Článek
Budoucí herec se narodil 13. února 1956 v Jihlavě, vyrůstal ale v Malém Beranově. Za jeho prazvláštním neobvyklým příjmením stojí možná obec Bransouze, dříve známá také jako Brancouze, ležící v okrese Třebíč, tedy nedaleko Otmarova rodiště. Právě na Třebíčsku a Jihlavsku je toto příjmení nejčastější.
Muž mnoha povolání
Divadlo Otmarovi učarovalo již v dětství. „Táta hrával amatérské divadlo v Malém Beranově v kulturáku a já s ním chodil na zkoušky. Tam mě divadlo chytlo, vonělo mi. V páté třídě jsem pak dokonce napsal hru. Byla to detektivka a hrála se na školním dvoře. Paní učitelka Okřinová mi tehdy prorokovala, že budu hercem,“ vzpomínal v jednom z rozhovorů. Slova kantorky byla prorocká, byť Brancuzský nezamířil na divadelní prkna přímou cestou. Vyučil se nejprve knihařem ve Vidnavě a poté studoval na brněnské uměleckoprůmyslové škole grafiku a fotografii. „Toho, co jsem dělal, bylo ale víc. Třeba v Brtnici jsem nějakou dobu fungoval jako hospodský. Založil jsem tam i divadelní spolek Bezchibi,“ prozradil kdysi herec.
Na profesionální hereckou dráhu se vydal 1. ledna 1990, kdy nastoupil jako elév do Horáckého divadla v Jihlavě. „Vydržel jsem tam dva roky, pak jsem odešel do Hradce, kde později Milan Schejbal režíroval hru Bez roucha aneb Ještě jednou zezadu a nabídl mi hostování v Praze, v divadle ABC. Tam jsem nastoupil zase 1. ledna 1995 a zůstal v něm jedenáct let,“ popisoval svoji kariéru sám herec, který nakonec v roce 2010 zakotvil v Činoherním klubu.
Herec z oscarového filmu
Před kamerou se Brancuzský objevoval zejména ve vedlejších rolích, diváci jej ale mohli vidět v mnoha filmech či seriálech. Zahrál si kupříkladu řidiče sanitky v oscarovém Koljovi, na což byl velmi pyšný. „Kdo může říct, že hrál ve filmu, který má Oscara. Bylo to moc hezké, dělal jsem se samými chytrými lidmi a profíky,“ sděloval novinářům. Vedle Kolji byl k vidění coby doktor Vyhnálek v komedii Jak básníci neztrácejí naději, loupežník v pohádce Lotrando a Zubejda, dráb v Andělu Páně, líný generál v Tajemství staré bambitky 2 či hofmistr v Královském slibu. Diváci jej mohli spatřit i v Báječných letech pod psa či seriálech Zoo, Slunečná nebo Modrý kód.
V hereckém prostředí se cítil velmi šťastný. Na kolegy vždy pěl jen samou chválu. „Můžu z fleku zmínit třeba Ondru Vetchého, kterého znám od jeho šestnácti a ten náš vztah je skoro rodinný. V Báječných letech pod psa jsem mu prorokoval, že se nikdy nenaučí hrát fotbal. A měl jsem pravdu, nenaučil,“ dával k dobru Brancuzský.
Museli měnit scénář
S Vetchým, svým krajanem z Vysočiny, natáčel seriál Docent, v němž ztvárnil menší roli autoopraváře. Odvysílání seriálu se již nedožil. A svůj poslední seriál již ani nedokončil. Zemřel uprostřed natáčení jedné z epizod Odznaku Vysočina, která nesla název V pasti. Otmar zde hrál otce oběti. Zbytek svých obrazů nestačil dotočit, kvůli čemuž musel být na poslední chvíli změněn samotný scénář.
Otmar Brancuzský sice herecky působil v Praze, ovšem ke konci života jej to táhlo zpět na Vysočinu. Žil v rodinném domku v Malém Beranově a staral se o svoji nemocnou matku. Také jeho začaly trápit zdravotní problémy. Dohnal ho nešťastný životní styl. Byl silný kuřák, denně vykouřil i dvě krabičky cigaret, trpěl nadváhou. Krátce před smrtí prodělal covid, ale bez příznaků. Nakonec zemřel doma na srdeční selhání. V kalendáři právě stálo datum 22. října 2022.
Zdroje:
