Článek
Její zbrklé jízdy v ikonickém Citroënu 2CV, známém jako Kachna, při kterých z auta odpadávaly součástky a Četník se modlil ke všem svatým, patří k nejlepším gagům světové kinematografie.
Málokdo ale zná tvář a jméno ženy, která této ikonické postavě vnukla život. Byla to francouzská herečka France Rumilly.
Náhoda, která změnila život
France Rumilly se narodila 1. května 1939 v Boulogne-Billancourt ve Francii herečce Andrée Couturier. Navzdory svému původu o herecké kariéře zpočátku vůbec nepřemýšlela. Studovala v klášterní škole a na Institutu Saint Vincent de Paul, což se později ukázalo jako ironická i dokonalá průprava na její nejslavnější roli. Ke vzorným klášterním chovankám ale rozhodně nepatřila. Byla prý velmi rozmařilá, odmítala chodit na mši a nezajímala se o studium až do té míry, že byla ze školy třikrát vyloučena. K herectví, jak později sama vzpomínala, se dostala náhodou po „katastrofálním roce práv“. Spatřovala v něm mimo jiné únik z dobře vyšlapané cesty - cesty manželství a dětí - určené pro mladé ženy té doby.
Začala studovat dramatickou školu a právě tehdy ji objevil režisér Jack Pinoteau. Ten byl již známý jako režisér filmu Le Triporteur, který v roce 1957 proslavil Darryho Cowla. Pinoteau mladičkou France v roce 1962 obsadil do skeče s názvem Le gros Lot v celovečerním filmu Šťastlivci, který režíroval společně s Jeanem Giraultem a Philippem de Brocou. Ztvárnila filmovou dceru Louise de Funèse. S rtuťovitým komikem si výborně sedla.
Životní role za volantem Kachny
Když o rok později režisér Jean Girault hledal obsazení pro nový komediální projekt o četnících z Azurového pobřeží, Funès si ji doslova vyvzdoroval. Dostala drobnou roli sestry Klotildy, v originálním znění Clotilde. France se domnívala, že její jeptiška bude nějaká ctnostná žena. Tak tomu ale rozhodně nebylo. Temperamentní jeptiška se v komedii Četník ze Saint-Tropez zjeví vždy ve chvíli, kdy je její pomoci třeba. Plnou rychlostí pak vyráží vpřed a komisař Cruchot se drží zuby nehty, aby z vozu nevypadl.
Její jeptiška je nezapomenutelná
Kdo by si nepamatoval rozhovor: „Vy se synu modlíte? - Ano, prosím pánaboha, aby nás ráčil ochránit. - Ano, nevyzpytatelné jsou cesty páně a tu naši zná jen on. Vede nás a my ho můžeme následovat s očima zavázanýma. - To ano, ale teď je raději otevřete, protože jedeme do zatáčky.“
Zatímco Louis de Funès před kamerou šílel, ječel a potil se strachy, France Rumilly hrála svou jeptišku s odzbrojujícím klidem. Čím rychleji a nebezpečněji jela, tím blaženější měla výraz. Pro sestru Klotildu neplatily fyzikální ani dopravní zákony – její víra v Boží prozřetelnost, a neochvějná důvěra v brzdy, byla neotřesitelná. „Byla to obrovská zábava. Louis byl v civilu velmi profesionální a soustředěný člověk, ale jakmile padla klapka, dal do scény všechno. Hrát po jeho boku byla škola života,“ vzpomínala později herečka s úsměvem na natáčení kultovních scén.
Při bláznivých kouscích ovšem neřídila autíčko ona sama, za volantem ji zastupoval kaskadér Rémy Julienne. I když ve skutečném životě byla France zodpovědnou řidičkou, diváci na ulici si ji spojovali výhradně s jejím filmovým alter egem. Lidé si z ní stříleli a přátelé si ze žertu odmítali sedat na místo spolujezdce, pokud řídila ona.
Ve filmu zažila kariérní postup
Původně měla být role Klotildy pouhou epizodkou. Jenže neuvěřitelná chemie mezi France a Louisem de Funèsem, kombinovaná s jejím ledově klidným výrazem ve chvílích, kdy řítícím se autem demolovala okolí, diváky naprosto okouzlila. Z jednorázového žertu se stala trvalka – bláznivá sestřička se objevila ve všech šesti dílech četnické ságy. Její nakažlivý smích, bláznivý styl a neutuchající dobrá nálada ji zapsaly do panteonu nejoblíbenějších vedlejších postav četnické série. „Diváci čekali na scénu s jeptiškou - stejně jako čekali na scénu s Q v Jamesi Bondovi. Stala se z toho vnucená figura,“ vzpomínala herečka v roce 2019. Na vrcholu kariéry se její postava ocitla v Četníkovi ve výslužbě, kde se stala matkou představenou kláštera Saint Vincent de Paul. Filmová fikce odkazovala na její dávná studia.
Na rozdíl od mnoha jiných herců si spolupráci s nesmrtelným Louisem de Funèsem vždy pochvalovala. „Byl to okouzlující muž, rozvážný, příjemný ve své práci. Podotýkám, že byl stále stejný i o dvacet let později, když jsme natočili posledního Četníka. Nemyslím si, že by se někdy změnil,“ vzpomínala na dlouholetou profesní spolupráci.
Ikonickou roli již nepřekonala
Ačkoliv jí role řádové sestry přinesla celoživotní slávu a nesmrtelnost, lidé ji poznávali na ulicích, a to nejen ve Francii, stala se pro ni do jisté míry i pastí. Režiséři si ji zaškatulkovali a samotný Girault, byť jej velmi zaujala, ji do dalších svých filmů už neobsadil. Nabídky, které přicházely od jiných tvůrců, byly vždy na malé vedlejší role. S Louisem de Funèsem si zahrála ve filmu Grand restaurant pana Septima. K vidění byla i v komedii Jsem nesmělý, ale léčím se.
Filmový kostým v expozici v Saint-Tropez
V roce 1985 se znovu objevila jako jeptiška Klotilda ve filmu Richarda Balducciho Le Facteur de Saint Tropez. Balducci byl scénáristou Četníků, a tak si svoji postavu mohl bez problému vypůjčit i do dalšího filmu. Naposledy se France před kameru postavila v roce 1986 v komedii Takhle to děláme v Moskvě s Philippem Noiretem v hlavní roli. Následně se věnovala především divadlu. Dala přednost soukromí a rodině.
Odvedla otce pěti dětí
V osobním životě byla France Rumilly dlouho sama. Jednoho dne však potkala pilota Georgese Balliniho, ženatého muže a otce pěti synů. Filmová jeptiška pro něj úplně ztratila hlavu. A z jeho strany to bylo podobné. V roce 1981 se rozvedl s manželkou Nicole a vzal si France. Neobešlo se to bez dramatických scén. Nicole se se situací nechtěla smířit a různě mu vodila syny k letadlu a ti tatínka prosili, ať se k nim vrátí. K tomu ale nikdy nedošlo. France otěhotněla a porodila dceru Floru. Postupem doby se vše uklidnilo. V červenci 2005 Georges zemřel, ovdovělé herečce tehdy naštěstí zpříjemnila život její vnučka, Ondine Blackmore Ballini.
Na skutečnost, že svoji filmovou kariéru ukončila v pouhých sedmačtyřiceti letech, si nikdy nestěžovala. „Miluji život, všechny aspekty života. Všechno mě zajímá. No, když už nedělám filmy, tak už nedělám filmy a pak dělám něco jiného. Jsem babička. Mám vnučku, mám radost, starám se o ni, je to vzrušující, prožívám skrze ni spoustu věcí,“ připomněla svůj druhý život, který jí byl nabídnut poté, co opustila filmové plátno.
Dnes France Rumilly žije v Paříži a je snad poslední žijící pamětnicí slavného natáčení.
Zdroje:
