Článek
Renáta Doleželová se narodila dne 2. června 1950 v Brodku u Přerova do učitelské rodiny. Byla umělecky založená a nejprve zatoužila stát se klavíristkou. Od malička také chodila do místního ochotnického souboru a nalezla zálibu v herectví. Navzdory těmto skutečnostem zamířila nejprve na chemickou průmyslovku. Během studia si ale uvědomila, že chce být herečkou. Po maturitě se přihlásila na JAMU. Sítem přijímacího řízení zdárně prošla a na školu byla v roce 1969 přijata.
Seriál o ctné paní Lucii byl zničen
Netrvalo dlouho a půvabné talentované adeptky herectví si všimli režiséři. Nejprve dostala roli v seriálu Legenda o živých mrtvých. V roce 1971 pak dostala nabídku, která se neodmítá. Československá televize chystala historický dobrodružný seriál s mystickými prvky Ctná paní Lucie. Seriál měl být jakousi českou obdobou tehdy velmi populárních filmů o Angelice. Příběh byl zasazen na přelom patnáctého a šestnáctého století, odehrával se na dvou fiktivních hradech Kronbach a Babín, využíval motivů známých z pověstí o československých hradech a zámcích, a také některých historických faktů. Pojednával o putování Lucie, dcery Záviše Oulehly z Kronbachu, a její družiny do daleké turecké země, aby tam společně zachránili jejího ztraceného manžela. Hlavní role Lucie připadla právě Renátě. Točit se začalo na podzim 1971 na Křivoklátě a dotočeno bylo na jaře následujícího roku. Uvažovalo se, že v případě úspěchu vznikne i pokračování. Namísto toho přišla studená sprcha. Po odvysílání prvních dílů začala zaznívat kritika z vlivných míst. Nejprve vyšel článek v časopise Tvorba. Pisatel seriál vyhodnotil jako dílo zcela nezdařené, s povrchní a krkolomnou romantičností a zničenou poezií pohádek. Vadilo mu, že „protagonisté i kompars pobíhají a řičí ve starobylých zdech jako špatný, vyplašený operní sbor“, že „péče o výtvarnou stránku filmových záběrů je minimální“ a že scenérie hradu Křivoklátu zůstala nevyužita. Dále také uvedl: „Tendence parodovat filmy o Angelice se změnila v parodii na sama sebe“, protože „v té televizní, mnohdy i nechtěně pimprlové rytírně se chvílemi nechtělo hrát ani koním a občas běhali zadkem trochu našikmo.“
Ještě větší úder přišel od samotného generálního tajemníka ÚV KSČ Gustáva Husáka, který si seriál vzal do úst na setkání s pracujícími v Ústí nad Orlicí. Jeho tehdejší projev odvysílal Československý rozhlas dne 29. listopadu 1972. „Jestli se budeme třeba pod formou zábavy v televizi vracet pořád do středověku, jestli budeme vymyslené rytíře a jejich nudný a směšný zápas o cnosti nějaké panny Lucie stavět před naše lidi, no teda já nevím o jaké ideovosti..,“ hřímal Husák za potlesku lidu a pokračoval: „Komu co to k dnešku říká, já teda absolutně nechápu, absolutně nechápu, komu to co říká. I když se tomu dá úvod v nějaké vlastenecké omáčce, kterou ale nakonec tam nenajdete, která je k tomu tak nějak přilepena uměle. Pořád půjdeme dále do středověku? Potom k Velkomoravské říši? Potom kam ještě? K Markomanům, Kvádům a já nevím kam? A nebudeme vidět to, čím žijou milióny našich lidí dnes, čím žijou na závodech, čím žijou na družstvech?“. Následně poukázal na to, že skutečné hrdinství, které se podle něj vytváří v závodech, na polích, ve vědeckých a jiných oblastech, nese tuto společnost a ne „vymyšlené sentimentální gýče, převzaté podle buržoazních vzorů různých Anželik a podobně“.
Normalizační soudruzi z Československé televize seriál nejprve z vysílání stáhli, po měsíční přestávce jej sice na obrazovky vrátili, ale již jen do dopoledního vysílání od půl desáté ráno. Seriál pak již nikdy reprízován nebyl a po změně režimu se v archivu nenalezl. Patrně byl záměrně zničen.
Obličej, který si zaslouží být viděn
Renáta tak přišla o roli, která by se pro ni možná stala ikonickou. Zatím ji to ale příliš trápit nemuselo. Na nedostatek příležitostí si rozhodně nemohla stěžovat. V roce 1973 dokončila JAMU, hned získala angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče a pokračovala i ve filmování. Zahrála si ve Vávrových Dnech zrady i Sequensově Kronice žhavého léta. Při natáčení Kroniky žhavého léta o ní Jiří Sequens prohlásil: „Tento půvabný obličej si zaslouží být viděn ve filmu i v televizi co nejčastěji.“ Myslel to vážně, což dokázal hned vzápětí. Když hledal herce do seriálu 30 případů majora Zemana, stala se Renáta jednou ze žhavých kandidátek na roli hrdinovy první manželky. V té době byla ale již vdaná za divadelního režiséra Pavla Palouše a čekala své první dítě. „Ozvali se mi z produkce s tím, jestli bych nechtěla hrát jakousi Lídu Brůhovou. V té době jsem ovšem byla vdaná a čerstvě v jiném stavu. Bylo mi to strašně líto, odepsala jsem tedy, že to z důvodu mého těhotenství nejde a popřála jim hodně štěstí. K mému překvapení mi bylo odepsáno, že to nevadí a k rukám se mi dostal další scénář, kde paní Brůhová byla provdána za Jana Zemana a točit se začíná v porodnici. Takže mě nemuseli ani vycpávat. Když hrajeme v Mědirytině scénu, kde paní Hegerová zpívá, tak sedím a mám ubrusem zakryté břicho. Potom jsem odletěla, za týden se narodil syn a postsynchrony jsem točila po porodu.“
Role naprosto změnila její život. Na natáčení vzpomínala ráda a opakovaně řekla, že nikdy nelitovala, že v normalizačním seriálu hrála. „Dnes se směji tomu, když se seriálu podsouvají různé politické významy. Pokud vím, tak to tak nikdo nebral, seriál hýbal filmovým světem, na Barrandově se staly skvělé ateliéry. Kromě toho všichni, kdo v Zemanovi hráli, patřili mezi špičkové herce. Také nemůžu na nikoho ukázat, že by byl angažování pouze díky své stranické příslušnosti,“ řekla v jednom rozhovoru.
Záhadný konec krásné paní
Na konci sedmdesátých let se Renáta Doleželová přestěhovala do Prahy a stala se členkou hereckého souboru Filmového studia Barrandov. S manželem a dvěma syny žila v pražské Lhotce. Nadále šla z role do role. Objevila se kupříkladu v komedii Hynka Bočana Půl domu bez ženicha, v osmdesátých letech si pro změnu zahrála sekretářku komunistického tajemníka v dalším z normalizačních seriálů, a sice v Okrese na severu. V roce 1981 se objevila v Hadím jedu, který natočil František Vláčil. V roce 1982 hrála v oblíbeném seriálu Dynastie Nováků a o rok později v seriálu My všichni školou povinní. Bohužel na konci osmdesátých let na ni začali filmaři zapomínat. Naposledy se objevila před filmovou kamerou v roce 1987 ve filmu pro děti Správná trefa. Po převratu si na již nevzpomněl v podstatě nikdo. Čas od času dostala malou roli v televizi, především ale jezdila se zájezdovým divadlem, účinkovala v estrádách a dabovala. Nesla to velice těžce. Aby toho nebylo málo, začal se jí rozpadat i osobní život. Manželství skončilo rozvodem. Herečku začaly trápit deprese, útěchu hledala na dně skleničky a v prášcích na uklidnění. Zemřela stejně tragicky jako její seriálová Lída, kterou ve čtrnáctém díle seriálu 30 případů majora Zemana, který byl odvysílán v roce 1976, zastřelil západní agent Bláha v podání Radoslava Brzobohatého. Pár dnů po jejích padesátých narozeninách, dne 12. června 2000, ji našli její synové v bytě mrtvou. Pitva prokázala, že za smrt mohla vražedná kombinace alkoholu a antidepresiv. Zda se jednalo o sebevraždu nebo o nešťastnou náhodu, se nikdy nepodařilo zjistit. Policie nakonec případ odložila.
Zdroje:
