Článek
Dagmar Sedláčková přišla na svět v Praze dne 12. srpna 1927. O herectví snila již od útlého dětství a není tak divu, že zamířila na Státní konzervatoř v Praze. Během studií hostovala v pražském Národním divadle a na studentské scéně Divadelního studia Disk. Chodila také na konkurzy a kamerové zkoušky a po několika pokusech uspěla. A to rovnou dvakrát! Poprvé se filmovým divákům představila jako dcera faktora Verunáče služka Tonka v dramatu O ševci Matoušovi. Podruhé stvořila svoji nejslavnější, největší a divácky nejoblíbenější filmovou postavu Aleny, dcery manželů Dynderových, jež s rodinou přijíždí jako každý rok do lázní a do hostince U Kamenného stolu. Její sestru Věru si zahrála Dagmar Frýbortová, se kterou si byly skutečně velmi podobné, jakoby pocházely ze stejné rodiny. Dagmar si ve filmu Hostinec u Kamenného stolu i zazpívala.
Film se k ní otočil zády
Po dotočení se její skvěle rozjetá kariéra zadrhla. Těžko říct, jak se na tom podepsaly nové poměry po roce 1948, ale je faktem, že Dagmar dostávala již jen malé nevýrazné role. Objevila se v úloze posluchačky v rozhlasovém studiu ve filmu Slovo dělá ženu, v dramatu Olověný chléb se stala sekretářkou Hanou Veselou a úřednicí na letišti byla pro změnu v krátkometrážním polodokumentárním příběhu Okamžik, spojím!. Posledně jmenovaný film vznikl v roce 1961. Poté na Dagmar Sedláčkovou film na dlouhých dvacet let zapomněl. Až v roce 1981 si ještě jednou a zároveň naposledy mohla zahrát v dramatu Člny proti prúdu. Jak název napovídá, jednalo se ovšem o slovenský film, drama z druhé světové války. Třiapadesátiletá herečka zde ztvárnila roli Milky.
Dagmar Sedláčková
Její doménou se na dlouhá léta stal mluvený projev. Již v komedii Florenc 13,30 namluvila hlas motoru autobusu Škodověnky. Dlouhodobě působila v Divadle hudby, často recitovala ve Viole a Lyře Pragensis, vystupovala na zájezdových představeních a estrádách, natáčela gramofonové desky, pracovala jako filmový spíkr a v počátcích Československé televize byla zvána jako konferenciérka hudebně a literárně zaměřených programů. Diváci ji tak mohli spatřit mimo jiné v Dialogu s velmistry, v Tančila Anna Slezáková polku? či v Tomu věnec budiž dán.
Stala se hlasem Meteoru
Nejvíce známá byla ale rozhlasovým posluchačům. Díky kultivovanému projevu a osobité barvě hlasu byla i v rámci tohoto média obsazována do hudebních a literárních pořadů a též do pořadů pro děti. Především ale několik desetiletí uváděla a komentovala sobotní populárně naučný magazín Meteor. Pořad určený posluchačům od dvanácti let se pravidelně vysílá od roku 1963 na stanici Český rozhlas Dvojka, dříve nazývané stanice Praha. Hlavními zájmy pořadu jsou příroda, vesmír, technika a vztah člověka k nim. Přináší rovněž informace o čerstvých vědeckých objevech v přírodních vědách. S myšlenkou připravit nový populárně naučný pořad, který by navazoval na dřívější týdeník Stop magazín, přišel již v roce 1961 vedoucí Redakce vědy a techniky pro mládež Josef Kleibl. U kolébky meteoru spolu s ním stáli také redaktor Oldřich Unger a režisér a publicista Karel Pech. Dagmar Sedláčková byla průvodkyní Meteoru od počátku vysílání v roce 1963 až do roku 1999. Spolumoderátory jí byli Oldřich Unger, Josef Kleibl nebo Bohumil Kolář.
Pomník českým hercům na Vyšehradě
Dagmar Sedláčková zůstala aktivní i po odchodu do penze a v posledních letech života připravovala a režírovala pořad Tulák po hvězdách, který uváděla Lyra Pragensis. Někdejší filmová hvězda zemřela dne 4. června 2004 ve věku sedmdesáti šesti let a je pohřbena na Vyšehradě v hrobě označovaném jako Pomník českým hercům, který byl odhalen v roce 1999 a je ve společné péči Herecké asociace a Nadace Život umělce. Kromě Dagmar Sedláčkové jsou zde uloženy ostatky Zdeňka Dítěte, Vlasty Fabianové, Ljuby Hermanové, Zity Kabátové, Zuzany Navarové, Richarda Strejky či Karla Vlacha.
Zdroje:
