Článek
Pavel Haas pocházel z brněnské židovské rodiny. Otec Zikmund provozoval obchod s obuví. Maminka Olga, rozená Epsteinová, byla dcerou úředníka paroplavební společnosti a pocházela z ukrajinské Oděsy. Pavel se narodil dne 21. června 1899, jeho slavnější bratr Hugo byl o dva roky mladší.
Hudbě propadl již coby dítě
Zatímco osudem rodinného benjamínka se stal film a divadlo, Pavel již od dětství tíhnul k hudbě. O první skladbu se pokusil ve svých čtrnácti letech. O tři roky později přerušil studia na reálném gymnáziu, aby se hudbě mohl věnovat naplno. V hudební škole Besedy brněnské studoval harmonii, kontrapunkt, dějiny hudby a estetiku. V rozmezí let 1918 až 1919 napsal cyklus Šest písní v lidovém tónu. Na podzim roku 1919 byl přijat do třetího ročníku brněnské konzervatoře. Jeho učiteli byli mimo jiné Jan Kunc a Vilém Petrželka, ale především Leoš Janáček, jenž v té době školu vedl. Janáček mladého Haase utvrdil v jeho zájmu o lidovou hudbu, která se pak stala trvalou inspirací jeho tvorby. Studovat u Janáčka ale nebylo snadné. Pavel Haas na to později vzpomínal se slovy: „Dnes zničil hustými čarami svízelnou práci mladého postrašeného mozku a příště rozzuřil se vášnivě nad vlastními hieroglyfy. […] Mistr nepochválil téměř nikdy. Buď odsoudil, nebo mlčel.“ Přesto mladý hudebník ve studiu u slavného skladatele pokračoval i po absolutoriu brněnské školy. Na mistrovské škole pražské konzervatoře se pod jeho vedením věnoval kompozici. Dnes je považován za jeho patrně nejnadanějšího žáka.
Pavel Haas
Inspiroval se Opičími horami
Pavel Haas našel své profesní uplatnění, po krátkém působení v otcově obchodě, jako korepetitor divadla v Brně. Po studijním pobytu v Saarbrückenu začal sám vyučovat. Koncem dvacátých let byl jednatelem Klubu moravských skladatelů a hudebním referentem Národních novin i Národních listů. Na samotné komponování mu příliš času nezbývalo. Přesto v tomto období vznikla zajímavá díla jako například smyčcový kvartet Z Opičích hor, k jehož napsání jej inspiroval letní pobyt na Českomoravské vrchovině, v brněnském žargonu nazývané Opičími horami. Vrcholem Haasovy tvorby je pak jediná dokončená opera Šarlatán, jejíž předlohou se stal román Josefa Winclera Doktor Eisenbart. Okolnosti vzniku tohoto díla popisoval v roce 1938 takto: „Myšlenkou napsati operu, zabýval jsem se již dávno. Ale až v roce 1934 dostal se mi do rukou námět, který mě silně upoutal. Pojednává o potulném životě lékaře-šarlatána ze sedmnáctého století. Libreto napsal jsem si sám a v polovici roku 1937 byla opera v partituře dokončena. Pestrý námět děje, dále lákavé prostředí, v němž se děj odehrává, komika i dramatičnost – to vše mne tak zaujalo, že jsem se s chutí a radostí pustil do práce.“ Haasovy skladatelské začátky byly ovlivněny Janáčkem, francouzskou modernou, ve svém díle dokázal zpracovat i prvky hudebnosti hebrejské, staročeského chorálu, jazzu i současné hudební avantgardy.
Hugo Haas byl svému bratrovi velmi podobný
Pavel Haas si udělal čas i na svého hvězdného bratra. Vytvořil hudbu k filmu Martina Friče Život je pes, v němž si Hugo zahrál titulní roli mladého hudebního skladatele Viktora Honzla.
Manželka se kvůli němu rozvedla
Dne 17. 10. 1935 se Pavel Haas oženil. Jeho ženou se stala původem ruská lékařka Soňa, nazývaná podle řeckého vzoru také Sofií. Skladatel ji poznal v době, kdy ošetřovala jeho těžce nemocnou matku a byla provdaná za lingvistu Romana Jakobsona. Když se v červnu 1935 rozváděla, aby se vzápětí stala Haasovou manželkou, netušila, jak krátký nový svazek bude.
Manželům se narodila dcera Olga. Pak však do života Pavla Haase krutě zasáhl běh dějin. Jeho hudba naposledy veřejně zazněla v rozhlase dne 28. ledna 1939 v rámci pásma lidových písní Od večera do rána. Po vzniku Protektorátu se pokusil o emigraci, na rozdíl od Huga ale nebyl úspěšný. Nevyšel ani pokus ucházet se o místo na nově otevřené konzervatoři v Teheránu, ani snahy o získání vstupních víz do Sovětského svazu, Spojených států amerických a Velké Británie. Pavel Haas v této těžké době složil Suitu pro hoboj a klavír, v níž se objevují motivy Svatováclavského chorálu a písně Ktož jsú Boží bojovníci.
Na podzim roku 1939 byla Soně zakázána lékařská praxe a Pavla Haase opustili žáci. Soňa byla ruská židovka, ovšem pravoslavného vyznání, a o jejím skutečném původu se díky absenci dokladů nic nevědělo. Naskýtala se tak naděje, že se může zachránit alespoň ona, dcera Olga a bratrův syn Ivan, který s rodinou zůstal, když Hugo s manželkou emigrovali. V dubnu 1940 se proto Pavel se Soňou rozvedl. Zpočátku bydleli společně, později se již museli scházet potají.
Odjel v jednom z prvních transportů do terezínského ghetta
Dne 2. prosince 1941 byl Pavel Haas zatčen gestapem a transportován do Terezína. Stal se jedním z prvních obyvatel ghetta. Přesto se nevzdával a nadále komponoval a spolu s ostatními umělci, mezi které patřili pěvec Karel Bergman, skladatel Hans Krása a dirigent Karel Ančerl, se podílel na zdejším kulturním životě. Vytvořil tu čtyři písně na slova čínské poezie, mužský sbor Al s´fod – Nenaříkej a především pak Studii pro smyčce, premiérovanou v září 1944 v rámci natáčení filmu Vůdce daroval Židům město. Nacistický režim tímto pseudodokumentem chtěl namluvit světu, že v Terezíně se žije skvěle. Pozdější šéfdirigent České filharmonie Karel Ančerl ve snímku diriguje kompozici svého spoluvězně, který se na jejím konci přichází poklonit. Do smrti mu zbývá nějakých čtyřicet dní. Partitura Studie pro smyčce se alespoň částečně dochovala díky Ančerlovi, který koncentrační tábor přežil.
Peter Kien: Pavel Haas v době internace v Terezíně
Po necelých třech letech strávených v Terezíně byl Pavel Haas jako číslo 731 poslán transportem ze dne 15. října 1944 do Osvětimi. O dva dny později jej čekala smrt v plynové komoře. Otec Zikmund zemřel již v Terezíně. Manželka Soňa i obě děti válku přežily. Ivan se pak znovu shledal se svými rodiči.
Pamětní deska v Biskupské ulici
Jelikož byl Pavel Haas úzce spjat s Brnem, je po něm dnes ve zdejší čtvrti Žabovřesky pojmenována ulice. Pamětní deska na domě v Biskupské ulici číslo 8 pak připomíná místo, kde žil. V únoru 2001 bylo Pavlu Haasovi Zastupitelstvem města Brna uděleno čestné občanství města Brna in memoriam. Na židovském hřbitově v brněnském Juliánově leží urna s Hugovým popelem, Pavel a otec Zikmund se vrátili jen symbolicky.
Detail náhrobku rodiny Haasovy na brněnském židovském hřbitově
Zdroje:
