Článek
Pro roli komtesy byla přímo předurčena. Sama byla aristokratkou. Narodila se dne 21. února 1920 v Černčicích u Podbořan do rodiny barona Jindřicha Cífky. Jindřich, zvaný Harry, automobilový závodník, pocházel z významné podnikatelské a sportovní rodiny. Jeho dědeček Antonín Cífka, český hoteliér, restauratér a vinařský podnikatel, majitel pražských hotelů U černého koně a U arcivévody Štěpána, a také člen správní rady Pražské paroplavební společnosti a Smíchovského akciového pivovaru, založil v Loděnici u Berouna vinice a vinné sklepy a v roce 1873 nechal postavit novorenesanční zámeček. V sousedství pak zřídil patrně první tenisové kurty u nás.
Zámeček v Loděnici
Jeho víno, zvané Kněžihorské, posbíralo řadu ocenění doma i v zahraničí. Stal se dokonce dvorním dodavatelem císařského dvora ve Vídni. Není to náhoda, že v roce 1880 v jeho rodině po tři týdny pobýval korunní princ Rudolf. Když v roce 1891 zemřel, dědictví se ujal nejstarší syn Jindřich, který byl za kvalitu svého vína povýšen do šlechtického stavu a psal se baron Jindřich von Cifka. V roce 1896 přivezl do Prahy novinku, röntgenův přístroj, umístil jej ve svém hotelu U černého koně, kde sloužil k pobavení hostů, kteří si takto promítali kosti vlastní ruky. Byl to také on, kdo na stejném místě zorganizoval v říjnu téhož roku první filmové představení v Praze z produkce Edisonovy společnosti. Zemřel v roce 1912 a právě tehdy přešlo dědictví na Harryho. Ten měl ale zcela jiné zájmy a většinu majetku včetně zámečku rozprodal.
Začínala u Oldřicha Nového
Vznešený původ vysvětluje poněkud zvláštní původní podobu Nořina jména, která zněla Norah. Dětství budoucí herečka prožila v Praze, zde také vystudovala nižší gymnázium v Dušní ulici. K divadlu ji přivedl rodinný známý, spisovatel, dramatik a kritik Jaroslav Hilbert, který je pokládán za zakladatele českého psychologického dramatu. Na jeho popud se měla stát elévkou Národního divadla. Lákavou nabídku však odmítla a raději se rozhodla nejprve vystudovat Státní konzervatoř v Praze a získat tak potřebné zkušenosti. Jejími profesory byli Jiří Plachý a Anna Iblová. Školu nakonec ale přece jenom opustila a dala přednost profesionální herecké dráze. V roce 1938, tedy jako osmnáctiletá, nastoupila do Nového divadla Oldřicha Nového. Souběžně debutovala i před kamerou. Zahrála si septimánku ve filmové komedii Václava Binovce Jarka a Věra. Nového divadlo opustila již po roce a začala hrát v Divadle Anny Sedláčkové. „Vyšla jsem z konzervatoře v roce 1938, kdy mně bylo osmnáct let. Přišla jsem k Oldřichu Novému do divadla v době, kdy tam hrály v hlavních rolích Zita Kabátová a Ljuba Hermanová. Já, jako začátečnice, jsem tam neměla proti nim šanci se dostat k nějaké lepší roli,“ vzpomínala na důvody svého odchodu s tím, že jí změnu doporučil sám Nový.
Babička byla mimořádně úspěšná
Ve filmu v této době pokračovala menšími rolemi jako klášterní chovanka v Binovcově snímku Lízino štěstí nebo jako mladá návštěvnice na dobročinné slavnosti v melodramatu Jana Svitáka Srdce v celofánu. Vyznačovala se plachým projevem, křehkým zjevem a kultivovanými gesty. Pro část kritiků byly její jemné výkony ovšem příliš nevýrazné. Hned v prvním roce čtvrtého desetiletí se ale zdálo, že jí filmová Štěstěna začíná přát. Nejprve jí režisér J. A. Holman svěřil výraznější úlohu Kláry, spolužačky Jiřího Suttnara, v podání Svatopluka Beneše, a poté přišla její vůbec největší a u diváků nejoblíbenější role. V první filmové Babičce s Terezií Brzkovou v hlavní roli, za kterou stál režisér František Čáp, jí připadla role nešťastné, láskou se trápící komtesy Hortensie. V barevné verzi tuto její úloho převzala Magda Vašáryová. Film byl na svoji dobu velice nákladný. Stál za ním producent Miloš Havel, který zajistil rozpočet 2,1 milionu korun. Bohatě se to ovšem vrátilo. Film si vydělal přes šest milionů korun. A ač byl Němci opakovaně cenzurován, návštěvnost kin pro ně nakonec byla vždy rozhodující. Slavnostní premiéra se konala 15. listopadu 1940 a přítomen byl i vnuk autorky románové předlohy Vladimír Němec. V následujícím roce snímek získal Modrou stuhu časopisu Český filmový zpravodaj.
Nora Cífková
Maminku umučili nacisti v koncentračním táboře
Přestože by se zdálo, že po tomto úspěchu půjde Nora Cífková z filmu do filmu, nebylo tomu tak. Naopak do konce války se už na filmovém plátně neobjevila. Patrně za tím stála skutečnost, že její matku Marii Magdalénu Cifkovou nacisti zavřeli za odbojovou činnost do koncentračního tábora Ravensbrück, kde také zemřela dne 27. března 1945. Mladá herečka se nadále uplatňovala především na divadle. V roce 1942 odešla od Anny Sedláčkové do Intimního divadla v Umělecké besedě na Malé Straně, kde setrvala až do osvobození. Kromě toho se za okupace věnovala zájezdové činnosti. Účastnila se mimo jiné zájezdu do polských měst Breslau a Kattowitz, kde vystupovala pro české totálně nasazené dělníky. Často také hostovala v rozhlase, kde nalezla uplatnění v různých dramatizacích klasických děl, publicistických pořadech a recitacích poezie. Jejím partnerem na rozhlasové půdě býval dost pravidelně Karel Höger. Za války se také poprvé vdala. V březnu 1943 si vzala Emericha Antonína Svojsíka.
První poválečná role byla zároveň tou poslední
Po šestileté nedobrovolné pauze se divákům představila již ve filmu znárodněné poválečné kinematografie. Martin Frič ji obsadil do role snoubenky doktora Chrudimského ve výborné kriminálce 13. revír. Na snímku začal ještě za okupace pracovat režisér Holman, který do hlavní ženské role obsadil Lídu Baarovou. Po osvobození režii převzal Martin Frič a na místo někdejší hvězdy, která upadla v nemilost díky svým kontaktům s nacisty, obsadil mladičkou Danu Medřickou. Film přišel do kin v roce 1946 a ve stejném roce Nora kvůli svému manželovi hereckou kariéru ukončila. Odešla spolu s ním do Velké Británie. Zde se vyučila a pracovala jako kosmetička v salónu Elizabeth Arden. V roce 1950 se do Československa vrátila kvůli těžké nemoci svého otce.
Gisborne
Nové poměry v republice jí už ovšem nedovolily vrátit se zpět k manželovi, na dálku se tedy rozvedla a znovu provdala za Vladimíra Novotného. Měli spolu syny Tomáše a Jana. Po sovětské okupaci v roce 1968 všichni emigrovali do Austrálie, kde se usadili. Nora, nyní Cifková – Novotny, žila poklidně se svou rodinou v nové zemi a k herectví se již nikdy nevrátila. Po roce 1989 několikrát navštívila rodné Čechy, nepřestávala se zajímat o zdejší dění a překvapovala skvělou češtinou. „Žiji nedaleko Melbourne v krásném prostředí nedaleko lesů a malého městečka Gisborne, kde máme vše, co potřebujeme. Do Melbourne jezdíme jen na návštěvy. V Evropě jsem byla naposled v roce 2006 – v Itálii u neteře, která žije u jezera Como, potom v Praze a Karlových Varech. Kdyby ta cesta nebyla tak úmorná, ráda bych se ještě jednou vrátila. Austrálie je nyní můj domov a vděčím jí, že nás přijala v dobách pro mne ne nejlehčích. Na to už se snažím zapomenout,“ svěřila se v dopise Ondřeji Suchému v době, kdy slavila své devadesáté narozeniny. Až do pokročilého věku se těšila dobrému zdraví, přání, ještě jednou navštívit svou vlast, si však již nesplnila. Zemřela po krátké nemoci dne 25. ledna 2017 ve městě Melbourne necelý měsíc před devadesátými sedmými narozeninami.
Zdroje:
