Článek
Byl podzim, 30. říjen roku 1858, když si jistý William Hardaker, řečený Humbug Billy, postavil svůj stánek se sladkostmi na tržišti Green Market v Bradfordu v Anglii. Prodával humbugy, tradiční anglické tvrdé cukrové dvoubarevné bonbóny ochucené mátou. Toho dne lákal na speciální slevu, černobílá, zebrovaná sladkost byla méně vybarvená, než bylo obvyklé. Není divu, že odpoledne se před jeho stánkem vinula dlouhá fronta továrních dělníků. Než se tržnice uzavřela, prodaly se dva kilogramy bonbónů. Druhý den ráno byly dvě místní děti ve věku osmi a jedenácti let mrtvé.
Série podivných úmrtí
Na tom by nebylo nic divného, jednalo se o dobu, kdy byla dětská úmrtnost vysoká, navíc řádila cholera. Večer 31. října ale místní noviny již psaly o tom, že úmrtí se šíří všemi kouty města. Lékaři po celém Bradfordu se snažili pomoci desítkám nemocných a umírajících lidí. Policie dorazila na jedno ze zasažených míst, kde leželi mrtví dva malí chlapci, synové Marka Burrana. Rozrušený otec naznačil, že za jejich smrtí by mohly stát mátové bonbóny, které včera zakoupil. Aby své podezření potvrdil, snědl dva a za chvíli se mu udělalo zle. Burran policii sdělil, že stánek s cukrovím stál na tržišti Green Market a prodavač si říkal Humbug Billy.
Sádra místo cukru
Ke svému údivu policie podezřelého Hardakera našla doma v křečích. Večer sám jeden z bonbónů snědl. O tom, co prodává, neměl ani tušení. Brzy se ukázal skutečný viník. Tím byla systematická nedbalost a honba za ziskem. Nemocný prodejce ukázal prstem na Josepha Neala, velkoobchodníka s cukrovinkami, který mu smrtící várku bonbónů prodal. Nealův recept na cukroví obsahoval směs cukru, přírodní gumy, vody, mátového extraktu a čehosi, čemu se říkalo daft. Ve skutečnosti se za tímto pojmem skrýval sádrový prášek, který se přidával do produktů, aby nahradil část cukru a snížil výrobní náklady. Přidávání objemových činidel do potravin bylo v té době běžné a legální. Sladkosti byly obzvláště náchylné k takovémuto postupu kvůli vysokým cenám cukru.
Tradiční podoba humbugů
Falšování potravin nebylo v Anglii ničím novým, falšovalo se již ve středověku, ale po roce 1800, ruku v ruce s rostoucí urbanizací a nárůstem nakupování potravin v obchodech, problém narůstal.
Osudná záměna zásobníků
Asi týden před tragédií poslal Neal svého asistenta Jamese Archera, aby sádrovou náhražku, která mu došla, zakoupil od drogisty v nedalekém Shipley. Po příjezdu Archer zjistil, že drogista, Charles Hodgson, leží nemocný na lůžku. V obchodě zaskakoval mladý, teprve před nedávnem přijatý učeň, William Goddard. Hodgson se zprvu zdráhal mu obchod svěřit, Archer ale nechtěl odejít s prázdnýma rukama. Hodgson proto svého učně nasměroval k velkému zásobníku v rohu obchodu, Goddard nabral velké množství bílého prášku z neoznačené nádoby a předal ho Archerovi. Spletl si ale rohy a ve skutečnosti prodal arzén.
Podivná barva nikoho nezarazila
Výrobu bonbónů měl na starosti Nealův zaměstnanec James Appleton, zkušený cukrář. Jak Appleton, tak Neal si během výroby všimli, že směs je jiná, než byli zvyklí. Připadala jim sypčejší a hladší. Výsledný produkt pak měl tmavší odstín. Appleton, který s arsénem přišel do styku nejvíce, záhy onemocněl a začal zvracet. Myslel si, že chytil žaludeční virózu. Zle začalo být i Nealovi, ale ani on si náhlou nemoc nespojoval s cukrovím.
Když si Hardaker 30. října ráno přišel pro bonbóny, také zaznamenal odlišnou barvu, vyjednal proto nižší cenu a více se problémem nezabýval. Během prodeje sám něco snědl, udělalo se mu špatně, šel domů a na stánku zanechal svého asistenta. Do půl jedenácté večer, kdy se tržnice uzavírala, bylo prodáno asi tisíc bonbónů.
Policie díky mravenčí píli zachránila stovky životů
Poté, co byla zjištěna příčina, policie trávila zbytek svátku Všech svatých obíháním jednotlivých městských čtvrtí a varováním co největšího množství lidí před nebezpečím. Mnoho z nich vytáhla z postele těsně před půlnocí. Městské zdi byly polepeny úředními oznámeními. Varování pravděpodobně zachránilo nespočet životů. Přišlo to však příliš pozdě pro sedm dospělých a třináct dětí, kteří zemřeli, a pro stovky vážně nemocných. Nejmladší oběti bylo pouhých sedmnáct měsíců.
Dobová karikatura reagující na tragédii
Nezkušený učeň Goddard, drogista Hodgson a velkoobchodník s cukrovinkami Neal byli obviněni ze zabití. Všichni tři ale nakonec trestu unikli. V prosinci téhož roku je osvobodili, neboť obžaloba nebyla schopna prokázat, že by byl porušen jakýkoli existující zákon. Hardaker se vrátil k prodeji cukrovinek ihned poté, co se zotavil z vlastní konzumace jedné ze sladkostí.
Tragédie vedla ke změnám legislativy. Nejprve byl v roce 1860 přijat zákon o falšování potravin a nápojů a v roce 1868 došlo k přijetí přelomového zákona o farmacii. Tento zákon zajistil, že vyjmenované jedy mohly být prodávány pouze ve speciálních lahvích vyrobených z barevného, texturovaného skla. Jedy musely být také označeny a obchody musely vést evidenci jmen kupujících.
Zdroje:
