Článek
Hledáte štěstí? Pak navštivte plzeňské náměstí Republiky. Právě tady se totiž na východní straně chrámu sv. Bartoloměje nachází ozdobná mříž, která chrání sousoší Olivetské hory, umístěné ve vnějším chrámovém výklenku. Mříž byla vyrobena v roce 1713, v období, kdy slohu vládlo baroko. Čím je ale tak zvláštní a co má společného se štěstím? Mříž zdobí motivy hlaviček andělíčků a jeden z nich, ten nejoblýskanější, v řadě jedenáctý, prý přináší ono vytoužené štěstí a plní i ta nejtajnější lidská přání. Říká se mu Vošahlík, Vošáhlo, Ošahánek nebo Vošahánek.
Za vše může mladý kat z Rakovníka
Ptáte se, jak ke své tajemné moci přišel? Podle pověsti se měl v roce 1739 ženit v kostele rakovnický kat s plzeňskou katovskou dcerkou. Katovské řemeslo však bylo považováno za nečisté a obřadu se tak nemohl účastnit, neboť podle tehdejšího zvyku nesměl ani vstoupit do kostela. U oltáře proto ženicha zastupoval kaplan, zatímco mladý mistr ostrého meče neustále obcházel kostel a nakonec se zastavil u zadního vnějšího oltáře chrámu, aby se tu pomodlil. Když modlitbu ukončil a vstával, zachytil se nevědomky andělíčka vykovaného na mříži. Událost nezůstala beze svědků a pobožné plzeňské drbny se postaraly o to, že se zvěst o andělíčkovi rozletěla městem rychlostí blesku. Naši předci totiž věřili, že cokoliv, co pochází od kata, nosí lidem štěstí. Od těch dob tak prý andělíček plní lidské tužby. Stačí jej podržet v dlani a něco si usilovně přát a on se již o vyplnění prosby postará, alespoň tak vypráví jedna z mnoha plzeňských legend.
Chrámová mříž s andělíčky
Skutečností je, že onoho roku 1731, konkrétně dne 31. srpna, se vdávala dcera bývalého kata Dorota Husová a brala si Jakuba Onesorcha, popravčího mistra z královského města Rakovníka. Dorota byla pozůstalá dcera po nebožtíkovi bývalém plzeňském katovi Janu Husovi. A je rovněž dokázáno, že pověst se skutečně traduje již od osmnáctého století a vznikla tedy krátce po osazení chrámových mříží.
Ať už tomu bylo jakkoliv, lidé na kouzelnou moc malého andělíčka doposud věří. Denně na něj sáhnou stovky lidí a je to na něm již opravdu znát. Příchozí, neznalý místních poměrů, tak na první pohled snadno rozezná, kterýže to andělíček je Vošahlík. Rysy jeho obličeje jsou již značně setřené.
Není jasné, proč se liší od ostatních
Andělíček ale skrývá ještě jedno tajemství, které není tak známé. Jako jediný z řady andělíčků na mříži není dutý. Nikdo neví proč. Záhada to je i pro odborníky. V písemných pramenech se žádná zmínka, která by vysvětlovala, proč tomu tak je, nenachází. Tvrdí se, že by v andělíčkovi mohly být zality ostatky svatých. Možné to je, ale prokázané to není. Památkáři vyvrací i nejjednodušší vysvětlení, že Vošahlík není původní, nebo jsou naopak mladší jeho dutí souputníci. Celé mříže ale podle odborníků byly vytvořeny najednou. S pověstí ale zřejmě fakt, že Vošahlík je jako jediný z řady andělíčků plný, nesouvisí.
Vošahlík
Solidárně nosil roušku
Zajímavostí je, že v době pandemie koronaviru na jaře roku 2020 Vošahlík nasadil pletenou roušku. Roušku upletli na plzeňském biskupství s tím, aby se lidé v těch dnech andělíčka nedotýkali a nestal se tak nechtěně zdrojem nákazy. Na mříži, kterou andělíčci střeží, byl umístěn nápis: „Boží dotek je něžnější. Prosím, v těchto dnech se mě nedotýkejte. Kvůli sobě i ostatním. Váš Andělíček.“
Nebylo to poprvé, kdy se dočkal přistrojení. Plzeňští andělíčci dostali výbavu již během zimy 2016, kdy některé hlavičky oblékly členky spolku Měsíční do čepic a šál. K oblékání andělů se pak přidávali i ostatní lidé.
Chrám skrývá i jiné poklady
Celkový pohled na katedrálu
Chrám sv. Bartoloměje, jehož je Vošahlík součástí, si Plzeňané začali budovat na konci 13. století, ihned po založení města. Kostelní věž je se svými 102,26 metry nejvyšší chrámovou věží u nás. Chrám ve svém nitru ukrývá vzácnou gotickou opukovou sochu Panny Marie v tzv. krásném slohu. Vzácná Madona zdobí hlavní oltář. Roku 1993 se Plzeň stala sídlem biskupství a kostel sv. Bartoloměje je od té doby nazýván katedrálou.
Zdroje:
