Článek
Tento neuvěřitelný fyzický přerod sice Vrchotu připravil o role milovníků, ale otevřel mu dveře k desítkám rázovitých postaviček, které si diváci pamatují dodnes – často bez toho, aniž by vůbec tušili, čí tvář sledují.
Z nadějného studenta kočovný herec
Ve skutečnosti se jmenoval Josef a narodil se 13. ledna 1920 v Břilicích u Třeboně do rodiny truhlářského mistra. Dětství ale již prožíval v Českých Velenicích, kam se s rodiči přestěhoval. Byl chytrý, dobře se učil a okolí do něj vkládalo velké naděje. Po obecné škole začal studovat gymnázium v Českých Budějovicích, do jeho života však zasáhly dějiny. České Velenice se nacházely na samé hranici s Rakouskem a Vrchotovi museli po mnichovských událostech na podzim roku 1938 svůj domov opustit. Usadili se na okraji Prahy. Josef sice pokračoval ve studiu, k maturitě to ale nakonec nedotáhl.
Od dětství ho vábily divadelní múzy a krátce po okupaci jej opanovaly zcela. Bez vědomí rodičů školu opustil a přidal se k jedné ze severočeských kočovných divadelních společností. Herecké vzdělání sice neměl, disponoval ale vrozeným talentem a rychle se učil. Již v roce 1941 tak získal první stálé angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, na jehož scéně působil až do roku 1948.
První film byl propadák
Josefův talent a nepřehlédnutelné charisma neunikly filmařům. První příležitost dostal na samém konci války ve westernové parodii Františka Salzera a Rudolfa Hrušínského Pancho se žení. Hrušínský kromě scénáře a režie ztvárnil i hlavní roli a Vrchota si v ní zahrál lupiče Manuela Serana Pueblo Santo. Právě při této příležitosti si změnil klasické české jméno Josef na světově znějícího Roberta. Film ale nevznikl v nejpříhodnější době, do kin se nakonec dostal až v roce 1946. Nezvyklé téma navíc způsobilo, že jej kritika doslova rozcupovala a ani divákům se příliš nezamlouval. Hrušínského to zdrtilo natolik, že se k filmové režii již nikdy nevrátil. Josefa, respektive nyní již Roberta Vrchotu, neúspěch neodradil. Daleko důležitější pro něj však bylo, že neodradil ani režiséry, pro které se stal ideálním představitelem všelijakých milovníků a kladných hrdinů.
Vlasta Matulová a Robert Vrchota ve filmu Veselý souboj
Ti okamžitě zahrnuli šarmantního Roberta mnoha nabídkami. K vidění tak byl například coby Kurt Reichman ve slavném válečném dramatu Jiřího Weisse Uloupená hranice či jako inženýr Karel Bureš ve válečné komedii Josefa Macha Nikdo nic neví. Byť se zatím jednalo především o rozsahově menší role, rozhodně nezapadly. Aby to měl mladý herec k filmařům blíže, odešel z Pardubic a stal se členem souboru Divadla československého státního filmu, následně až do roku 1956 působil v Karlínském divadle. Film měl nyní na prvním místě.
Nezapomenutelný myslivec
Jen během roku 1949 se stačil před kameru postavit rovnou pětkrát. Mimo jiné si zahrál poručíka Vránu v budovatelské komedii režiséra Josefa Macha Rodinné trampoty oficiála Tříšky, v hlavní roli s nezapomenutelným Sašou Rašilovem starším. Především ale získal svoji životní roli. Stal se myslivcem v dramatizaci povídky Boženy Němcové Divá Bára. Za partnerku měl jednu z největších hvězd českého filmu padesátých let, nádhernou Vlastu Fialovou. Postava mladého a spravedlivého myslivce z něj rázem učinila jeden z největších idolů té doby. Měl mnoho ctitelek, ženy ho milovaly a s nadsázkou mohl mít každou, na kterou si ukázal. Josef Dvořák, který Vrchotu blíže poznal během natáčení seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka, jednou dal k dobrému následující historku: „Často jsme spolu po natáčení sedávali, a protože to býval fešák, krásný chlap, z kterého byla každá žena paf, vyptával jsem se ho, jaké to bylo, být ženským idolem. Chtěl jsem, aby mi poradil nějaké finty, prozradil své zkušenosti… A on říkal: Pepíčku, to byla taková nádhera… Nám ženské padaly větracím okénkem do auta.“
Navzdory popularitě dostal Robert Vrchota hlavní roli jen jednou. V roce 1956 si zahrál dentistu Miroslava Hrušku v kriminálním dramatu Pavla Blumenfelda Zlatý pavouk. Tentokráte se o kladného hrdinu nejednalo. Hruška na konci války zneškodní skupinu esesáků a v batohu jednoho z nich nalezne zlaté zuby a šperky usmrcených vězňů z Osvětimi. Stane se z něj bohatý a vážený zubař. Lup má pečlivě schovaný a dává si bedlivý pozor, aby se neprozradil. Nakonec se ovšem zamiluje do mladičké Marie v podání začínající Jany Brejchové a neprozřetelně ji obdaruje broží v podobě zlatého pavouka. Před svatbou pak prodá část pokladu znárodněnému továrníkovi, který se se zlatem pokusí překročit státní hranici, je však prozrazen a zastřelen. Následně se rozjede policejní pátrání po zdroji zlata, které se u něj našlo.
Kulaťoučký holič z krimiseriálu
Zlatý pavouk šel do kin na počátku roku 1957, krátce předtím se Robert Vrchota odhodlal k důležitému životnímu kroku. Opustil Prahu a nastoupil do Městského divadla Kolín, v němž pak působil až do oficiálního odchodu do důchodu v roce 1980. Nadále sice filmoval, žádnou významnou úlohu ale již nikdy v životě nedostal. Podepsala se na tom patrně i výrazná změna jeho vizáže. Z Roberta Vrchoty se postupem času stali rovnou dva Vrchotové. Namísto prvních milovníků na něj zbývali již jen postarší kulaťoučcí pánové. Hrál rozličné dědečky, vrátné, holiče a hospodské. Divákům se představil kupříkladu coby host v hospodě z komedie Bílá paní, stěhovák ve filmu Dívka na koštěti, řezník v Létě s kovbojem, recepční v komedii Jak vytrhnout velrybě stoličku nebo vrchní ve sportovním dramatu Pěsti ve tmě.
V roce 1969 mu režisér Jiří Sequens poprvé nabídl i spolupráci s televizí a v první epizodě legendárního krimiseriálu Hříšní lidé města pražského ho obsadil do role lázeňského Šulce. Výčet Vrchotových televizních postav by byl téměř nekonečný. Připomenout lze jeho hrabě Palačič v seriálu Cirkus Humberto či holič Seydl v dobově poplatném seriálu Třicet případů majora Zemana. Úplně naposledy si zahrál malou roli v sérii O zvířatech a lidech. Kromě toho ale také velmi intenzivně spolupracoval s rozhlasem a dabingem, vystupoval v zájezdových estrádách a televizních zábavných pořadech.
Oblíbený kolega a bavič
Kolegové na Roberta Vrchotu vždy vzpomínali jen s úctou. Byl to prý přátelský a srdečný člověk, v jehož přítomnosti se každý cítil dobře. Díky své milé povaze a smyslu pro humor býval velmi oblíbeným společníkem. Znal celou řadu veselých historek z divadelního a filmového zákulisí, které rád dával k dobru a uměl je poutavě vyprávět. Kamkoliv přišel, ať již mezi herce nebo jen tak někde v hospodě mezi obyčejné lidi, tam bylo veselo.
O svém soukromí herec příliš nemluvil. Ví se jen to, že jeho manželkou byla Valina Rašínová, která vyučovala jazyky. Mluvila perfektně anglicky, německy a francouzsky. Na výuku k ní chodila kupříkladu herečka Eva Hrušková.
Vrchota pracoval téměř až do konce svých dní. Jeho pozemská pouť se zakončila 25. dubna 1993 v Praze.
Zdroje:
