Článek
Drsný, statný a energický herec s jiskřivým a zvědavým pohledem, takový byl Pierre Mondy. Na svět přišel dne 10. února 1925 na západním předměstí Paříže do rodiny ředitele školy a kvestorky. Jeho skutečné jméno znělo Pierre Cuq. Za války získal bakalářský titul na Lycée Lapérouse v Albi. Hrál také závodně ragby. V roce 1946 se zapsal na slavnou hereckou školu Reného Simona. Seznámil se tu s krásnou blondýnkou Claude Gensac, později známou svými opakovanými ztvárněními filmové manželky Louise de Funèse. Claude se v roce 1951 stala první z řady jeho manželek. V té době měl Pierre Mondy za sebou již první divadelní i filmové zkušenosti. Na divadelních prknech stál poprvé v roce 1948 v Théâtre de la Huchette. Ve filmu debutoval hned v následujícím roce. V melodramatu Setkání v červenci získal bezejmennou epizodní roličku. S počátkem padesátých let již přišly postavy se jménem. Pierre Mondy se kupříkladu objevil ve filmu Adresát neznámý. Na pařížských divadelních scénách mezitím střídal světovou modernu i francouzskou klasiku. S Claude Gensac dlouho nevydržel. Rozvedl se s ní již po čtyřech letech. V roce 1957 se podruhé oženil. Jeho vyvolenou byla opět herečka, Pascale Roberts. Hrál s ní pak i v několika filmech.
Čím dál tím lepší role
V druhé polovině padesátých let herec pokročil od vedlejších filmových rolí k těm bezmála hlavním. Po boku hvězdného Jeana Gabina se objevil v dramatu Bezvýznamní lidé. Často v té době ztvárňoval muže zákona, přelomem v jeho kariéře se ale stal film Napoleon z roku 1960, kde si nezahrál nikoho jiného, než právě slavného francouzského vojevůdce a císaře. Film měl obrovský úspěch nejen na domácí půdě, ale díky známému tématu i v zahraničí. V roce 1964 dostal Mondy nabídku, aby v komedii Četník ze Saint Tropez propůjčil svoji tvář veliteli četníků Gerberovi. V úspěch filmu však nevěřil. Ostatně nebyl tehdy sám. Na poslední chvíli tak zkomplikoval natáčení, když se vymluvil na vytížení na divadle a další filmování a roli odřekl. Místo něj úlohu četnického velitele nakonec přijal Michel Galabru.
Pierre Mondy v roce 1950
V roce 1967 se potřetí oženil s herečkou Annie Fournier, poté, co o rok dříve ukončil předchozí svazek. Ani toto manželství nakonec nevydrželo. Vzešly z něj ale dvě děti, syn Laurent a dcera Anne. V sedmdesátých letech se Pierre Mondy proměnil v štábního seržanta Chaudarda v trilogii Sedmá rota. Válečné komedie dobyly nejen francouzská kina, nesmírně populární byly i u nás. Komediální polohu si pak Mondy zopakoval v roce 1982 ve filmu Dárek. Co se týče divadla, zůstával věrný především scéně Théâtre du Palais-Royal. Kromě herectví se tu věnoval i režii.
Čtvrtá manželka byla poslední
V roce 1984 Annie Fournier posílila řady jeho bývalých manželek. Pierre Mondy pak pět let žil se svojí asistentkou Blandine. Ani u této ženy však nezůstal. Dne 10. června 1991 vstoupil do stavu manželského počtvrté. V Cannes pojal za svoji choť herečku Catherine Allary. Této ženě se již dostalo té výsady, že s ní herec vydržel až do konce svých pozemských dnů.
Pierre Mondy v roce 2007
V devadesátých letech Mondy své aktivity ve filmu omezil. Častěji se objevoval v televizi, kde jej nejvíce proslavila úloha komisaře Cordiera v krimiseriálu Cordierovi, soudce a policajt. Seriál se natáčel dlouhých třináct let, od roku 1992 do roku 2005. Se světem filmu se Mondy rozloučil v roce 2009 smutným filmem Muž a jeho pes, který byl zároveň posledním filmem i pro Jeana-Paula Belmonda. V červenci téhož roku byl hospitalizován v nemocnici pro malátnost. Ukázalo se, že má lymfom. Nemoc se zprvu podařilo léčit. V roce 2012 však propukla recidiva. Na konci srpna se hercův stav natolik zhoršil, že musel být hospitalizován. Dne 15. září 2012 Pierre Mondy v pařížské nemocnici Pitié-Salpêtrière vydechl naposledy. Bylo mu osmdesát sedm let. Pohřeb se konal o pět dní později z kostela Saint Honoré d’Eylau, nedaleko jeho bydliště. Pierre Mondy poté našel místo svého posledního odpočinku na hřbitově v Neuilly-sur-Seine.
Zdroje:
