí se Nina věnovala hudbě, nakonec ale zvítězila láska k divadlu. Profesní přípravu absolvovala na dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze u profesorů Jiřího Plachého, Anny Iblové, Aleše Podhorského a Františka Salzera. Po absolutoriu v roce 1943 zamířila nejprve do oblastních divadel. Prošla soubory třebíčského Horáckého divadla, Tábora, Teplic a Liberce. Do rodné Prahy se vrátila až v roce 1951 a nastoupila rovnou do svého posledního angažmá ve Vinohradském divadle. Odsud již odešla až na odpočinek.
Do styku s českou kinematografií přišla poprvé až po svém návratu z oblasti. V roce 1956 debutovala rolí Marie Bukvajové ve studentském filmu Vlasty Janečkové Strach. Z jejích dalších rolí lze připomenout zdravotní sestru Bělu v komedii Kam čert nemůže, tetu Karla IV. ve Slastech otce vlasti, zdravotní sestru v Ďábelských líbánkách, bytnou Lili v Láskách mezi kapkami deště či listonošku Háblovou v komedii Co je doma, to se počítá.
Nina Popelíková, to je sestra Jáchymová
Výrazně spolupracovala také s rozhlasem, dabingem a televizí. Do divácké paměti se zapsala především díky svému obsazení do několika známých a oblíbených seriálů. K vidění byla v Hříšných lidech města pražského, v F. L. Věkovi, ve Třiceti případech majora Zemana, Chalupářích či Malém pitavalu z velkého města. Životní postavou se pro ni ale stala přísná vrchní sestra Jáchymová v Dietlově a Dudkově seriálu Nemocnice na kraji města. Když roli získala, její vlastní dcera Milica pracovala rovněž jako vrchní sestra interního oddělení nemocnice. S přípravou na natáčení tak mamince výrazně pomáhala, aby působila věrohodně. Dokonce ji vzala na své pracoviště, kde Nina po dohodě s nemocnicí strávila jeden pracovní den, aby mohla co nejvěrohodněji nastudovat profesní povinnosti a odpovědnosti a kompetence své postavy. Konzultovala s dcerou všechny detaily, jak se v nemocnici mluví, jak držet injekční stříkačku, aby to vypadalo věrohodně. Právě díky téhle poctivé přípravě působila její role tak přirozeně, jakoby v nemocnici pracovala celý život.
Nina měla dceru Milicu se svým manželem, o rok starším hercem Otou Sklenčkou, s nímž se seznámila v době svého angažmá v Táboře a v tomto městě jej i v roce 1945 pojala za manžela. Jméno Milica dala dceři na památku své matky, s níž si později dopisovala, i když se už nikdy znovu nesetkaly.
Dáma s cirkulárkou
Herečka byla známá tím, že byla velice skromná. Na rozdíl od jiných, které dbaly na svou postavu, krásu a oblékání, ji zajímaly zhola jiné věci. „Vzpomínám si, že Nina byla úžasně praktická. Když se třeba jelo na zájezd do Německa a všechny dámy si tam kupovaly kosmetiku, různé svetříky a halenky, Popelíková si raději pořídila sadu nářadí. A také vím, že sbírala klíče, takové ty velké s ozdobným tepáním. Jeden jsem od ní dostala a chovám ho jako památku,“ prozradila před časem Jiřina Bohdalová v jednom z rozhovorů. V manželství se Sklenčkou se Popelíková skvěle doplňovala. Ona byla energická, akční a zručná, on byl naopak rozvážný typ člověka. „Ota jí třeba jednou k Vánocům sehnal cirkulárku,“ vzpomínal režisér František Laurin. Volný čas trávil herecký pár zpravidla na chalupě. Nina ji stále zvelebovala, starala se o zahradu a kutila, vyrobila i točité schodiště. Ota tu relaxoval při rybaření. Společnou lásku pak manželé našli ve výtvarném projevu. Vytvářeli různé olejomalby, kresby, grafiky a ex libris.
Osud je bohužel rozdělil předčasně. Během natáčení druhé řady Nemocnice na kraji města Nině lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Natáčení dokončila, aniž by si kdokoli z diváků všiml, že už bojuje s vážnou nemocí. Byla to ironie osudu. Když se po desetiletích drobných rolí konečně dostala do povědomí národa, přišla nemoc, která jí už nedala šanci slávu zúročit. S nemocí statečně bojovala téměř dva roky. Nemoci podlehla 18. dubna 1982 ve věku nedožitých šedesáti dvou let. Její milovaný muž ji přežil o jedenáct let. Místo svého posledního odpočinku nalezli na Motolském hřbitově v Praze.
Smrt Niny Popelíkové hluboce zasáhla nejen její rodinu, ale i kolegy z Vinohradského divadla. Zvlášť těžce to tehdy nesla její celoživotní blízká přítelkyně Karolina Slunéčková, která o rok později podlehla téže nemoci.
Zdroje:
