Článek
Zhruba od roku 1930 se opakovaně pokoušely různé skupiny zavraždit Adolfa Hitlera. Atentátů bylo přibližně čtyřicet, žádný z nich nebyl úspěšný. Jediným výsledkem bylo, že Hitler byl stále více a více obezřetnější. Zvyšoval svoji ochranu a plány často nečekaně měnil na poslední chvíli. Šance ho odstranit se stávala takřka nemožnou. Přesto se o to pokusila skupina vysokých důstojníků Wehrmachtu. Právě oni si totiž nejvíce uvědomovali dopady Hitlerova doslova sebevražedného vedení války na dvou frontách. Hlavními vůdci spiknutí byli generálplukovník Ludwig Beck, bývalý náčelník generálního štábu armády generálplukovník Friedrich Olbricht, generálmajor Henning von Tresckow a asi nejznámější z nich, Claus Schenk von Stauffenberg.
Plán dostal název podle mýtických bytostí
Hlavním cílem skupiny bylo zavraždit Hitlera, převzít moc nad Německem a ukončit válku. Jako prostředek k uchopení moci měla posloužit takzvaná Operace Valkýra, což byl krycí název vojenské operace a plánu Wehrmachtu na potlačení možného povstání proti nacistickému režimu. Nacisté libující si v mystice plán pojmenovali podle ženských bytostí z germánské mytologie. Valkýry byly krásné, ale nebezpečné dívky – válečnice, které jezdily do bitev na okřídlených koních, řídily boj podle pokynů boha Ódina, ale také vybíraly duše padlých bojovníků a odváděly je do Valhaly.
Operace se začala plánovat již na začátku války. V případě ohrožení režimu měla být povolána záložní armáda, která by obsadila klíčové body a zasáhla proti povstalcům. Spiklenci rozpoznali slabiny plánu, spoléhali na Wehrmacht, a od roku 1943 jej nenápadně přizpůsobili potřebám plánovaného atentátu. Aktualizovaný rozkaz k záložní armádě měl sloužit jako základ pro odstranění stranického aparátu NSDAP a útvarů SS. Navíc v případě tohoto výjimečného stavu měly být všechny civilní orgány podřízeny Wehrmachtu.
Nic nešlo podle plánu
Osudný den nastal 20. července 1944, kdy se v areálu přísně střeženého a utajovaného Vlčího doupěte, na území Němci ovládaného východního Polska, setkal Hitler se skupinou německých důstojníků. Schůzce byl přítomen i podplukovník Stauffenberg. Nic však nešlo podle záměru. Porada měla proběhnout uvnitř bunkru, jehož masivní stěny by efektivitu výbuchu znásobily. Vzhledem k panujícím letním teplotám se ale nakonec konala ve venkovní větrané budově. Stauffenberg nenápadně umístil v Hitlerově blízkosti kufřík s výbušninou a opustil místnost s výmluvou na nutný telefonát. Po jeho odchodu jeden z účastníků jednání kufřík přemístil pod masivní dubový stůl, aby nepřekážel. Výbuch sice nastal přesně podle plánu ve 12:42, stůl ale jeho dopady zmírnil. Na místě byl jeden mrtvý a několik smrtelně zraněných, samotný Hitler utrpěl pouze lehká zranění, byl v pořádku a odpoledne se již bez problému zúčastnil setkání se svým italským spojencem Benitem Mussolinim.
Nikdo nevyvázl živý
Stauffenberg se domníval, že Hitler je mrtvý. Odjel z areálu a vydal se na zpáteční cestu do Berlína. Telefonicky informoval Olbrichta, aby operaci zahájil. V Berlíně nastal chaos, jednotlivým aktérům chodily protichůdné zprávy a nakonec se ukázalo, že Hitler žije. Stauffenberg a Olbricht byli krátce nato zatčeni a popraveni. Beck a Tresckow raději včas spáchali sebevraždu. Zatčena a popravena byla celá řada dalších osob. Se spiknutím byl spojován také respektovaný polní maršál Erwin Rommel, kterému dali na výběr ze dvou možností. Buď spáchá sebevraždu a jeho rodina se vyhne pronásledování, nebo půjde před soud a stejně živý nevyvázne. Rommel si vybral první možnost. Vzhledem k jeho nesmírné oblibě nacisté příčinu jeho smrti tajili a pohřbili jej se všemi poctami.
V roce 2008 byl o tomto neúspěšném pokusu o atentát na Adolfa Hitlera natočen film nazvaný Valkýra s Tomem Cruisem v hlavní roli.
