Rin Tin Tin: Největší psí hvězda stříbrného plátna zpopularizovala německé ovčáky

Na samém sklonku první světové války, dne 15. září roku 1918, byl desátník Lee Duncan, zbrojmistr U. S. Army Air Service, vyslán do malé francouzské vesnice Flirey, aby zjistil, zda by zde bylo vhodné letové pole pro jeho jednotku, 135. leteckou peruť. Oblast byla v předchozích dnech vystavena dělostřelecké palbě a Duncan zde našel těžce poškozenou boudu, chovnou stanici, která zásobovala německou císařskou armádu německými ovčáky. Jediní psi, kteří zůstali na živu, byla vyhladovělá fena s vrhem pěti stále ještě slepých štěňátek. Duncan psi zachránil a přivezl zpět do své jednotky. Když fena přestala kojit, dal ji jednomu z důstojníků a štěňata si rozdělil s dalšími vojáky. Sám si ponechal po jednom od každého pohlaví. Cítil, že tito dva psi jsou symboly jeho štěstí, pojmenoval je proto po dvojici talismanů, panenkách, které dávaly francouzské děti americkým vojákům pro štěstí, Rin Tin Tin a Nanette.

V červenci 1919 propašoval Duncan oba psy na palubu lodi, na které se vracel zpátky do Spojených států. Oba své zvířecí společníky po návratu svěřil do péče cvičitelce policejních psů paní Leo Wanner. Nanette bohužel záhy uhynula na zápal plic. Chovatelka Duncanovi za ni věnovala jinou fenku, kterou pojmenoval Nanette II. S oběma psy se Duncan následně usadil ve svém domě v Los Angeles. Domníval se, že Rin Tin Tin by mohl vyhrát několik ocenění na výstavách a stát se cenným zdrojem štěňat spolu s Nannete. Založil Klub pasteveckých psů, na první přehlídce se ale Rin Tin Tin moc nepředvedl. Ukázal sice svoji hbitost, ale zároveň i agresivní povahu. Štěkal a vrčel co jen mohl. Na zpáteční cestě domů mu navíc na levou přední tlapu spadl z okolo projíždějící dodávky těžký balík novin a způsobil mu zlomeninu.

Léčba a rehabilitace trvala dlouhých deset měsíců. Když se končetina uzdravila, zúčastnil se Rin Tin Tin výstavy německých ovčáků v Los Angeles. Duncanův známý jej při vítězném skoku přes překážku natočil na zpomalenou kameru, kterou právě vyvinul. Duncana v tu chvíli napadlo, že by se Rin Tin Tin mohl stát nástupcem Stronghearta, psí filmové hvězdy, která v Hollywoodu obývala vlastní bungalov v sousedství sídla svých majitelů.

Od té chvíle dnem a nocí nad svým nápadem přemýšlel. Mluvil s každým, kdo by jeho psa mohl dostat k filmu. Nakonec se zadařilo, Rin Tin Tin měl nahradit plachého vlka ve filmu Muž z pekelné řeky. Vlkovi se natáčení nevedlo, Rin Tin Tin pod Duncanovým vedením hrál ale velice dobře. V titulcích byl označen jako Rin Tan. Do role vlka byl ve své kariéře obsazen ještě několikrát. V dalším filmu, který se natáčel ve stejném roce, tedy 1922, a nesl název Můj táta, si Rin Tin Tin zahrál malou roli domácího psa. V titulcích již stálo: „Rin Tin Tin – Hrál sám“.

Rin Tin Tinova první hlavní role byla ve filmu Kde začíná sever z roku 1923. Film měl obrovský úspěch a často se mu připisuje záchrana společnosti Warner Bros před bankrotem. Rin Tin Tin se stal hvězdou. Natočil dalších dvacet tři filmů, všechny bez výjimek měly obrovský úspěch, společnosti Warner Bros přinesly obrovský zisk, mladého scénáristu Darryla F. Zanucka, který pro psa příběhy psal, vynesly do pozice producenta. Rin Tin Tin dostal symbolické klíče od města New Yorku a stal se i vyhledávaným reklamním modelem.

Popularitu záhy získal doslova po celém světě. Němé filmy byly snadno adaptovatelné, neboť stačilo vyměnit jazyk mezititulků. Rin Tin Tin se tak stal kupříkladu nejpopulárnějším hercem v Berlíně. Hollywoodská pověst praví, že na prvním udílení Oscarů v roce 1929 byl dokonce zvolen nejlepším hercem, ale Akademie filmového umění a věd rozhodla, že vyhrát musí člověk a z hlasování jej vyřadila. Jedná se prý ale skutečně jen o pouhou městskou legendu.

Ačkoliv byl Rin Tin Tin hvězdou především němých filmů, stačil se objevit ještě v několika zvukových. Během filmování musely být hlasové povely, které by zachytily mikrofony, nahrazeny ručními signály.

Rin Tin Tin přivedl společně s Nanette na svět nejméně čtyřicet osm štěňat. Duncan si dvě z nich ponechal, zbytek prodal nebo rozdal. Potomky tak vlastnila kupříkladu Greta Garbo nebo Jean Harlow.

Pozemská pouť Rin Tin Tina se skončila dne 10. srpna 1932. Stalo se tak v Duncanově domě. Noviny po celé zemi přinesly nekrology, o jeho životě byly psány články. Duncan jej pohřbil během soukromého obřadu v bronzové rakvi na svém pozemku a hrob označil prostým dřevěným křížem. Právě zuřila Velká hospodářská krize a více si dovolit nemohl. Nakonec byl donucen svůj dům prodat a Rin Tin Tinovy ostatky nechal převézt do jeho rodné země a pohřbít na pařížském předměstí na známém hřbitově domácích mazlíčků Cimetière des Chiens et Austres Animaux Domestiques. Dne 8. února 1960 získal Rin Tin Tin svoji hvězdu na chodníku slávy v Hollywoodu. Díky němu se celosvětově velké oblibě začalo těšit plemeno německých ovčáků.

Nástupcem Rin Tin Tina se stal jeden z jeho potomků Rin Tin Tin Jr., který pokračoval ve filmové kariéře. Nebyl ale rozhodně tak talentovaný jako jeho otec. Uhynul v prosinci 1941 na zápal plic. Nastoupil Rin Tin Tin III., údajně vnuk původního Rin Tin Tina, ale spíše jen vzdálený příbuzný. Dnes existuje ochranná známka Rin Tin Tin a pokrevní linie dávné psí hvězdy je stále udržována. Psi se účastní různých veřejných akcí a reprezentují odkaz Rin Tin Tina.

Zdroje:

Rin Tin Tin - Wikipedia

Rin Tin Tin (2007) | ČSFD.cz

Rin Tin Tin | ČSFD.cz