Článek
Této ikonické a hrozivé roli propůjčil tvář německý herec Hannjo Hasse. Hrával nacistické důstojníky tak přesvědčivě, až z toho šel mráz po zádech. Navíc dokonale ztělesňoval představu ukázkového německého Árijce a uměl obstojně česky, není tak divu, že v československém filmu na dlouhou dobu získal monopol na všechny nacisty, gestapáky a ostatní německy mluvící záporáky.
Válečný zajatec
Hannjo Hasse se narodil 31. srpna 1921 v německém Bonnu. Už od mládí ho to táhlo k divadlu. Chvíli pracoval jako asistent v kanceláři, ale již v roce 1938 začal studovat herectví v Berlíně. Přišla bohužel druhá světová válka a mladý Hasse musel vyměnit divadelní prkna za vojenskou uniformu. Byl odveden do Wehrmachtu, bojoval na frontě a nakonec padl do zajetí. Paradoxem osudu tak sám na vlastní kůži zažil hrůzy režimu a války, které později s takovou přesností ztvárňoval před kamerou.
Na svobodu se dostal až po ukončení války. Odešel do Výmaru, kde strávil šest měsíců, aby dokončil herecká studia. Svůj divadelní debut si odbyl v divadle v Nordhausenu, kde byl také zaměstnán jako dramaturg. Později působil v divadlech v Eislebenu, Burgu a Schwerinu, než se usadil v Divadle Hanse Otta v Postupimi, kde byl členem stálého souboru až do roku 1962. Odtud odešel do Berlína, do divadla Volksbühne, a na závěr své kariéry se přesunul do hereckého souboru Deutsches Theater.
Dokonalý nacista
Před filmovou kameru se poprvé postavil v roce 1951, kdy si zahrál menší roli ve filmu Der Untertan, podle předlohy Heinricha Manna. Od konce padesátých let se zaměřoval především na film a televizní tvorbu a stal se členem hereckého souboru DEFA. Režiséři si velmi rychle všimli jeho ostře řezaných rysů, chladného, pronikavého pohledu a přirozené elegance. Měl přesně to, co bylo potřeba pro role autoritativních, chladnokrevných a inteligentních záporáků. Hasse se stal vyhledávaným představitelem nacistických důstojníků, agentů a zkorumpovaných pohlavárů. Nehrál je však jako prvoplánové, řvoucí karikatury. Jeho padouši byli o to děsivější, že působili civilně, kultivovaně a metodicky.
Ve východoněmeckých produkcích byl skutečně tím nejčastějším představitelem filmových záporáků. Ráda po něm sáhla ale i sovětská, československá či jugoslávská kinematografie.
V Československu točil pravidelně
V československé kinematografii zanechal výraznou stopu. Již v roce 1958 jej český režisér Vladimír Čech obsadil do dramatu Černý prapor, které se odehrává za války v Indočíně. Hlavní úloha Václava Malého, Čecha působícího ve francouzské cizinecké legii, připadla na Jaroslava Mareše. Hannjo Hasse se ujal role poručíka Wolfa. Nejslavnější role v českém filmu na něj ale teprve čekala.
Když režisér Jiří Krejčík natáčel v roce 1960 drama Vyšší princip podle povídky Jana Drdy, potřeboval do role vrchního komisaře gestapa Worlitzka někoho, z něhož by vyzařoval absolutní chlad a stvůrná úřednická netečnost. Volba padla právě na Hasseho.
Hasse v roli gestapáka vytvořil dokonalý protipól k lidskosti a morální čistotě Smolíkova profesora Málka. Jeho výkon byl tak přesvědčivý, že se zapsal do paměti několika generací československých diváků. Kdo by si nepamatoval na jeho větu: „Die Sache ist erledigt?“ Režisér Krejčík si na Hasseho vzpomněl i o dva roky později, kdy jej obsadil do dramatu Polnočná omša, zasazeného do doby Slovenského státu. Herec se tentokráte převtělil do německého velitele města, majora Breckera. Opětovně se tehdy při práci nesetkal jenom s Krejčíkem, ale rovněž s představitelem studenta Ryšánka Ivanem Mistríkem, tentokráte coby mladým slovenským partyzánem Ďurkem Kubišem.
Krejčíkovy filmy nebyly poslední československou stopou v Hasseho kariéře. Znovu se v českém filmu objevil v roce 1966 v kriminálce Antonína Kachlíka Smrt za oponou. Ve stejném roce si ještě v Německu stačil střihnout Adolfa Eichmanna ve filmu Lebende Ware. A pak již přišla další výrazná role v naší kinematografii. Ve Vávrově Sokolovu propůjčil svoji tvář samotnému Heydrichovi. Sám herec v roce 1966 na dotaz novinářky Renate Seydel řekl, že tyto své úlohy považuje za výchovné, aby „ukázal plnou hrůzu fašismu“ mladším divákům.
Hrál i padouchy ve westernech
Kromě nacistů Hasse ztvárňoval rovněž chamtivé bílé kolonizátory, kteří se snažili připravit původní Američany o jejich půdu, a to v mnoha východoněmeckých „rudých westernech“, za nimiž stálo studio DEFA. Ačkoli se může zdát absurdní představa Němců a Jugoslávců předstírajících, že jsou američtí indiáni, není to o nic horší než to, co ve stejné době nabízel Hollywood. Gojko Mitić, který hrál ve dvanácti westernech DEFA, byl dokonce mezi původními Američany natolik oblíbený, že byl jmenován čestným náčelníkem Siouxů. Hasse se objevil v pěti těchto východních westernech, mimo jiné i ve filmech Synové Velké medvědice a Zlato v Black Hills.
Hannjo Hasse však ukázal, že dokáže být přesvědčivý i ve zcela odlišných rolích, například jako Leon v Černých šelmách. Často býval vídán i v televizních filmech a seriálech.
Pro diváky v celém východním bloku byl Hannjo Hasse prakticky synonymem pro filmového nacistu. Ačkoliv ho tato škatulka provázela celý život, v soukromí byl Hasse považován za nesmírně příjemného, vzdělaného a skromného kolegu s velkým smyslem pro profesionální etiku. Posledních osm let svého života trávil v domě u jezera Falkenhagen. Zemřel ve Falkensee 5. února 1983. Bylo mu pouhých šedesát jedna let. Zanechal však za sebou bohatou filmografii a postavy, které dodnes vyvolávají silné emoce. Kdykoliv si dnes pustíme Vyšší princip, jeho chladný pohled nán znovu připomene, jak mrazivá může být tvář zla – a jak mistrovským hercem Hanjo Hasse byl.
Zdroje:
