Článek
„Dominiku, -niku, -niku, ty jsi sám jak poustevník, já hříšnou duši mám, můžeš zázrak udělat, když mě budeš míti rád, peklo, ďábla překonám,“ kdo by neznal slova písně, kterou v šedesátých letech minulého století zpívala Judita Čeřovská. Méně je již ale známo, že za původní skladbou stála belgická řádová sestra.
Skautská vedoucí a učitelka toužila stát se jeptiškou
Narodila se jako Jeanne-Paule Marie Deckers dne 17. října 1933 v Laekenu na předměstí Bruselu a říkali jí Jeanine. Rodiče, Lucien a Gabriel, vlastnili cukrárnu. Dívčino mládí poznamenala autoritativní a konzervativní matka a submisivní, své ženě ve všem podléhající, otec. Matka ji považovala za příliš divokou a byla proto ráda, když se rozhodla vstoupit do dívčího skautského oddílu. Jeanine se stala oddanou skautskou vedoucí a koupila si svoji první kytaru, aby mohla hrát na večerních akcích. Na skautském táboře v létě roku 1959 se seznámila se šestnáctiletou Annie Pécher, ke které si vytvořila blízký vztah. Jí samotné v té době bylo již dvacet šest let a přemýšlela nad svým dalším osudem.
Po střední škole sice vystudovala učitelství výtvarné výchovy, už tehdy se ale zaobírala myšlenkou, že zasvětí svůj život bohu. Několik let sice učila, profese jí ale nevyhovovala, a ona se právě v roce 1959 definitivně rozhodla, že se stane jeptiškou. V září vstoupila do dominikánského kláštera ve Waterloo, kde přijala řeholní jméno Luc Gabriel.
Zrodila se Sestra úsměv
Během pobytu v klášteře skládala písně s náboženskou tématikou a příležitostně zpívala a hrála. Její církevní představení se rozhodli, že nechají nahrát desku a vyjednali smlouvu s nahrávací společností Philips. Na přebalu desky se ale nesmělo objevit ani jméno, ani podobizna zpívající jeptišky. Pojmenována byla jako „Soeur Sourire“, tedy „Sestra úsměv“. Na základě svých slibů chudoby a poslušnosti Jeanine souhlasila, že práva, která obvykle náleží zpěvákovi a skladateli, připadnou nahrávací společnosti a klášteru. Album bylo nahráno v roce 1962 a singl „Dominique“, věnovaný zakladateli kláštera, se stal mezinárodním hitem. Desek <se prodaly téměř dva miliony. Americké rozhlasové stanice pravidelně vysílaly sestřiny skladby, zejména po smrti prezidenta Kennedyho, což v této zemi vyvolalo bezprecedentní zájem o písně v cizím jazyce.
Jeanine Deckers
Jeanine se stala celebritou, odehrála několik živých koncertů, objevila se i v televizi. Pro ni samotnou to ale bylo těžké, protože musela dostát svému pojmenování, vždy být usměvavá a v dobré náladě. „Nikdy mi nebylo dovoleno propadat depresi. Matka představená cenzurovala mé písně a vyřazovala všechny verše, které jsem napsala, když jsem se cítila smutná,“ vzpomínala v roce 1979.
Klášter opustila po řadě sporů
Druhé album talentované řádové sestry „Sa joie, ses chansons“, vydané v roce 1964, se nesetkalo s přílišným úspěchem. Jeanine Deckers pokračovala v té době ve studiu, navštěvovala kurzy na Katolické univerzitě v Lovani. Dostávala se ale čím dál tím více do sporů se svými představenými, což vedlo k tomu, že klášter v roce 1966 nakonec opustila. Později uvedla, že se tak nestalo z její vůle. Po opakovaných střetech byla donucena odejít. Představené kláštera odepřely ostatním jeptiškám kontakt s ní, neboť by na ně mohla mít špatný vliv. I mimo klášterní zdi se ale považovala za řádovou sestru, dodržovala disciplínu, modlila se několikrát denně a udržovala jednoduchý životní styl.
Karikatura Jeanine Deckers
Když opustila klášter, nahrávací společnost ji donutila vzdát se svého profesionálního jména „Soeur Sourire“. Pokoušela se pokračovat ve své hudební kariéře pod jménem Luc Gabriel, ale bez valného úspěchu. Ve chvíli, kdy rozlobena tím, co považovala za selhání katolické církve při zavádění reforem Druhého vatikánského koncilu, vydala v roce 1967 píseň na podporu antikoncepční pilulky, zažehla proti sobě hněv katolické hierarchie i řady prostých věřících, což vedlo ke zrušení mnoha plánovaných koncertů.
Založila školu pro autisty
Vydala další album s repertoárem náboženských písní a písní pro děti, ale její kariéře se nadále nedařilo. Přičítala to tomu, že nemohla používat své původní jméno. V roce 1969 se proto obrátila na nahrávací společnost, aby jí znovu povolila jej používat. Svolení získala, ale ani poté se jí kariéru obnovit nepodařilo. Pokoušela se tedy psát knihy, učila hru na kytaru a začala učit postižené děti ve Wavre v Brabantsku. Nakonec si společně se svojí dávnou známou Annie Pécher otevřela školu pro autistické děti.
V roce 1973 se Jeanine zapojila do Katolické charismatické obnovy a kardinál Leo Suenens ji požádal, aby napsala písně pro toto hnutí. Nakrátko se tak úspěšně vrátila na pódia a v roce 1979 vydala dokonce další album.
Na konci sedmdesátých let se belgické daňové úřady začaly zajímat o peníze, které získala ze svých starých skladeb. Jejímu vysvětlení nevěřily a chtěly doplatit daně. Obrátila se proto na svůj bývalý klášter a sestry jí daly to, co považovaly za její podíl, pod podmínkou, že přestane očerňovat kongregaci a podepíše, že všechny účty jsou vyrovnané. Umožnilo jí to doplatit daně a pořídit si byt ve Wawre. Nahrávací společnost Philips, která obdržela 95 procent všech příjmů, na její žádost nereagovala.
Dohnaly jí finanční problémy
Jeanine Deckers se postupem času dostávala do čím dál tím větších finančních problémů. V roce 1982 se pokusila opět prorazit s diskotékovou verzí písně „Dominique“, ale i tento poslední pokus o obnovení její pěvecké kariéry selhal. Z finančních důvodů musela nakonec zavřít i autistické centrum pro děti. Snažila se vydělávat lekcemi hudby a náboženství. Kromě finančních problémů, musela čelit i mnohým nařčením z homosexuality. Se svojí dávnou přítelkyní a spolupracovnicí Pécher sdílela totiž společnou domácnost. Jeanine se těmto obviněním bránila. Autorka jejího životopisu Catherine Sauvat ovšem tvrdí, že navzdory tomuto popírání měly obě ženy spolu sexuální vztah, byť až po několika letech společného života.
Hrob Jeanine Deckers
Deckers a Pécher nakonec zvolily společnou sebevraždu. Stalo se tak dne 29. března 1985, když se předávkovaly barbituráty. V dopise na rozloučenou zmiňovaly své finanční potíže a napsaly také, že neztratily svou víru a chtějí společný katolický obřad. Pohřbeny byly dne 4. dubna 1985 na hřbitově Chéremont ve Wawre. V roce 2009 byl Jeanine Deckers věnován francouzsko-belgický film „Soeur Sourire“.
Náš Dominik nebyl světec, byl to malíř
Českou verzi verzi písně „Dominique“ nazpívala výše zmíněná Judita Čeřovská. V klipu k této písni ovšem zpívá ústy Ivany Pavlové. Slova k původní melodii opatřila přední dáma českého textařství Jiřina Fikejzová. Jednalo se o jeden z jejích prvních úspěchů. „Je to sice dávno, ale vzpomínám si,“ vyprávěla Milanu Lasicovi v pořadu „Kam zmizel ten starý song“. „Autorkou hudby i textu byla jeptiška. Belgická. V našem pojetí se z toho Dominika stal takový chudý malíř, který nemá ani na pivo. A kupodivu abatyše z toho jejího kláštera, když jsme přeložili ten text zpátky, neměla vlastně v podstatě námitky. A zvláštní je, že jsem z té původní verze tenkrát vycítila erotiku. A vůbec jsem se nemýlila, protože Soeur Sourire, Sestra Úsměv, jak si říkala, nakonec opustila klášter a šla do civilu.“
Zdroje:
