Článek
Hossein však nebyl jen romantickým hrdinou. Byl to také talentovaný režisér a dramatik, kterého lákaly velké scény a silné, často napínavé příběhy. Spolupracoval s takovými velikány, jako byl Jean-Paul Belmondo, a dlouhá léta vedl divadlo v Remeši.
Kořeny měl na východě
Robert Hossein se narodil 30. prosince 1927 v Paříži a jeho skutečné jméno znělo Abraham Hosseinhoff. Otec, Aminoullah Hosseinhoff, byl skladatel íránsko-ázerbájdžánského původu a zoroastriánského vyznání. Vystupoval pod jménem Hossein a toto příjmení po něm po čase převzal i syn. Matka, komediální herečka Anna Mincovschi, se narodila v Besarábii, dnešním Moldavsku.
Rodina byla chudá. Obývala byt v nejvyšším patře budovy na Rue de Vaugirard, s toaletami o několik pater níže. Rodiče syna poslali do internátních škol, často neměli na školné a proto byl několikrát vyloučen. Robert školu nakonec předčasně opustil hned poté, co absolvoval základní vzdělání. Později litoval, že byl pouhým samoukem. Učila ho kina, ulice a kavárny. Zajímalo ho divadlo a začal navštěvovat herecké kurzy Reného Simona. Na jevišti poprvé zazářil v devatenácti letech ve hře Lupiči. Dostával i další zajímavé divadelní role a postupně pronikal i do světa kinematografie. Debut před kamerou si odbyl v roce 1948. Pouhé herectví ho neuspokojovalo, chtěl toho v životě dosáhnout více. V roce 1955 režíroval svůj první film Les Salauds vont en enfer. Snímek vypravuje o dvou odsouzencích, jenž využijí příležitosti příjezdu pohřební služby do věznice a po zastřelení dvou dozorců uprchnou na pohřebním vozu. Na útěku přepadnou čerpací stanici a nakonec najdou útočiště ve srubu, ve kterém žije malíř se svou snoubenkou Evou. Zločinci malíře zabijí a Eva s nimi na oko spolupracuje při opravě auta. Netouží však po ničem jiném, než po pomstě.
Herec v roce 1960
Hossein neměl žádné režijní zkušenosti a film nebyl příliš kvalitní, do hlavních rolí obsadil ale sebe a svoji skutečnou manželku Marynu Vlady, kterou si těsně před natáčením vzal. To přitáhlo pozornost diváků. Spolu s Marynou si zahrál i v koprodukčním dobrodružně-kriminálním filmu o výpravě francouzských studentů do Tater, který roku 1957 natočil Vladimír Vlček. Snímek V proudech byl prvním československým širokoúhlým filmem.
Navždy Joffrey de Peyrac
Robert Hossein se podílel na celé řadě dalších filmů, ať již jako herec, nebo jako režisér. Jeho herecká kariéra je však spjata především s filmovou Angelikou, kde si zahrál hraběte de Peyraca. Do té doby hrál vesměs darebáky, najednou se stal romantickým hrdinou. Poprvé se do role ušlechtilého hraběte převtělil v roce 1964 v úvodním filmu Angelika, markýza andělů. Poté se Peyracem stal ještě třikrát. Filmů je celkem pět, ale Robert si zahrál jen ve čtyřech z nich. Role Joffreye ho zviditelnila po celém světě. „Jediné, co po sobě zanechám,“ říkával , „je jizva Joffreyho de Peyraca ve filmu Angelika, markýza andělů. Možná někdy přijde mladá dívka a položí mi na hrob růži na památku.“ Hluboko uvnitř mu to bylo jedno. Měl jiné starosti: „Chtěl jsem zbohatnout, mít krásná auta, cestovat po světě a bydlet v luxusních hotelech.“ Toužil po všem, co nezažil a neměl v dětství. Nakonec se i bohatství přesytil. Načas dokonce opustil Paříž. V roce 1970 si vzal na starost populární divadlo v Remeši a pokoušel se o divadlo jako o opravdové kinematografické představení. Po svém návratu do Paříže vytvořil sérii velkých představení v Palais des Sports a v Palais des Congrès. Muzikál Bídníci v Hosseinově režii dosáhl velkého úspěchu a byl reprízován na Broadwayi. Od roku 2000 byl Robert osm let ředitelem divadla Marigny.
Robert Hossein v Bělehradu v roce 1969
Nadále se věnoval filmu. Nezapomenutelná byla jeho spolupráce s Belmondem v dramatu Profesionál. V roce 2009 se s legendárním Jeanem-Paulem znovu sešel v jeho posledním filmu Muž a jeho pes. On sám natáčel až do konce života.
Ten byl pestrý nejen po umělecké stránce, ale i po té osobní. Herec byl známý svůdník a měl rád velmi mladé dívky. Pokoušel se svést i samotnou představitelku Angeliky, Michèle Mercier, ta jeho kouzlu nepodlehla.
Tři manželky a mrtvá snoubenka
S již zmiňovanou herečkou Marynou Vlady se seznámil v roce 1955, když jí bylo pouhých sedmnáct let. Po svatbě se jim narodili dva synové, Pierre a Igor. Vztah přesto krachl již po pěti letech. Robert se poté dal dohromady s dcerou bývalého francouzského ministra, Caroline Eliacheff, které bylo pouhých čtrnáct let. Caroline doma řekla, že jde studovat do Anglie, ve skutečnosti ale šla žít s Hosseinem. Vzali se v roce 1962, když dosáhla patnácti let. Přátelé se Robertovi smáli a on skončil tak, že pomáhal kamarádům své ženy s domácími úkoly. Manželství nevydrželo ani dva roky, ovšem v době rozvodu se ještě stačil narodit společný syn Nicolas, dnes známý jako rabín Aaron Eliacheff.
Hossein v roce 2020
Poté, co Hossein dotočil Angeliku, zasnoubil se s Michele Watrin. Svatba se tentokrát nekonala. Michele ve svých čtyřiadvaceti letech přímo před jeho očima zahynula při autonehodě. Potřetí se tak Robert oženil až později a s Candice Patou zůstal až do smrti. Z tohoto svazku pocházel jeho nejmladší syn Julien.
Když Robert oslavil čtyřicítku, nechal se pokřtít v římskokatolickém kostele. V roce 1971 měl dokonce v Itálii zažít mariánské zjevení. Snad i proto v roce 2007 uvedl hru Neboj se, která pojednává o životě papeže Jana Pavla II.
Hrob Roberta Hosseina
Robert Hossein zemřel 31. prosince 2020 ve věku úctyhodných devadesáti tří let. Příčinou byly dýchací potíže související s covidem. Pohřben byl na hřbitově ve Vittelu.
Zdroje:
